Zpráva Ilegální obchod
Rybáři na rybářské lodi připomínající starý zrezavělý kontejner, West Africa 2010

Otroci pirátských lodí

Na pirátských rybářských lodích operujících v nestřežených vodách Západní Afriky pracují lidé v hrozivých podmínkách. Organizace na ochranu životního prostředí odhalila, že úlovky jsou do velké míry určeny pro Evropský trh.

Zveřejněno dne 7 října 2010 v 15:13
Environmental Justice Foundation  | Rybáři na rybářské lodi připomínající starý zrezavělý kontejner, West Africa 2010

Když ochránci životního prostředí začali sledovat moderní jihokorejský trauler pohybující se poblíž západoafrických břehů, hledali důkaz ilegálního rybolovu zmenšujících se afrických rybích populací. Odhalili však něco zcela jiného: extrémní lidskou degradaci připomínající otroctví, které, jak věřili, bylo zrušeno před více než stoletím. „Je to strašné,” vypráví Duncan Copeland, hlavní aktivista organizace Environmental justice Foundation (EJF). „Lidé pracují v kontejnerech na ryby, bez čerstvého vzduchu či ventilace, v teplotách mezi 40-45 stupni. Je to tam zrezivělé, špinavé od oleje, horké a upocené. V kuchyni lezou všude švábi a jídlo je podáváno v odporných krabicích. K umytí je jen slaná voda. Lidé páchnou... Rve to srdce.”

Během postupujícího vyšetřování nacházela EJF plavidlo za plavidlem, některé až 40 let staré, zrezavělé a v zoufalém stavu, věnující se pirátskému rybolovu - ilegálnímu řemeslu, které dále poškozuje již beztak oslabené mořské populace a zneužívá lidskou pracovní sílu v hrozných podmínkách. Všechny lodě nesly čísla EU, což naznačuje, že jejich majitelé byli držiteli evropských dovozových licencí. Lodě by tedy teoreticky měly vyhovovat přísným hygienickým pravidlům.

Místo platu odpadkové ryby

Oněch šestatřicet členů posádky lodi, na kterou Copeland nastoupil, pocházelo z Číny, Vietnamu, Indonésie a Sierra Leone. Osm mužů se dělilo o miniaturní část lodního prostoru bez okénka, se čtyřmi kartónovými „palandami“ na kůlech. Čtyři pracovali v kontejneru, kde probírali a balili ryby pro evropský trh, zatímco ostatní čtyři spali: střídali se mezi sebou tak, že každý se zvedal z postele, jen aby se jiný mohl do ní dostat. Členové posádky ze Sierra Leone vypověděli, že jim nebyla placena žádná mzda, dostávali pouze krabice s „odpadovými“ rybami – zůstatek lovu, který evropský trh odmítl – které pak mohli prodat místním. Pokud si někdo stěžoval, kapitán ho údajně na nejbližším břehu vysadil.

V květnu bylo nalezeno asi 150 Senegalců, kteří pracovali na lodi lovící v blízkosti břehů Sierry Leone; s pracovní dobou až 18 hodin denně a směnami, které trvaly dlouho do noci, muži jedli a spali v prostorách, které neměřily ani metr na výšku. Loď nesla licenční číslo opravňující ji k dovozu ryb do EU a dokazující, že prošla údajně přísnými hygienickými testy.

Newsletter v češtině

EJF též na moři našla několik očividně zbytečných traulerů, jejichž posádka byla stále na palubě, v některých případech už více než rok a to bez rádia či jakéhokoliv bezpečnostního vybavení. „Poslala mě sem firma,“ řekl jeden z rybářů na trauleru poblíž guinejského pobřeží. „Firma sem také posílá zásobovací člun, který mi vozí jídlo jako ryby a krevety. Nikomu se sem nechce.“

Odebrání osobních dokumentů

Příběhy rybářů ukazují lidskou daň placenou za pirátský rybolov, obchod, který údajně produkuje úlovek o váze minimálně 11 milionů tun ryb ročně, v ceně větší, než 10 miliard dolarů (6,3 miliard liber). Plavidla často setrvávají na moři měsíce a chladírenské čluny k nim připlouvají jednou za několik týdnů, aby vyložily úlovek a dodaly zásoby. Jelikož operují na širém moři, jsou dlouhodobě schopné vyhýbat se detekčním zařízením. Členové posádky jsou prakticky vězni: většina z nich neumí plavat a podmínky mnoha z těch, se kterými EJF mluvila, splňují kritéria OSN definující nucené práce. Zprávy o násilí, odmítání platit posádce mzdu a odebírání osobních dokumentů jsou podle Copelanda časté.

V roce 2006 nalezli vyšetřovatelé posádku 200 Senegalců operující poblíž pobřeží Sierra Leone. Muži žili v provizorním obydlí na zádi lodi, rozděleném na čtyři úrovně sotva metr vysoké a s matracemi vyrobeným z kartonových krabic. V době, kdy byla spatřena, loď nefigurovala na oficiálním seznamu plavidel, které smí v Sierra Leone rybařit. Záznamy ukazují, že navštívila přístav Las Palmas na Kanárských ostrovech, který je největším přístavištěm pro západoafrické rybáře plující do Evropy a jehož laxní daňový režim již v minulosti představitelé EU ostře kritizovali.

Ryby určené pro evropský trh

Původní objekt vyšetřování, kterým byly rybí populace, však též vedl ke znepokojujícím závěrům. Několik z plavidel, na které se aktivisté EJF dostali, byly takzvané spodní traulery, kterým je povolen dovoz do EU, zejména drahých ryb jako jsou tuňák, krevety či humři. Tento druh lodi za sebou po mořském dnu vleče těžké řetězy, které odírají všechno, co jim přijde do cesty, včetně korálů. V jednom případě vyhazovala loď více než 70 % svého úlovku přes palubu.

EJF věří, že do většiny ilegálního rybolovu jsou zapojeny lodi plující pod vlajkou podle práva výběru. Podle mezinárodního námořního práva je země, ve které je loď zaregistrována, odpovědna za její činnost. Některé země však povolují plavidlům jiných státu, aby se u nich registrovaly, a je o nich známo, že před právními přestupky zavírají oči.

Pirátská plavidla jsou schopna změnit vlajku několikrát během sezóny a často též mění svá jména. Obvykle je chrání k tomu účelu založené společnosti, které činí sledování skutečných majitelů složitějším a právní stíhání ještě těžším. Maximální pokuta za ilegální rybolov činí asi 100 000 dolarů, což je podle EJF v typickém případě méně, než výtěžek z dvoutýdenního rybolovu.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma