Vyberte si jazyk
Debata o budoucnosti bruselsko-bernského partnerství se na švýcarskou politickou scénu vrací v době, kdy spolková rada Švýcarska reflektuje své vztahy s Evropskou unií. Švýcarská vláda by měla svůj postoj zveřejnit 18. srpna. Vláda rovněž pověřila skupinu znalců zvážením „všech možností“ při současném zachování „dobrého chodu institucí“. Znalci předloží svůj posudek do konce roku 2010 ve zprávě „Evropa“. Přikloní se k rámcové dohodě, novým dvoustranným dohodám nebo ke vstupu do EU? „Systém dvoustranných dohod mezi EU a Švýcarskem začal být velice složitý a velice náročný na řízení,“ řekl 19. července prezident Evropské komise José Manuel Barroso během setkání s prezidentkou Konfederace Doris Leuthardovou. „K tomu, aby naše partnerství dostalo nový impuls, potřebujeme jasnější pravidla hry.“
Bilaterální dohody III
Jen pro připomenutí: Bern se vydal cestou dvoustranných dohod se zeměmi Evropské unie v roce 1998. Podepsal tak 120 dohod na míru, které úřadům komplikují činnost. V některých odvětvích, jako například v energetice, ve zdravotnictví či v zemědělství, uvízla jednání na mrtvém bodě. Brusel požaduje, aby Švýcarsko automaticky přejímalo právní předpisy Unie, což představitelé Konfederace odmítají s tím, že by země přišla o svou suverenitu. „Zdá se, že jsou přítomny všechny elementy k tomu, aby došlo na třetí velké handrkování – dvoustranné dohody III“, předpovídá Swissinfo. Evropa má v diskuzích výhodu tak zvaného „ustanovení gilotina“, jímž jsou všechny dvoustranné dohody provázány. Pokud jedna z dohod padne, padnou s ní i všechny ostatní. A bez nich by švýcarský HDP, který je z poloviny závislý na vývozu, zažil volný pád.
Think tank „Švýcarská budoucnost“ v červenci naznačil jinou cestu – vstup do Evropského hospodářského prostoru (EHP) neboli tzv. „light přístup“, který by umožnil zachování franku. Řešení má své zastánce. „Už osmnáct let jsou dvoustranné dohody veřejnosti prezentovány jako královská cesta,“ argumentuje generální tajemník Nového švýcarského evropského hnutí (Nomes) Michael Fust. „Ale 30 – 50 % právních předpisů už kopírujeme od Evropy. Plnoprávné členství by nám umožnilo hájit naše zájmy!“
Možná za rok?
Politolog René Schwok z Evropského institutu ženevské univerzity naléhavost reorganizace dvoustranných dohod relativizuje. „Tento způsob spolupráce je čím dál náročnější, ale ještě může několik let fungovat,“ sdělil deníku 24 heures. Mnoho odborníků přistupuje stejně jako on k této otázce obezřetně, neboť ve Švýcarsku se jedná o tabuizované téma. V roce 1992 Švýcaři odmítli schválit dohodu o Evropském hospodářském prostoru. V roce 2001 zamítli 76,8 % hlasů iniciativu „Ano Evropě“. A krize, která začala v Evropě řádit poté, co Řecko oznámilo deficit, nedůvěru veřejnosti ještě posílila.
Doris Leuthardová v Bruselu ironicky prohlásila: „Švýcarsko má dluh ve výši 39 % HDP. Vyhovujeme tak Maastrichtským kritériím, pokud ještě existují…“ Pokud existuje nějaká politická strana, která z debaty těží, pak je to určitě Demokratická unie středu (UDC). Toto populistické uskupení vždy vedlo kampaň proti Evropě. Jeho viceprezident Christoph Blocher se listu Matin dimanche nedávno svěřil se svým záměrem zahájit lidovou iniciativu s cílem zamezit přístupu Švýcarska k EU a k NATO. O této myšlence se hodně mluví, tím spíš, že se příští spolkové volby mají konat už za rok, na podzim roku 2011.
Švýcarský pohled
Přístoupení k EU je tabu
Přístup k Evropské unii, který je ústřední otázkou švýcarské zahraniční politiky, představuje „emoční minové pole,“ neboť ve švýcarské Konfederaci vládne jistý „zákaz přemýšlet proevropsky, jehož porušením se člověk vystavuje tomu, že bude považován za vlastizrádce,“ tvrdí Nicola Forster, předseda think tanku foraus, v listu Neue Zürcher Zeitung. Forster pak uvádí sedm klíčových otázek, které eventuální přístup Švýcarska k Unii vyvolává: 1. Bude si Švýcarsko moci uchovat svou měnu? 2. Jak kompenzovat zvýšení DPH na 15 %? 3. Vyjde přístup finančně dráž než současné dvoustranné vztahy? 4. Jak bude moci Švýcarsko uplatňovat svou suverenitu? 5. Existuje tu možnost doložky na ochranu absolutní neutrality? 6. Co se týká přímé demokracie – bude tu stále možnost referend? 7. Jaké výhody a nevýhody s sebou přinese otevření trhu?
