Vyberte si jazyk
Z Lucemburku konečně přišla dobrá zpráva. Ministři zahraničních věcí EU se rozhodli předat Evropské komisi žádost o přístup Srbska k Evropské unii. Rozhodnutí konsensem padlo poté, co sedmadvacítka vyvinula nátlak na Nizozemí, které chtělo proceduru podmínit zadržením Ratka Mladiče, obviněného Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii z válečných zločinů a genocidy.
K důraznému postoji Nizozemí bylo nicméně přihlédnuto. Sedmadvacítka trvala na tom, aby každou etapu eventuální přijímací procedury schvalovaly všechny vlády členských zemí a aby Bělehrad plně spolupracoval s Mezinárodním trestním tribunálem. Jinými slovy tak Srbsko musí zadržet Mladiče a další stíhané osoby.
Nyní je na řadě srbská strana. A to nejen v záležitosti zadržení Mladiče, což je podmínka tribunálu, s jejímž naplněním Bělehrad stále otálí. V dotazníku, který Srbsko brzy obdrží, bude muset odpovědět na to, jaké kroky podniklo ke splnění politických a ekonomických kritérií pro přístup k EU, v boji proti korupci a v dialogu s Kosovem.
Jak připomněl Štefan Füle [eurokomisař pro rozšiřování], podpora, které se Srbsku dostalo od evropských představitelů, je úměrná jejich očekávání vůči Bělehradu.
Euforie tedy nebude mít dlouhého trvání. Pokud nechceme zůstat věčnou nevěstou, měli bychom se dát rychle do práce. Je čas na zásadní změny, byť budou složité. Po nepříjemné zkušenosti s Bulharskem a Rumunskem Brusel nepřestává opakovat, že Srbsko se do Unie postranními vrátky nedostane. Evropská unie se na žádné blafování nalákat nenechá.
Reakce Srbska
EU je naší poslední nadějí
„Pro Srbsko je to historické datum,“ prohlašuje na stránkách listu La Stampa srbská novinářka Jasmina Tesanovićová. Podle jejího názoru „se Srbsko po dvaceti letech sankcí, izolace a legalizovaného zločinu s ocitlo před branami Unie s jejími standardy v oblasti zákonů proti rasismu, soudního systému, válečných zločinů.“ Na začátku letopočtu vypadala cesta Srbska do EU slibně, ale po atentátu na předsedu vlády Zoran Đinđiće v roce 2003 se vše zkomplikovalo. Zrodil se „nový nacionalismus“, který sjednotil snílky o „Velkém Srbsku“ s pravoslavnými fanatiky v boji proti nezávislosti Kosova. Takový nacionalismus je ještě dnes schopen ubližovat, jak jsme měli možnost vidět během pochodu gay pride v Bělehradu či během fotbalového zápasu Itálie-Srbsko. „EU je poslední šance Srbska čelit tomuto vnitřnímu zlu, které trvá už deset let. Ať už jde o homofobii, chuligánství, válečné zločiny, korupci,“ píše Tesanovićová. „Za vším stojí [Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii] v Haagu, který dal cestě Srbska do EU zelenou. Je to moudré řešení, protože Srbsko se nachází uprostřed Evropy. Je lepší učinit ze Srbska součást Evropy, než riskovat, že na tom Evropa jednou bude jako Srbsko.“
