Kde mohlo být dneska Československo

Kdyby se Česká republika a Slovensko bývaly nerozdělily a zůstaly by jedním československým politickým státem složeným z několika národností, žili bychom dnes v demokratičtější zemi, domnívá se redaktor týdeníku Respekt Martin M. Šimečka.

Zveřejněno dne 7 ledna 2013 v 16:35

Když v Maďarsku někdo použije slovo „csehszslovák“, všichni vědí, že to, co tím nazývá, je škaredé a nefunkční – ať už jde o nějaký výrobek nebo činnost. Tento opovržlivý přívlastek, jenž se vžil do slangu a přežívá dodnes, pochází z dob socialistického Československa, kdy moji bývalou vlast považovali Maďaři za trapný stát produkující samé zmetky – od kazících se aut přes promokavé stany a chabé služby pro turisty až po samotnou svou nefunkční podstatu.

Vlastně mají ti Maďaři pravdu (i když na ten jejich stát dnes také nemůžou být moc hrdí). Československo bylo po většinu svého trvání trapným, nefunkčním a nedemokratickým státem a proti tomuto faktu nic nezmůže ani jeho slušných dvacet let po roce 1918. Proč by mi tedy mělo být líto, že se před dvaceti lety rozpadl?

Československý zájem

Však by mi to ani líto nebylo, kdyby se tímto rozpadem nezmenšil prostor pro demokracii, jež měla první dva roky po listopadu 1989 docela slušně našlápnuto.

Jenže okamžikem vzniku dvou malých států, jejichž kmotry se stali politici diktátorského ducha, se jejich smyslem nestala demokracie, ale to, co se vžilo jako český nebo slovenský „zájem“. Nikdo sice neví, co to přesně je, ale politici tento pojem zhusta používají právě proto, aby mohli potlačit přirozený cíl budování státu, jímž má být demokracie.

Newsletter v češtině

Kdyby bylo bývalo Československo přežilo, nebylo by možné skrýt se za slovo „československý zájem“, protože by bylo každému jasné, že nic takového neexistuje. Obnažil by se naplno spor o demokratickou podstatu státu, v němž by nacionalisté byli zřetelně vidět jako ti, kteří považují demokracii za překážku. Zejména v Česku je dnes toto rozlišení někdy dost těžké nahlédnout.

Kmotrové na odchodu

Národní stát, který je založen na etnickém principu – a oba naše státy na něm založeny jsou, přestože česká ústava se alespoň formálně pokouší tento princip oslabit – mají horší výchozí pozici k budování demokracie než státy, které zakládají politický národ na občanství, ne na etnickém původu. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že kdyby se Československo udrželo na principu jednoho politického národa československého – byť složeného z různých národností – bylo by demokratičtější, než jsou dnes naše dva malé státy.

Jenže to se asi podařit nemohlo. Také proto, že Československo bylo po většinu svého trvání diktaturou a víra v jeho demokratickou a federální budoucnost byla po roce 1989 příliš slabá. Zasloužíme si tudíž, aby se v maďarském jazyce nadále přežíval pojem „csehül áll“, jež je odvozen od slova „český“ a stal se označením pro blbou situaci.

Ale nejen proto, že vstupujeme do nového roku věřím, že náš malý svět po rozděleném Československu má šanci být lepším i přesto, že před dvaceti lety nezačaly ty dva malé státy právě nejlépe. Konec konců, jejich kmotrové jsou snad už na definitivním odchodu do zapomnění.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma