Vyberte si jazyk
Zahraniční politika EU je zcela v rukách „staré Evropy“. Pouze dva ze 115 ambasadorů pochází z nových členských států. Podle zprávy Polského ústavu pro mezinárodní záležitosti (PISM) mají většinu postů na starosti Francouzi, Italové, Belgičané a Němci. Pouze dva velvyslanci ze střední Evropy byli posláni do Afghánistánu, respektive Norska. Avšak na samotném „ministerstvu zahraničí“ EU je situace ještě horší. Z někdejší evropské patnáctky pochází devět z deseti jeho zaměstnanců. Z Polska, jednoho z největších členských států Unie, nepochází ani jeden z nejvyšších úředníků. Podle zprávy tak unijní diplomatická služba nebere zemi vůbec v potaz. O jejích zájmech ani nemluvě. A co je ještě více znepokojující, podle zprávy se nebere při umísťování představitele do místa jeho působení v potaz znalost místních jazyků.
Baronka má zpoždění
Catherine Ashtonová, šéfka Evropské služby pro vnější činnost (EEAS) prohlásila, že se zavazuje výběr zaměstnanců agentury vyvážit z geografického a genderového hlediska. Doposud však tomu tak bylo jen stěží. „Čelíme nadměrnému zastoupení občanů z 11 zemí..., zatímco reprezentace 16 členských států, včetně Polska je neadekvátní,“ uvádí zpráva PISM. Evropa si nevede lépe ani z hlediska genderového vyvážení. Podle think-tanku vede zahraniční „delegace“, jak se tyto de facto ambasády Unie nazývají, celkem jen 10 žen.
Letos na jaře se polské ministerstvo zahraničí snažilo prosadit myšlenku, že by každý členský stát měl mít v EEAS zastoupení v poměru ke své velikosti. Z plánovaných 3 000 pracovních míst by jich na tomto základě Poláci získali zhruba 240, včetně odhadem 10 postů pro velvyslanci. Ostatní středoevropské země však tuto myšlenku nepodpořily, protože boji o posty v unijní diplomacii nepřikládaly takový význam. Diplomatická služba EU s ročním rozpočtem ve výši 9,5 miliard euro se měla stát plně operativní na jaře roku 2010 jako součást Lisabonské smlouvy. Jak však Ashtonová připustila, nejspíš se tak nestane před koncem letošního roku. Služba se formuje podle zásady „nejvyšší posty pro nejdéle sloužící úředníky“ – což samo sebou znamená pokračující dominanci „staré“ Evropy.
V Rusku Španěl, na Ukrajině Portugalec
Na východě, tedy regionu, který je z varšavského pohledu zcela zásadní, řídí diplomatické mise úředníci ze států, které se východní politiky EU neúčastní. „V Africe a Jižní Americe vede delegaci EU často občan bývalé koloniální mocnosti příbuzného jazyka a kultury. V bývalém sovětském bloku působí lidé bez jakýchkoliv vazeb na region,“ uvádí zpráva ústavu PISM, vypracovaná pro polské ministerstvo zahraničí. V Rusku EU zastupuje Španěl, na Ukrajině Portugalec, v Arménii Ital a v Azerbajdžánu Belgičan. Kromě Ruska jsou všechny tyto země součástí projektu Východního partnerství, které iniciovalo Polsko.
Když se však jedná o zájmy „starého“ bloku států EU, tak je vše obráceně. V zemích, které jsou pro ně zvlášť důležité (bývalé kolonie či země, které se účastní jimi iniciovaných projektů, jako Unie pro Středomoří), mají své lidi. Španělé tak vedou delegace EU v Chile a Kolumbii, vedoucím brazilského zastoupení je Portugalec a delegaci v Jižní Africe zas šéfuje Holanďan. Sedm z 15 velvyslanců v zemích Unie pro Středomoří samo ze středomořských států pochází. „Praxe, která se uplatňuje z respektu k Jižní Americe a Africe se neuplatňuje ve východní Evropě,“ uzavírá PISM. Jean-Luc Dehaene, bývalý ministerský předseda Belgie, tedy země, která je v diplomacii EU přezastoupená prohlásil, že se systém musí přehodnotit. Ovšem až za pět let, poté co Ashtonová završí celé své funkční období. Pokud trendy popisované polským think-tankem budou pokračovat i nadále, tak diplomatická služba EU přehodnocením opravdu projde. Ovšem pouze 15 členy „staré“ EU. Prozatím totiž EEAS zůstává jejich exkluzivním klubem.
Pohled z Polska
Belgičané: nová panská rasa
Diplomatická služba EU měla být efektivní a kompetentní, avšak dosavadní jmenování vypovídají spíše o tom, že vše je více o politice než o výkonnosti, píše Marek Magierowski v konzervativním deníku Rzeczpospolita. „Mezi úředníky EEAS sice stěží najdete nějaké Poláky, zato ale zástupy Belgičanů. Přitom málokdo je přesvědčen o tom, že Belgie je taková diplomatická velmoc. A co jazyky? Ale no tak, máme přece Google překladač, nebo ne? Velvyslanec EU v Pekingu, který nemluví čínsky má tak konkurovat svému americkému protějšku Jonu Huntsmanovi, který mluví plynně nejen mandarínsky, ale i tchajwanským dialektem Hokkien. To samé platí i pro Ankaru: delegát EU turecky nemluví, zatímco nedávno jmenovaný americký velvyslanec Frank Riccardione mluví plynně turecky, arabsky, francouzsky a italsky. Zpráva Polského ústavu pro zahraniční záležitosti je smutný dokument, protože už po tisícáté velice jasně ukazuje, jak málo toho mají hesla EU o velkých projektech a dlouhodobých cílech společného s realitou, a jak je jimi většina Evropanů stále klamána.“
