Merkelová před fiskální propastí

Vyjednávání ve Washingtonu, během nichž se američtí politici pokoušeli navýšit rozpočtový schodek, ukazují, že americká politika daleko nedohlédne. Vedle toho se jeví počínání Angely Merkelové jako moudré. Navzdory veškeré kritice německá kancléřka prosazuje ve svém přístupu k evropské krizi dlouhodobá řešení.

Zveřejněno dne 3 ledna 2013 v 16:30

Když jde o otázky dlouhodobého fiskálního zdraví, jsou „Američané z Marsu a Evropané z Venuše“, praví věta, kterou se proslavil americký historik Robert Kagan.

To nejlepší s čím washingtonští politici dokázali tváří v tvář s takzvanou „fiskální propastí“ přijít, je pouze ořezaná a minimální dohoda. To je důkazem toho, nakolik Spojeným státům doopravdy záleží na vyřešení jejich dlouhodobých rozpočtových problémů.

Nemohou za to primárně stranické rozdíly (i když se to tak někdy říká). Američané libovolného politického vyznání prostě problém dlouhodobého fiskálního zdraví svého národa neberou příliš vážně.

Jak jinak si vysvětlit to, že jediný způsob, jak americké politiky donutit, aby v zájmu dlouhodobého fiskálního zdraví souhlasili s byť jen tou nejskromnější mírou fiskální úspornosti, bylo přesvědčit je – pomocí triků na upoutání pozornosti, jako je samotný výraz „fiskální propast“ – že pokud nespolknou alespoň minimální dávku fiskální medicíny dnes, budou na ně v budoucnosti čekat mnohem zásadnější úsporná opatření.

Newsletter v češtině

Kdyby americkému prezidentovi Baracku Obamovi a Kongresu opravdu záleželo na tom, dát americký rozpočtový problém do pořádku, skočili by rovnýma nohama do „fiskální propasti“, která znamená rozpočtové škrty a zvyšování daní. Místo aby se donekonečna handrkovali o tom, jak se jí vyhnout.

Krátkodobá fiskální bolest

Jde o pravý opak toho, co se v současné době odehrává v Evropě, kde německá kancléřka prosazuje nutnost krátkodobé fiskální bolesti v zájmu dlouhodobých výhod. Keynesiánci ani ekonomové strany nabídky nesouhlasí. Merkelová však trvá na tom, že Evropa se nevrátí k udržitelnému růstu a prosperitě, aniž by si dříve ve svých financích neudělala pořádek. K prosazení svých pravidel pro Evropu přitom kreativně využívá německých peněz.

To je důvodem proč si dle mého názoru zaslouží titul Evropana roku: byla dostatečně moudrá a odvážná na to, aby souhlasila s programem Maria Draghiho na nákup dluhopisů, který by měl stabilizovat finanční trhy, a to i přes tvrdý odpor Bundesbanky.

Investoři by si měli povšimnout, že rok 2013 vypadá jako rok, kdy si trhy uvědomí, že „Venušané“ jdou tou správnou cestou a „Marťané“ tou špatnou. To Američané, a nikoliv Evropané, jen dál kopou do prázdné plechovky fiskální reformy.

Vinu má i FED

Ohrožují tím nejen Ameriku, ale i Evropu. Neschopnost Washingtonu řešit své dlouhodobé fiskální problémy by mohla vyvolat virtuální přílivovou vlnu, která vnese chaos do celé globální ekonomiky. Žijeme v úzce propojeném světě a když „Marťané“ zavírají před svými problémy oči, má to i pro „Venušany“ vážné důsledky. Výbuch amerického trhu s dluhopisy by mohl poškodit jak Američany, tak Evropany, o asijských trzích nemluvě.

Část viny za americké fiskální problémy nese bezesporu i Americká centrální banka (FED). Jeho strategie kvantitativního uvolňování americkým politikům umožnila, ať už vědomě či nikoliv, aby s jejich řešením mohli ještě snadněji otálet. Proč přijímat bolestivé fiskální reformy na ochranu státního dluhu, když centrální banka, která dál nakupuje americké obligace bez jakýchkoliv podmínek, dělá práci za vás? (ECB naopak výměnou za nákup dluhopisů vyžaduje předchozí reformy.)

Předseda FED Ben Bernanke by to jistě nerad přiznal, ale kvantitativní uvolňování ve stylu jeho úřadu velkou měrou přispělo k tomu, že nadějný balónek americké daňové reformy zase rychle splasknul.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma