Vyberte si jazyk
V lednu příštího roku to bude sedm let, co se Rumunsko a Bulharsko staly členy Evropské unie. Zároveň se přestane s přechodnými imigračními kontrolami, které se na jejich občany v Británii vztahují. Ve Spojeném království se proto již objevila řada dohadů o možném opakování imigrační „vlny“ z roku 2004, kdy Polsko a další země takzvané skupiny A8 (Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Slovensko a Slovinsko, které vstoupilo v roce 2004) získaly právo pobývat a pracovat v celé EU [Británie poté v letech 2004-2011 zavedla opatření, která počet pracujících z nových států v zemi omezila]. Hlavní „lákadla“ imigrace, mezi které patří pracovní příležitosti, relativní HDP na obyvatele a srovnání životních příležitostí v různých částech EU, však naznačují, že v současné situaci bude příliv přistěhovalců z Rumunska a Bulharska nejenom podstatně nižší než v roce 2004, ale v rámci Unie také více rozptýlený.
Nedávno zveřejněná studie Migrační observatoře Univerzity v Oxfordu, která se věnovala dlouhodobějšímu dopadu přistěhovalectví ze zemí skupiny A8, ukázala tuto „tsunami“ v širším kontextu.
Podle odhadů v roce 2004 mělo do Británie z nových států EU přibýt ročně 15 000 lidí, avšak ve skutečnosti vzrostl průměrný roční dlouhodobý migrační příliv ze zemí EU v období 2004-2010 na 170 000 lidí ročně, ve srovnání s 67 000 v předchozích šesti letech.
Hluboká stopa v politice
Přistěhovalci ze zemí A8 tvořili přibližně 50 % migrantů ze zemí EU, což znamená, že Východoevropané představovali pouze třetinu celkového migračního přílivu do Británie. Nicméně skutečnost, že reálný dopad zrušení imigračních kontrol se naprosto nepodařilo odhadnout, zanechala na britském politickém poli hlubokou stopu.
Strana za nezávislost Spojeného království (UKIP) dnes na své internetové stránce vystavuje počítadlo, které odpočítává dny do doby, než, jak varoval deník The Telegraph, „dvacet devět milionů Bulharů a Rumunů získá neomezené právo žít a pracovat v Británii“.
Průzkum sofijské pobočky Nadace Open Society však naznačuje, že příliv bulharských přistěhovalců „by měl být podstatně nižší […] a pravděpodobnost, že naruší situaci na pracovním trhu, významně menší,“ než tomu bylo v roce 2004.
Klíčovým stimulem ekonomické migrace je velký rozdíl mezi mírami nezaměstnanosti. V roce 2004 mělo Polsko 18,9% nezaměstnanost, ve srovnání s 4,6 % v Británii. Bulharsko je i dnes chudou zemí, nezaměstnanost však klesla na 12,4 %, ve srovnání s britskými 7,8 %. Vezmeme-li v úvahu, že v Británii by měl vzestupný trend dále pokračovat, je otázkou, jestli si svou přitažlivost jakožto cíl pro ekonomickou migraci udrží. Pro Rumunsko to platí dvojnásob - místní 6,7% míra nezaměstnanosti je totiž nižší než v Británii.
Atraktivita Británie se neustále snižuje
Ivan Krastev, vedoucí Centra pro liberální strategie v Sofii, nedávno deníku Guardian řekl*, že pokud je nezaměstnanost jediným lákadlem, Španělé a Řekové jsou mnohem pravděpodobnějšími kandidáty. Jelikož podíl mládeže, která je všeobecně nejmobilnější skupinou ve společnosti, se v rumunské populaci stále snižuje, počet potenciálních migrantů rovněž klesá a jejich zbytek bude ve své honbě za příležitostmi více rozptýlen.
Rozdíly v příjmech, které se měří jako podíl hrubého národního příjmu na obyvatele a jsou spolu s touhou po lepší životní úrovni dalším důležitým faktorem, naznačují, že Británie je i nadále vnímána jako atraktivní místo pro práci, její přitažlivost se však od roku 2004 neustále snižuje.
V porovnáním s Británií dosahují hrubé národní příjmy Rumunska a Bulharska zhruba jedné poloviny (Rumunsko) a jedné třetiny (Bulharsko), což podstatně převyšuje úroveň Polska (jedna pětina) během imigrační vlny v roce 2004.
Omezování imigrace zhoršuje vztahy v Evropě
Prorůstání pracovních trhů v EU díky vzájemnému rušení vízových povinností mezi Rakouskem, Belgií, Německem, Irskem, Lucemburskem, Maltou, Nizozemskem a Francií, ale také Británií, povede k nárůstu počtu příležitostí pro ekonomické migranty.
Prognózy migračních trendů nejsou exaktní vědou a k určitému zvýšení přílivu migrantů nepochybně dojde. Instinktivní snaha předvídat imigrační data podle momentální situace však nevyhnutelně živí zastaralý diskurz, který občany straší budoucími tahanicemi o pracovní místa, bydlení a zdroje sociálního zabezpečení, a navíc zpochybňuje důvody, které přistěhovalce k emigraci vedou.
Tyto scénáře ničím nepřispějí k vyřešení endemických hospodářských a společenských problémů, které se následkem vytvoření společného trhu vynořily, a navíc brzdí možnosti budování dobrých vztahů se zeměmi východní Evropy.
Imigrace
Británie vysílá rozporuplné signály
„Prosíme, nestěhujte se do Británie – prší tu, práce je málo a je mizerně placená.“ Těmito slovy uvozuje deník The Guardian článek o zvažovaném plánu britské vlády zahájit negativní PR kampaň, která by před zrušením přechodných imigračních kontrol v roce 2014 přesvědčila potenciální bulharské a rumunské přistěhovalce, aby raději zůstali doma. Deník dále píše:
Zatímco vlády po celém světě si londýnské konzultanty najímají, aby jim „vyčistili pověst“, bylo by zvlášť ironické, kdyby se Británie naopak rozhodla tu svoji s jejich pomocí naprosto zničit. [...] Zároveň vyšlo najevo, že ministerstvo vnitro vydalo nový manuál pro cizince, jenž chtějí získat britské občanství, který začíná slovy: „Británie je úžasné místo k životu – vzkvétající moderní společnost.“
Bukurešťský Jurnalul national britský návrh popudil:
Kdyby nějaký rumunský miliardář oznámil, že chce emigrovat, přijali by ho na letišti v Heathrow se slavnostními fanfárami. Když teď ale na Británii přišla řada, aby pro nás a naše bratry z Varny konečně otevřela svůj pracovní trh,
raději předstírá, že nevidí,
že Irsko, které tak již dávno učinilo, následkem toho žádný ekonomický krach nezaznamenalo.
