Geopolitika: Rumunsko obilnicí Evropy?

Pastevec s ovcemi před horami Bucegi (150 km severně od Bukurešti), 6. listopadu 2012.
Pastevec s ovcemi před horami Bucegi (150 km severně od Bukurešti), 6. listopadu 2012.
8 leden 2013 – Adevarul (Bukurešť)

V důsledku světové krize bude letos bitva o přírodní zdroje ještě zuřivější. Energií bude Evropskou unii zásobovat Rusko. Zemědělské produkty by jí ale mohl dodávat jeden z jejích členských států. Pokud si ovšem Rumunsko uvědomí, jaké trumfy drží v rukou.

Nebude to jednoduchý rok. Čelíme světové krizi, která prohloubila rozdíly mezi Severem a Jihem, Východem a Západem, a která poukázala na absenci globálních alternativních řešení. Jedině řešení na regionální úrovni nebo ta, která se opírají o tradiční spojenectví, jež se snaží udržet si alespoň špetku vlivu, přinesla jakž takž nějaké výsledky (alespoň naději na zlepšení). Nejlepším příkladem je Evropská unie, která veškeré úsilí o přežití vkládá do zemí eurozóny.

Evropané zažívají velké existenciální dilema, které bude v průběhu roku 2013 každopádně nutné nějakým způsobem řešit. EU závisí ze zhruba 60 procent na ruských zdrojích. V případě konfliktu, jenž by dočasně blokoval přístup ke zdrojům na Blízkém a Středním východě, by toto procento mohl být ještě vyšší. Unie je také závislá na dovozu obilovin a masa z Jižní Ameriky, která je strategickým a prozatím levným dodavatelem. To by se ale nyní mohlo změnit vzhledem k tomu, že Mercosur [sdružení volného obchodu států Jižní Ameriky] stvrdil své postavení předního světového mocenského hráče.

Příležitost pro Rumunsko

Evropa bude pravděpodobně nadále považovat Rusko za strategického energetického partnera a možná dokáže něco vytěžit i z afrického trhu s přírodními zdroji. Rok 2013 ale bude poznamenán lítým bojem o zemědělské suroviny a dodávku masa.

To vše by mohlo být příležitostí pro Rumunsko, které je přinejmenším teoreticky schopné evropskou poptávku po zemědělských produktech do značné míry pokrýt. Bylo by obrovskou chybou, kdyby se nepokusilo (tak jako to zarytě dělalo posledních pět let) prosadit v Bruselu své četné argumenty a nevyužilo příležitosti, kterou nabízí společná zemědělská politika. Nejde jen o to, aby se Rumunsko stalo obilnicí Evropy, ale aby si z tohoto postavení udělalo páku zahraniční politiky.

Možná ale po ničem takovém netoužíme. V takovém případě bude vše samozřejmě daleko jednodušší. Zůstaneme takoví, jací jsme, a také na to doplatíme.

Využít výhody členství

V době, kdy se Evropa ohlíží po levných a ekologicky pěstovaných plodinách, leží u nás už deset let ladem obrovské zemědělské pozemky a země je čím dál závislejší na drahém dovozu všech zemědělských produktů. Přitom bychom jí právě toto mohli za dobrou cenu nabídnout, kdybychom ovšem dokázali, nebo vůbec chtěli nabídnout to, co máme už v tuto chvíli k dispozici, a investovali do státního systému zemědělských podniků, který podporuje naše zemědělská banka [Bancă naţională a creditului agricol].

Na tomto poli se odehraje jedna z nejnelítostnějších bitev roku 2013. A my bychom dokonce mohli stát na straně vítězů, protože Ukrajina, druhá obrovská zemědělská oblast, bojuje s vážnými politickými problémy a nemůže na rozdíl od nás využít výhody členství v EU.

Překlad: Lenka Grafnetterová

Factual or translation error? Tell us.