Evropský tanec Davida a Angely

Jak ukázala nedávná návštěva britského premiéra u německé kancléřky, Němci čím dál více podporují Cameronův tvrdý postoj vůči EU. Před zářijovými parlamentními volbami to proto vypadá, že kancléřka více tíhne k britským představám o volném trhu než k francouzskému protekcionismu.

Zveřejněno dne 15 dubna 2013 v 15:25

Přátelství Davida Camerona a Angely Merkelové je za poslední dobu jedním z nejpozoruhodnějších. Ještě před sedmi lety se nepohodli, protože nově zvolený předseda konzervativců poručil svým europoslancům, aby vystoupili z Evropské lidové strany, která sdružovala všechny řádně smýšlející konzervativce v Evropském parlamentu, včetně Křesťanských demokratů Angely Merkelové, a přidružili se k středově-pravicové skupině, již Cameron sám vytvořil.

Podívejme se na ně dnes… O víkendu spolu oslavili příchod jara, společně se Samanthou, Joachimem a všemi Cameronovými dětmi. Nikdy předtím premiér sebou nevzal na důležitou politickou cestu celou svou rodinu. A paní Merkelová si nikdy předtím na zámku Meseberg, oficiálním sídle německé vlády, nikoho nepustila k sobě tak blízko, ať už to byl Němec nebo cizinec.

Jedním z pravidel politické filozofie je, že národy nemají přátele, ale pouze zájmy. V době krize však neuškodí, když se politickým aktérům podaří posílit vazby, vybudovat skutečné přátelství a dosáhnout tak společného cíle.

Novináře příliš nezajímá, co lidi sjednocuje. Raději se zabývají dramaty, které lidi rozděluje. Tak tomu bylo i v případě Cameronova lednového proslovu před Evropským parlamentem, ve kterém vyzval k navrácení kompetencí na národní úroveň. O proti tomu téměř nikdo nevěnoval pozornost německé kancléřce, která ten samý týden v Davosu mluvila o nutnosti Evropské unie přijmout reformy ke zvýšení konkurenceschopnosti a o potřebě překonat hluboký pocit odcizení Evropanů vůči Unii.

Newsletter v češtině

Návrat kompetencí jednotlivým státům

V těchto otázkách jsou Cameron a Merkelová zajedno. Podobný názor mají i v otázce „kompetencí“, jež chce Londýn získat od Bruselu nazpět. V Německu jeho proslov vyvolal odpor, který se pomalu mění v nerozhodné mumlání. To nyní naznačuje, že Británie v Evropě není tak izolovaná, jak by se mohlo zdát.

Michael Meister, místopředseda vládnoucí strany kancléřky Merkelové, dostal minulý týden otázku, co si německá vláda myslí o Cameronově široce kritizované „revizi kompetencí“. Právě její výsledek by měl ovlivnit referendum o členství Britů v EU, které premiér slíbil zorganizovat v roce 2017.

„Potřebujeme kompromisy,“ oznámil Meister. „Jsme otevření argumentům.“ Zároveň připustil, že o premiérově nápadech „probíhá intenzivní diskuze“. A to i v Mesebergu.

Zatím nevíme, bude-li nutné provést změny v současných unijních smlouvách. Merkelová a další se tomu zatím brání. Důležitější ale je to, že na první místo Cameron postavil boj proti „deficitu demokracie“, který ohrožuje evropský projekt. Není nic špatného na tom, že si stanovil termín, i když je možné, že roku 2017 bude jeho politická kariéra u konce.

Ztráta Británie by byla zkázou

Merkelová si jistě nepřeje, aby se její nový britský přítel chytil do smrtonosné evropské pasti. Náklonost mezi nimi posiluje stejně jako její strategické přesvědčení, že ztráta Británie a naopak získání Chorvatska, Bulharska či Rumunska by pro Unii bylo něčím zcela nesmyslným.

Pokud si chce kancléřka udržet stávající popularitu až do zářijových parlamentních voleb, měla by se raději sblížit s Cameronem a přiklonit se k jeho myšlenkám otevřeného trhu a demokratické odpovědnosti, než se stavět po bok protekcionistické Francie.

V Německu už existují neviditelné zástupy Cameronových stoupenců, kteří tleskají jeho zdravému přístupu k EU, k němuž se jejich vlastní politici mají jen zřídkakdy. Frustrace z břemena, které na německé daňové poplatníky uvalily dohody kolem finanční záchrany států eurozóny postižených krizí, vedla k řadě ostrých politických střetů. Merkelová si v žádném případě nechce proti sobě poštvat britského premiéra, který je v Německu populárnější, než by si tvůrci novinových titulků vůbec odvážili pomyslet.

Kohl jako diktátor

Němci si nedávno připomněli, jak je mocný kancléř Helmut Kohl přinutil k přijetí eura. „Choval jsem se jako diktátor,“ připustil Kohl cynicky v jednom rozhovoru z roku 2002, který se však na veřejnost dostal teprve před týdnem. Jeho odpůrci, které na konci devadesátých let neváhal označit za „nepřátele státu“, dnes založili novou stranu, Alternativa pro Německo, která má v úmyslu zahájit diskuzi o tom, co by návrat k německé marce znamenal pro budoucnost Německa.

Aby mohla jít nová strana do parlamentních voleb, musí sesbírat v každé z 16 spolkových zemí nejméně 2 000 podpisů. Podle nedávného průzkumu veřejného mínění by mohlo novou stranu v září volit až 25 % voličů. Svůj podpis jich však zatím poskytlo jen 5 000.

Německým euroskeptickým voličům, kteří uvažují o životě po euru, svazuje ruce „strach z čehosi po smrti, odkud se nikdy nikdo dosud nevrátil“. Zároveň v sobě chovají hlubokou nedůvěru vůči politikům, protože mají na paměti, jak je Kohl přiměl k tomu, aby se vzdali marky.

Naopak David Cameron je díky svému přímému a otevřenému vystupování lídrem podle německého gusta. A líbí se i kancléřce. Nechť jejich románek v této těžké době překoná střely a šípy rozkacené sudby.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma