Zpráva Obnovitelné zdroje energie
Vítr, jedna z možný alternativ fosilních paliv.

Nákladná zelená revoluce

Vize Angely Merkelové, která počítá s tím, že Německo do roku 2050 přejde na obnovitelné zdroje energie, je odvážná a ambiciózní. Německá kancléřka ale mlčí o rizicích a obrovských nákladech, které bude tato zelená revoluce představovat – pro Německo a pro celou Evropu.

Zveřejněno dne 24 září 2010 v 14:42
Vítr, jedna z možný alternativ fosilních paliv.

Sen Německa o energetické revoluci se již naplnil v městečku Morbach, které leží mezi zalesněnými kopci v regionu Hunsrück na jihozápadě země. Pýchou Morbachu je 14 větrných turbín, 4 000 metrů čtverečných solárních panelů a bioplynová stanice. Vše se nachází na místě bývalé vojenské základny na kopci za městem. Dohromady tato zařízení vyrobí třikrát víc energie než město s 11 000 obyvateli potřebuje.

Místo navštívili politici a manažeři velkých firem z celého světa. Morbach již dosáhl toho, co Merkelová nyní plánuje pro celé Německo. Chce pozvednout Německo na úroveň Morbachu za pouhá čtyři desetiletí, po kterých má největší ekonomika Evropy uspokojovat své energetické potřeby ze slunce, větru, biomasy a vody. Využíváním nevyčerpatelných zdrojů energie na zemi a na moři by rovněž přispělo k boji proti globálnímu oteplování. A také by to znamenalo konec závislosti na arabské ropě a obavám z nehod jaderných zařízení a kolísání nálady ruských dodavatelů plynu. Vláda tuto odvážnou zelenou vizi představila začátkem měsíce ve svém návrhu energetického plánu. Do roku 2050 chce navýšit podíl obnovitelných zdrojů ze stávajících 16 % na 80 %.

O skutečné ceně realizace energetického plánu se nemluví

Naplnění plánu bude znamenat konec energetického systému, který se v posledních dvou stoletích opíral téměř výhradně o pevná paliva – uhlí, ropu a zemní plyn. Z tohoto důvodu Merkelová neustále zdůrazňuje rozsah revoluce, která Německo čeká. Avšak mlčí o obrovských nákladech, které to s sebou přinese. Pro začátek se musí postavit nové rozvody proudu pro přepravu rostoucího objemu elektřiny získané z větru ze severu Evropy a ze slunce z jihu. Elektrárenský průmysl odhaduje, že výstavba těchto elektrických dálnic – vedení, rozvodných stanic a transformátorů – v následujících 10 letech přijde na zhruba 40 miliard euro.

Doba levné elektřiny je minulostí

Stratégové z RWE, největší německé elektrárenské společnosti, v jedné interní studii odhadují, že Evropa bude potřebovat závratné 3 biliony euro jen na investice spojené s adaptací stávající výroby elektřiny na zelenou energii. To nezahrnuje potřebné výdaje na sítě a skladování. Bude-li chtít být Německo úplně soběstačné ve výrobě energie, cena výroby elektřiny se v příštích 25 letech podle nejhoršího scénáře může rapidně zvýšit ze stávajících 6,5 centů za kilowatthodinu až na 23,5 centů, odhaduje RWE.

Newsletter v češtině

K přesným odhadům nákladů zelené revoluce na příštích 40 let není možné dospět. Kromě toho většina scénářů nepočítá s problémy, které by mohly vzniknout v rámci náročných schvalovacích procedur, právních sporů a protestů veřejnosti. Avšak lze identifikovat šest hlavních faktorů, které mohou pomoci určit, zda systém obnovitelných zdrojů energie může pracovat spolehlivě a jaké cenové hladiny lze zhruba očekávat.

1. Dotace solární elektřiny

Tento mladý sektor se těší neuvěřitelnému boomu, který se však dostavil za příliš vysokou cenu. Provozovatelé solárních panelů dostávají fixní tarif za každou kilowatthodinu elektřiny, kterou vyrobí. Tento tarif o hodně převyšuje standardní tržní ceny elektřiny a je garantován na více než 20 let. Celkový součet vyplacených dotací za posledních 10 let se pohybuje mezi 60 a 80 miliardami euro. Ve srovnání s tím byl užitek poměrně skromný. Solární elektřina pokrývá jen 1,1 % německé spotřeby energie.

2. Větrné farmy na širém moři za 75 miliard euro

Expanze větrné energie byla úspěšná, ale dnes dosahuje svých limitů. Plochy těch nejvhodnějších míst na zemi se už nedají navýšit. Panují velké problémy se získáváním stavebních povolení pro nové turbíny, které jsou v řadě případů dvakrát vyšší než ty staré. Producenti proto přechází na větrné elektrárny umístěná na plošinách na širém moři, kde je vítr stálejší, ale náklady na výstavbu mnohem vyšší. Vládní energetický plán odhaduje, že expanze offshore větrných farem vyjde do roku 2030 na 75 miliard euro, ale zároveň dodává, že investiční rizika se dají „obtížně vyčíslit“.

3. Transkontinentální dálnice elektřiny

Stavba větrných farem sama o sobě nestačí. Je zapotřebí vybudovat elektrické vedení, které elektřinu z větru dopraví na jih od Severního moře. Rozšíření elektrické sítě, třetí cenový faktor, bude hrát v budoucím energetickém systému klíčovou roli. Evropská komise očekává, že investice do rozvodné sítě přesáhnou 500 miliard euro. V rámci projektu nazvaném Seatec bude třeba položit zhruba 6 000 kilometrů podmořských elektrických kabelů, což představuje náklady ve výši zhruba 30 miliard euro. Dalších 50 miliard euro bude zapotřebí investovat na jihu Evropy, aby se Evropa mohla napojit na projekt výroby solární energie Desertec. V plánu je, aby byl kontinent pokryt chytrou rozvodnou sítí, která by distribuovala elektřinu inteligentním způsobem.

4. Norsko jako zelená baterie Evropy?

Elektrárenské společnosti již dnes mají potíže se snižováním výkonu uhelných a jaderných elektráren, aby nedošlo k přetížení systému. Inženýři si stěžují, že problémy tohoto druhu jsou stále častější. Za nejlepší řešení se pokládají přečerpávací vodní elektrárny, protože dosahují účinnosti až 80 %. Fungují na jednoduchém principu. Když je přebytek elektřiny, voda se napumpuje do nádrží umístěných o několik set metrů výše. Když je elektřiny pak zapotřebí, voda se nechá stéct nazpátek dolů trubicemi, které mezitím pohání turbíny. Německo má omezený prostor pro rozšiřování svých skladovacích kapacit kvůli svým přírodním podmínkám a hustotě zalidnění. Velké naděje se proto upínají k severní Evropě, zvlášť Norsku. Ale co je horší, žádná rozvodná síť zatím nevede do střední Evropy. Aby se z Norska mohla stát zelená baterie Evropy, bude třeba zainvestovat miliardy a miliardy eur.

5. Boom biomasy žene ceny vzhůru

Protože zákazníci v dnešní době chtějí pšenici a kukuřici jako potraviny i pohonné hmoty, na 2 milionech z celkových 12 milionů hektarů zemědělské půdy se pěstují energetické plodiny – z kukuřice se získává bioplyn, pohonné hmoty z žita a nafta z řepky olejné. Vláda do roku 2050 plánuje gigantický 13 až 17násobný nárůst využití biomasy. Při použití stávajících technologií by farmáři museli začít pěstovat energetické plodiny na dalších milionech orné půdy. Výsledkem by byly monokultury kukuřice či řepky olejné. Více biomasy by se muselo též dovážet z Asie či Latinské Ameriky, kde se kultury palmy olejné často vysazují na půdě získané odlesněním deštných pralesů a následně prodávají za dumpingové ceny. To jde zcela proti duchu ekologické udržitelnosti.

6. Vysoká cena finančních úspor

Pokud Němci skutečně chtějí skoncovat s pevnými palivy i jádrem, tak se budou muset vyrovnat i s cenou, kterou za to zaplatí. A budou muset zlomit odpor velkých elektrárenských společností, které se potají snaží tento přechod zastavit. Proces chtějí rovněž zastavit průmyslové společnosti, zvláště velcí žrouti elektřiny v sektorech těžkého průmyslu, jako ocelárny, cementárny a hliníkárny. Těžký průmysl v Německu spotřebuje čtvrtinu celkové spotřeby elektřiny a plynu. Německý těžký průmysl představuje mocnou lobby, protože dává práci 875 000 zaměstnancům. Generální ředitel chemické skupiny BASF Jürgen Hambrecht se obává „plazivé deindustrializace Německa.“ Firmy začínají hrozit, že své další provozy postaví v zahraničí, kde budou nižší náklady na energie a méně přísné ekologické normy.

Revoluce zdola

Kde se bere jistota, že by nedávalo smysl obětovat tradiční těžký průmysl, aby mohly vznikat nové, moderní firmy? Každé euro utracené na elektřinu ze slunce, větru a biomasy je investicí, ze které těží nejen velké společnosti jako Siemens, ale i malé firmy. Místní úřady se chtějí vymanit ze spárů velkých dodavatelů elektřiny a investují do obnovitelných zdrojů energie a malých tepláren, které dodávají elektřinu a teplo místním zákazníkům, například školám. Místní firmy díky tomu v tichosti provádějí zelenou revoluci zdola nahoru. Energetická proměna se nesmí omezit na transkontinentální rozvody elektřiny, zásobárny v horách a větrné farmy u pobřeží. Vláda však toto poučení nevzala ve svém energetickém plánu dostatečně v potaz. Je jasné, že cena této zelené revoluce bude ohromná. Vláda bude muset zajistit, aby se náklady nevymkly kontrole. Avšak zřeknutí se potřebných investic by se mohlo ukázat jako daleko dražší řešení, protože by zvýšilo závislost Německa na dovozech surovin a zhoršilo změny klimatu.

Lze pochybovat o tom, že tento směrný plán Angely Merkelové bude jednou zrealizován ve své stávající podobě, ostatně také proto, že v dnešní době se energetická politika plánuje na úrovni Evropské unie v Bruselu. Evropský komisař pro energetiku Günther Oettinger hodlá v únoru představit nový plán, aby ukázal, jak mohou energetické trhy Evropy růst společně. Bude obsahovat návrh umístění elektrického vedení a návrh na odstranění velkých rozdílů v národních dotacích zelené energie. Už teď je jasné, že energetický plán Berlína nebude poslední. Bude nutné připravit nový – a nemusí jej nutně vypracovat Merkelová.

autoři: KIM BODE, FRANK DOHMEN, ALEXANDER JUNG, KIRSTEN KRUMREY a CHRISTIAN SCHWÄGERL

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma