Debata: Evropa ztrácí Evropany

11 březen 2013
El País Madrid

Důvěra Evropanů v Evropskou unii v době hospodářské krize slábne. Alespoň to ukazují výsledky voleb a průzkumy Eurobarometru. Po záchraně eura tak přichází na řadu záchrana legitimity EU. Pokud možno před evropskými volbami v roce 2014.

Euro potřebovalo na svou záchranu dvě věci: rozhodný politický slib, který by učinil přítrž spekulacím o jeho budoucnosti, a finanční nástroj, který by tomuto slibu dodal hodnověrnost. V roce 2012, po několika letech nejistoty, neobratnosti a chybování, udělali evropští lídři obojí. Tato dvě rozhodnutí vytáhla euro z propasti, ve které se nacházelo, a postavila ho na cestu stability, jakou v posledních letech nepoznalo.

O znovunabyté stabilitě eura, přinejmenším dočasné, svědčí minimální dopad povolebního chaosu v Itálii. Vzpomeňme si na šok, který v roce 2011 vyvolal Jorgos Papandreu svým rozhodnutím vyhlásit referendum s cílem schválit, nebo odmítnout politiku úsporných opatření, nařízenou Trojkou. Oznámení vymrštilo některé ukazatele nejistoty, které spravují finanční analytici, do výšek, ve kterých se pohybovaly po atentátech z 11. září ve Spojených státech. Není pochyb o tom, že v Itálii vládne chaos, ale euro odolává. Tedy alespoň zatím.

Ale výsledek italských voleb svědčí vedle stability eura i o vratkosti evropské politiky a poukazuje na krizi legitimity, která se s každými dalšími volbami prohlubuje. Údaje Eurobarometru, průzkumu veřejného mínění, který každých šest měsíců provádí Evropská komise, jasně ukazují, nakolik krize podlomila důvěru občanů v Evropskou unii. Před vypuknutím krize v roce 2007 existovala v zemích jako je Španělsko „čistá důvěra“ v EU. Dnes průzkum ukazuje vcelku působivý pád.

Evropská identita v plenkách

Přechod od 42 bodů důvěry k 52 bodům nedůvěry nutí k vážnému zamyšlení, především pak v tradičně tak proevropské zemi, jakou je Španělsko. Pozorujeme zde stejně zdrcující nedůvěru, s jakou se EU setkává v Řecku, Irsku, Portugalsku nebo na Kypru. Nicméně je příznačné, že tento vrchol nedůvěry v EU se neprojevuje jen v zadlužených zemích, ale i v zemích věřitelských, anebo v těch, které jsou na tom finančně lépe. Důvěru v EU nemají ani občané Německa, Rakouska, Francie, Nizozemí nebo Finska. Nedůvěra pochopitelně nepanuje jenom vůči EU, ale také mezi jednotlivými zeměmi a jejich občany. Zdá se, že ve stávající situaci jsou všichni poražení a nikdo není vítěz.

Stojíme před vážným problémem legitimity. V evropském prostředí, kde jsou kolektivní identita, společné hodnoty a demokratické postupy teprve v plenkách, jde legitimita ruku v ruce především s ekonomikou. Větší ekonomický růst rovná se větší podpora evropské integrace a naopak. To znamená, že jelikož je legitimita systému spojena téměř výhradně s ekonomickým růstem, je vratká a v krizových situacích má sklon se rychle vyčerpat.

To je situace, v níž se nacházíme. Politika úsporných opatření, jakkoliv může být úspěšná při regulaci deficitů, nevytváří růst ani zaměstnanost, a proto se jí nedaří získat podporu občanů, kterou potřebuje k životu. A co je horší, nutí vlády systematicky porušovat volební sliby, na jejichž základě byly zvoleny, a provádět stejnou politiku nezávisle na jejich politickém zabarvení, a tím podkopává i legitimitu národních politických systémů. Jak můžeme pozorovat v zúčastněných zemích, politické systémy se vyčerpávají (jako ve Španělsku nebo v Portugalsku), nebo se rozkládají (jako v Řecku nebo v Itálii). Na druhé straně ve věřitelských zemích, jelikož ani tam nedochází k ekonomickému růstu, převládá pocit, že jižní země jsou přítěží a požírají jejich skromné zdroje a brzdí jejich rozvoj.

Atmosféra nedůvěry

V této atmosféře lhostejnosti a nedůvěry musí EU dovršit nezbytnou politickou a ekonomickou integraci. Euro bylo zachráněno, ale bez bankovní unie zahrnující mechanismy na řešení krize a záruky panevropských vkladů dlouho nepřežije. Nepřežije ani bez rozpočtu, který bude hoden svého jména, mutualizace dluhu a efektivnější koordinace hospodářských politik.

Taková rozhodnutí ale vyžadují přesně to, co dnes Evropa postrádá, a sice důvěru v EU a vzájemnou důvěru mezi členskými zeměmi. Aby Evropa fungovala, musejí být občané ze severu i z jihu, z věřitelských i z dlužnických zemí, z centra i z periférie, ochotni poskytnout evropským institucím prostor pro vytvoření odpovídajících finančních nástrojů a současně účinné a z hlediska demokracie legitimní vlády. Ale k tomu, aby daně německého občana podpořily vklady španělského spořitele, a daně španělského spořitele vklady toho řeckého a portugalského, je zapotřebí důvěra v Evropu, která nám v tomhle okamžiku schází.

V červnu 2014, tedy za necelý rok, bude Evropa svolávat své občany k urnám. Jestliže do té doby nebude jejich důvěra v EU obnovena, může nás čekat velmi nepříjemné překvapení. Zachránit euro bylo nezbytné, ale euro je prostředkem, nikoliv cílem. Cílem jsou občané. A bez nich postrádá euro smysl.

Překlad: Tereza Benhartová

Factual or translation error? Tell us.