Zpráva Přistěhovalectví

Sladký život na břehu Visly

Polsko je zemí dobře známou svými emigranty do Británie, Irska či Německa. Potýká se však také s velkým množstvím imigrantů - ze střední a východní Evropy, z jižní Asie a Afriky.

Zveřejněno dne 12 února 2013 v 16:39

Když chtěl jihoamerický miliardář a majitel letecké společnosti Avianca Germán Efromovich koupit portugalské aerolinky TAP, narazil na velký problém. Tím byla evropská legislativa, která investorovi ze země mimo EU zakazuje nákup letecké společnosti nad 49% podíl. Podnikatel překážku rychle překonal. Na tiskové konferenci v Lisabonu ohromeným novinářům oznámil: „Vyřizuji si žádost o polské občanství. Mám na to právo, protože mí rodiče byli Poláci.“ Pas dostal krátce nato, 5. prosince loňského roku.

Efromovich se narodil v Bolívii v rodině polských Židů, kteří Polsko opustili těsně po válce, a vždycky zdůrazňoval, že rodiče byli na svůj polský původ hrdi. Polské občanství mu zatím příliš nepomohlo, protože Portugalsko mezitím od prodeje TAP upustilo s tím, že postrádá dostatečné finanční záruky. To ale nic nemění na tom, že jsme získali nového občana, který navíc zamíchal žebříčkem nejbohatších Poláků, kde se se svými 3,5 miliardy zlotých umístil na páté příčce.

S orlicí na prsou

Jurij Gladyr, který hraje čtvrtým rokem za klub Zaksa ve slezském Kandříně-Kozlí, možná tak bohatý není, zato je ale bezpochyby lepší volejbalista. Gladyr, původem z ukrajinské Poltavy, žije v Polsku se ženou Marinou a dcerou Dariou, která se zde narodila. Před nedávnem získal polské občanství. Nyní by si chtěl navléknout dres s orlicí na prsou: „Je to sen každého volejbalisty, protože polská reprezentace se účastní velmi prestižních utkání,“ tvrdí.

Nejznámější Poláky „z vlastní volby“ hostí fotbalový svět. Zahraniční celebrity mohou národnímu mužstvu dodat šmrnc. „Mám rád Poláky, mám rád Polsko. Chtěl bych se stát občanem země, v níž jsem strávil hodně krásných chvil,“ říká Roger Guerreiro, brazilský hráč týmu Legia (Legia Varšava). Občanství lze vyřídit vskutku rychle, když národní tým naléhavě potřebuje středního záložníka.

Newsletter v češtině

Od loňského roku lze občanství na vojvodství (jednotka územní samosprávy v čele s představitelem státu, vojvodou) získat snadnou a rychlou cestou. Udělit ho může i prezident za zásluhy, jak to udělal v roce 2012 ve zhruba 2 500 případech. Valnou většinu žádostí, jejichž počet od vstupu země do EU výrazně vzrostl, ale vyřizují vojvodství.

Polsko láká

Proč o polské občanství žádá čím dál více cizinců? Z čirého pragmatismu. Podle Nigerijce Henryho Mmereoleho, který ve Varšavě vlastní tři lékárny, se zde cizinci rádi usazují proto, že země zažívá rozmach a ten, kdo má odvahu, se může v sociální hierarchii dostat rychle nahoru. Nejhorší je klima, ale na to si člověk zvykne.

Vedle ekonomických a rodinných motivů je tu ještě další faktor: pověst Polska coby sympatické a atraktivní země. „Příjemné prostředí, milí lidé. Moji příbuzní z Řecka si nedávno ve Varšavě prošli Královskou cestu a byli naprosto unešeni. Polsko by mělo propagovat svou kulturu, například výjimečnou divadelní tvorbu, nebo sport. Právě v těchto odvětvích si země může získat renomé,“ tvrdí hudebník Milo Kurtis, spoluzakladatel kultovní skupiny Maanam a současný člen Drum Freaks.

Milo Kurtis se narodil ve Zhořelci v rodině řeckých uprchlíků (vlna přibližně 15 000 řeckých imigrantů, kteří přišli do Polska kolem roku 1949) a rozhodl se požádat o polské občanství. Vzhledem k tomu, že přemýšlí jako Polák a v zemi chce zůstat až do konce života, to považuje za poctivé a pohodlné řešení. V osmdesátých letech mu občanství nabídlo Německo, ale na celou záležitost se rychle zapomnělo poté, co tchán uvedl věci na pravou míru: „Rozhodni se, jak chceš, ale upozorňuji tě, že Němce v rodině nechceme.“

Vietnam severu

Hodně je i těch, kdo do země na Visle přicházejí pouze za lepším životem nebo dobrým vzděláním. O polské občanství má z těchto nově příchozích zájem jen malá menšina. Několik tisíc lidí ročně není moc, když uvážíme, že se počet legálně či nelegálně žijících cizinců na území Polska odhaduje na 500 tisíc až jeden milion. Jejich příliv je ale teprve v počátcích.

Polsko se stalo oblíbenou destinací Vietnamců. Rodiče valné části z nich zde v šedesátých a sedmdesátých letech studovali, mluví polsky a Polsko má pro ně poněkud idealizovanou podobu země oplývající mlékem a strdím, konstatuje Karol Hoang, podnikatel s nemovitostmi a vlastník modelingové agentury. Jeho dědeček působil ve Varšavě jako diplomat.

I když v Polsku žije několik desítek tisíc Vietnamců, mezi imigranty celkově převažují Ukrajinci. Ti jsou zaměstnáni převážně v zemědělství a zahradnictví, ale pracují i ve stavebnictví nebo pečují o děti a seniory. „Ukrajinci přijedou za prací a za výdělkem a pak se vrátí domů. Číňané, když se jim nedaří, sbalí kufry a jedou jinam. Vietnamci zůstávají na každý pád. Zapouštíme tady kořeny, přemýšlíme o tom, co budeme dělat za deset dvacet let, jaká budoucnost čeká naše děti, zda budou mít dobré vzdělání a dostanou místo v nějaké dobré firmě nebo v bance,“ vysvětluje Karol Hoang, který se oženil s Polkou a cítí se být „napůl Polákem“. Jeho dvacetiletý vztah s Polskem zpečetilo čerstvě získané občanství.

Mladí Vietnamci se asimilují rychle, dokonce až moc rychle, jak soudí první generace přistěhovalců, která nově příchozím vyčítá, že vztahy s mateřskou zemí zanedbávají. Asijskou komunitu ale trápí velký problém s identitou. Asiaté by chtěli být Poláky, ale protože zdaleka neodpovídají modelu modrookých blonďáků, společnost je ne vždy akceptuje.

Postoj Poláků vůči imigrantům se v porovnání s devadesátými lety změnil. V té době bylo možné zahlédnout na fotbalových zápasech fanoušky, jak házejí po polském hráči nigerijského původu Emmanueli Olisadebe banány. Z Nigérie pochází i John Abraham Godson, první polský poslanec tmavé pleti. Pro něj vše začalo setkáním s rumunským misionářem, který mu vyprávěl o Polsku. Dnes tvrdí, že pochází z Lodže (třetí největší polské město ležící ve středním Polsku), že tam chce žít, a dokonce tam být i pochován.

Kdy se imigrant začne cítit opravdu jako Polák? Ne nutně nabytím občanství. Okił Chamidow, režisér velmi populárního televizního seriálu „Svět podle Kiepských“, je původem Tádžik. „Aje ze mě Polák!“ konstatoval v den, kdy si začal bezdůvodně stěžovat,“ vypráví s úsměvem.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma