Slovenský občan zadržený na mezinárodním letišti v Limě 23. dubna 2012 ve chvíli, kdy se pokoušel propašovat ve svém žaludku jedno kilo kokainu.

Evropské muly pro peruánský sníh

Roberta, obyčejná španělská babička, nebo francouzský pekař Jérémy... Lidé zoufale bojující s krizí, kteří podlehli vábivému volání snadno vydělaných peněz. Jejich úkolem bylo vyvézt z Peru kokain. Dnes si odpykávají trest v limské věznici.

Zveřejněno dne 11 ledna 2013 v 14:30
Slovenský občan zadržený na mezinárodním letišti v Limě 23. dubna 2012 ve chvíli, kdy se pokoušel propašovat ve svém žaludku jedno kilo kokainu.

Letiště v Limě, 19 hodin. V odletové hale už ohlašují noční lety do Evropy. Na můstku, který přepažuje odbavovací halu, stojí opřen o zábradlí jeden z agentů [protidrogové divize peruánské policie] Dirandro a sleduje hemžení cestujících. Hledá mezi nimi ty, kdo vypadají nervozně nebo se zjevně snaží vyhnout psům a uniformovaným policejním hlídkám. Dole pod ním zkoumají další jeho kolegové tváře cestujících: zarudlé podlité oči, bílý jazyk a dech, který je cítit po latexu, jsou neklamnou známkou „mul“, které převážejí v žaludku kokain.

Náhle agenti z davu nenápadným gestem vyvádějí jednoho muže s kufrem. Podezřelého odvádějí do kanceláře Dirandra, kde dostává pouta na ruce a na kotníky. Z otevřeného kufru
vypadne dětský hrací koberec... Za necelých deset minut vytahují vyšetřovatelé z vypolstrovaného dvojitého dna zavazadla téměř tři kilogramy čistého kokainu, pečlivě zabaleného do černých igelitových sáčků. „Tentokrát je to Rumun,“ říká Anderson Reyes, šéf letištní protidrogové jednotky, která zabaví v průměru osm kilogramů kokainu denně. „Máme tu taky Řeky, Bulhary, Francouze a Španěly, těch je vůbec nejvíc... Letos dokonce převažují nad Peruánci. Všichni tvrdí to samé: že je k tomu dohnala hospodářská krize.“

Jedná se o masový jev. V Peru je vězněno 695 Evropanů, z toho 90 % za převoz drog. Země se stala v roce 2011 hlavním vývozcem kokainu do Evropy. „Muly“, kterým se podaří proplout na druhou stranu, si vydělají až 10 000 eur. Pro ostatní cesta končí nejčastěji ve
věznici v Callao hned vedle letiště. Vězení má, stejně jako okolní čtvrť, velmi špatnou pověst.

Slíbili mi hodně peněz

Z vězeňského pavilonu vyhrazeného pro cizince vychází skupina Francouzů a Španělů a míří na jeden z dvorů, na němž jsou rozestavěny židle. Pár profesionálních pašeráků se rychle vzdaluje, ale ostatní zůstávají a vyprávějí neuvěřitelný příběh, který se stal jejich životem. Jako například Timoteo, který dříve pracoval jako vyhazovač na jedné z barcelonských diskoték. „Pracoval jsem už jen o víkendech, žena byla těhotná a dlužili jsme nájemné za dva měsíce. V té době mi představili jistého Davida. Slíbil mi, že si vydělám hodně peněz, když podniknu tuhle cestu do Peru se všemi hrazenými náklady a bez rizika. Váhal jsem, ale on znovu naléhal. Ve Španělsku existují profesionálové, jejichž prací je nahánět lidi v kritické situaci, jako jsem já. Hledají tě, chtějí tě.“

Newsletter v češtině

Zbytek příběhu vypráví Jérémy. Tohoto mladého Pařížana, který se narodil do praktikující židovské rodiny a pracoval v Bruselu jako pekař, naverboval jeden jeho zákazník. „Zarezervovali mi pokoj v Miraflores, pěkné čtvrti v Limě. Chtěli po mně, abych hrál turistu, toť vše. Dali mi místní mobilní číslo kvůli kontaktům a poslední den mi jeden Ital řekl, abych zničil svou sim kartu, a vydal se do hotelu, kde mi předali zavazadlo. V den D mě u „check-inu“ vybrali ke kontrole zavazadel. Policista zabodnul nůž do kufru a do mezery vsunul vatovou tyčinku. „Když zmodrá, znamená to, že je tam kokain...,“ řekl. „Samozřejmě zmodrala...“ Jérémy dobře ví, proč si ho vybrali. „Mám čistý trestní rejstřík, neberu drogy, vypadám jako běžný Evropan, který nemá s kontrolami potíže... a navíc jsem potřeboval peníze.“* Stejný profil má i Jean-Christian, který je dalším z patnácti Francouzů vězněných v Peru. Přežívá díky tomu, že masíruje spoluvězně. To samé platí i v případě zaměstnance madridského magistrátu Ivana či nezaměstnaného Gustava, který je s deseti kilogramy kokainu pašovanými během jediné cesty rekordmanem skupiny. Všichni dostali stejnou sazbu: šest let a osm měsíců.

Za dva a půl roku mohou Evropané požádat o podmínečné propuštění na svobodu. Domů se však vrátit nemohou. V ten okamžik začíná další noční můra. „Tito lidé, kteří nejsou profesionální pašeráci, jsou nuceni opustit Peru ilegálně se všemi riziky, které to s sebou nese, říká Castillo Torres z kanceláře ombudsmana. „Těm, kterým se to nepodaří, zbývá ulice či několik církevních domů, kde se jich ujmou.“

Co by neudělaly narkobabičky pro svá vnoučata

Jednou z těchto institucí je azylový dům Casa Acogida v Callao. Na fasádě není žádná cedule. K neoznačenému zvonku je třeba protáhnout ruku skrz zamřížovanou branku. „V podobné čtvrti je lepší na sebe neupozorňovat,“ vysvětluje Julia, která mi otevírá dveře. Tato 58letá babička z Barcelony, která by za normálních okolností měla rozmazlovat svá vnoučata, byla zatčena na letišti v Limě s kufrem „napěchovaným“ kokainem. Procházíme kolem květinami ověnčeného oltáře zasvěceného Panně Marii a vystoupáme do prvního patra, kde je malý obývák. Sedí v něm Roberta. Bývalá obchodnice se představuje bez okolků: „Je mi 62 a nedokázala jsem vyžít ze svého důchodu... Na těle jsem měla nalepená celkem čtyři kila.”

Příběhy těchto „narkobabiček“ jsou tak úděsné, že se musím podívat na svazek fotokopií jejich rozsudků. „Pětatřicet let jsem se starala o staré lidi, vypráví Julia. Když ve Španělsku splaskla realitní bublina, můj syn, se kterým žiji, najednou neměl práci. Má čtyři děti a najednou nebyl schopný splácet účty. Jednoho dne mi jeden známý řekl, že podnikl bez problémů dvakrát cestu do Peru… Zatřpytí před tebou penězi, které tolik potřebuješ, a ty po tom skočíš jako osel!”

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma