Vyberte si jazyk
François Hollande si možná za vzor vybral Françoise Mitterranda – machiavelistického manipulátora. Člověk by si býval přát, aby byl francouzským Gerhardem Schröderem – neústupným reformátorem. Ale po skandálu Cahuzac se francouzský prezident začíná stále více podobat modernímu Ludvíkovi XVI. – králi popravenému revolucionáři na gilotině.
Po pěti letech hospodářské a sociální krize a bez světla na konci tunelu začínají Francouzi ztrácet trpělivost nejen se svými politiky, ale i elitami. Hollande by se stejně jako Ludvík mohl projevit jako nevýjimečný muž ve výjimečné době.
Ancien régime a s ním i král Ludvík ve Francii padli poté, co privilegia aristokracie přestala být vnímána jako protihodnota službám poskytovaným společnosti. Hollande by se v budoucnu mohl stát obětí revolty proti moderním francouzským elitám.
Stojí totiž v čele politické aristokracie, která zahrnuje levici i pravici a která ztratila kontakt se zbytkem země. Jejich „kamarádíčkování“ se celkem akceptovalo, protože jejich přínos byl brán jako pozitivní. Ale v dnešní Francii, stejně jako po celé Evropě se privilegia elity vnímají jako neférová. To je také jeden z klíčů, pokud ne rovnou vysvětlení, k pochopení nárůstu populismu, který s sebou nese nelibý odér 30. let 20. století. Na rozdíl od tehdejší doby tu nejsou žádné vnější faktory, které by krajní levici či pravici povzbuzovaly. Extremismus přiživuje slabá ekonomika a skandály.
Na konci 18. století byl zbytek Evropy tváří v tvář Velké francouzské revoluci vnitřně rozpolcen. Šlo o skvělou příležitost využít toho, že se Paříž sama vyšachovala z evropských mocenských her, anebo spíš přízrak revoluční hrozby? Dnes je francouzská krize především důvodem k obavám ve všech evropských hlavních městech – zejména v Berlíně. Francie samozřejmě není výjimkou – vzpomeňme na Španělsko a jeho [skandálem] poskvrněnou královskou rodinu či paralyzovaný politickým systém v Itálii.
Ale případ Francie je jiný a potenciálně mnohem znepokojivější. Tento „Grande Nation,“ známý svým silným státem a mezinárodními ambicemi, zřejmě nepostihlo nic menšího než krize státního zřízení. Je velice nepravděpodobné, že by ze současného zhoršujícího se klimatu vzešla šestá republika. Ale v této krizi jde o mnohem víc než skandál kolem Jérôma Cahuzaca, který minulý měsíc odstoupil z funkce ministra financí. Na svém postu měl zosobňovat nekompromisnost francouzského státu – sám však opakovaně lhal o svém švýcarském bankovním kontu.
Jde o vyvrcholení procesu odcizování se mezi občany a jejich elitami. Tento proces odstartoval poté, co došlo k celé řadě případů porušení důvěry Francouzů v jejich stát. Částečně to odráží neschopnost vlády bojovat s nezaměstnaností, ale hlouběji to vypovídá o úpadku její důstojnosti. Nikdo k tomu nepřispěl více než bývalý prezident Nicolas Sarkozy se svým směšováním soukromé a veřejné sféry.
Ve snaze obnovit důstojnost státu chce Hollande Francouze především uklidnit a ubezpečit. Ovšem svým nadmíru opatrným manévrováním mezi logikou dluhopisových trhů (žádné keynesiánství) a jeho vlastní Socialistickou stranou (žádná odvážná opatření na uvolnění trhu práce) dosáhl pravého opaku. Přiživil klima negativních očekávání a podezření vůči efektivitě státu.
Dosáhli jsme už vrcholu krize? To není jisté. Není jasné, co vůbec může Hollande udělat, aby přišel s něčím novým. V prezidentských volbách v květnu 2012 se prezentoval jako obyčejný muž – a to je možná také hlavní důvod, proč tak rychle upadl do nemilosti. Ještě nikdy nebyl prezident tak nepopulární po pouhých jedenácti měsících mandátu.
V tváří v tvář nárůstu krajní levice a (ještě významněji) pravice nebude jeho přirozená tendence zaujmout vyčkávací strategii stačit. Vyřeší tento problém nová vláda a především nový premiér? To vůbec není jisté.
Ludvík XVI. byl čestným mužem, který se snažil udělat pro svou zemi to nejlepší, ale nedokázal odhadnout hloubku nespokojenosti svého lidu, nebyl schopen ovládat svou svitu a skončil jako tragická postava, jako oběť sil, jimž se jeho osobnost nebyla s to postavit. François Hollande by měl být před takovým osudem na pozoru.
