Ankaře se do EU moc nechce

Vstupní rozhovory s Tureckem, které započaly v roce 2005, nepostupují takřka vůbec kupředu. Podle istanbulského deníku Taraf je chyba na straně Evropské unie, ale z velké části i na straně tureckých politických elit neschopných pracovat pro blaho občanů.

Zveřejněno dne 11 října 2010 v 12:46

Tak co ale dělá opozice? Pokud by Lidová republikánská strana [kemalistická CHP] opravdu chtěla a více se zaměřila na otázku vstupu Turecka do EU, mohla by straně AKP [Strana spravedlnosti a rozvoje premiéra Recepa Tayyipa Erdogana] pěkně zamotat hlavu. Před pěti lety byly s jistou euforií zahájeny rozhovory, které měly tureckou kandidaturu na vstup proměnit v plnohodnotné členství. Z celkových třiceti pěti vyjednávacích kapitol začala diskuze sotva o třinácti z nich a uzavřena byla zatím pouze jedna. Jen pro srovnání: Chorvatsko, které začalo o přístupu do EU vyjednávat ve stejnou dobu jako Turecko, už stačilo uzavřít dvacet dva kapitol. Zodpovědnost za takové zpoždění nese samozřejmě zčásti Evropa. Spory ohledně Kypru [jehož jednu polovinu obsadila turecká armáda] stále blokují osm kapitol a země EU, které se vstupem Turecka do Unie nesouhlasí, uvalily embargo na dalších pět.

Strach z evropské demokracie

Evropané se tedy nechovají vždy loajálně, kvůli tomu bychom ale ještě neměli ztrácet ze zřetele to hlavní: reformy požadované k naplnění podmínek vyjádřených v oněch pětatřiceti kapitolách budou mít každopádně pozitivní dopad na každodenní život všech obyvatel země, bez ohledu na to, zda do EU vstoupíme, či nikoliv. Představme si, že do Unie nebudeme moci vstoupit; rezignujeme snad proto na změny, které jdou jasně ruku v ruce s našimi zájmy?

Opoziční strany [CHP a ultrapravicová Strana národní akce MHP] se obávají demokratického systému evropského typu, a proto se k myšlence připojení Turecka k Evropě stavějí zdrženlivě. Jejich hlasatelé bez ustání napadají režim, který se podle nich mění v „diktaturu“, přitom ale z demokracie po evropsku nemají strach o nic menší. Proto opozice ve věci přístupu Turecka k EU nevyvíjí na AKP žádný nátlak, ačkoliv ví, že je tato agenda slabinou vládní strany, že jí hrozí, že procesem transpozice evropských norem do turecké legislativy přijde o hlasy, a že se tak raději v otázce evropské integrace nikam nežene.

Vyjednávání na bodu mrazu

Nové normy jsou synonymem zlepšení kvality života. Jejich zavedení si ale žádá disciplínu, která by mohla být na obtíž určitým odvětvím, jež by se mohla následně obrátit proti vládě. Ta si je znepřátelit nechce. Proč se ale vláda, která se tolik bojí, že by si rozhněvala jistá odvětví tak málo dbající na dodržování předpisů, neobává reakce obyvatelstva, kterou tato stejná odvětví systematicky okrádají? Zcela jednoduše proto, že obyvatelstvo nemá o tom, že je podváděno, ani ponětí a že tu neexistuje nikdo, kdo by mu situaci osvětlil.

Newsletter v češtině

Vezměme si třeba jen příklad nezávadnosti potravin a ilustrujme si na něm, co všechno vláda neudělala. Kdyby Turecko udělalo v této oblasti vše, co má, přestali by tamní lidé jíst zkažené maso, nedocházelo by k otravám a těhotné ženy by přestaly potrácet [Taraf nedávno odhalil pochybení vlády v případě rozsáhlého skandálu s kontaminovaným masem, které bylo přesto uvedeno na trh]. Obyvatelstvo o tom ale samozřejmě nic neví. O smutné realitě ho nezpravila ani média, ani opozice.

Opozice kvůli obavám z demokracie a vláda kvůli obavám o ztrátu hlasů tak zavírají nad otravami oči a nedělají nic proto, aby evropské normy sledující kvalitu začaly platit i v Turecku. Proto by bylo zapotřebí, aby média přinášela informace a aby se občané hlásili o svá práva. Pokud tak neučiní, turečtí političtí představitelé proti intoxikacím nijak nezasáhnou. To je také důvod, proč vyjednávání očividně nepostupují.

Vyjednávání

Rozlouskne otázku evropské referendum?

Hlavní turecký vyjednavač s EU Egemen Bagis před nedávnem navrhl uspořádat referendum o přístupu Turecka k EU jak ve své zemi, tak ve všech členských státech Unie, píše The Guardian. „Slova ‚referendum‘ se používá ke strašení představitelů EU, ale myšlenka má něco do sebe,“ domnívá se londýnský deník. Jakmile totiž budou „odstraněny překážky spojené s přístupem, umožní návrh referenda vyřešit ožehavou otázku toho, zda z vyjednávání vzejde partnerství či politická unie“. „Nejdůležitější není do Unie vstoupit, ale přijmout její pravidla,“ prohlásil už dříve turecký prezident Abdullah Gül s tím, že jakmile bude vyjednávání u konce, bude moci Turecko, stejně jako to udělalo Norsko v roce 1972, vstup do Unie odmítnout.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma