Všichni evropští bratranci

Vezměte si dva dnešní Evropany, třeba i ze vzdálených zemí, například Fina a Francouze. Pravděpodobnost, že budou mít řadu společných předků, kteří žili před zhruba tisíci lety, je velmi vysoká. Vyplývá to z genetické analýzy 2 257 lidí čtyřiceti různých evropských národů: Albánců, Angličanů, Belgičanů, Dánů, Španělů, Italů, Makedonců, Rusů, Turků atd.

Studie populačních genetiků Petera Ralpha a Grahama Coopa (z Kalifornské univerzity v Davisu) vyšla před nedávnem v časopise Plos Biology. Na časovém úseku posledních tří tisíc let ukazuje, že mezi odlišnými evropskými národy existuje vysoký stupeň genetické příbuznosti, a to i navdory skutečnosti, že jde o konstrukty z nedávné doby, v nichž se mísí různé skupiny lidí.

Vědci zkoumali kompletní genom 2 257 lidí. Studovali segmenty DNA, které spolu jedinci sdílejí. Hlavním principem je, že dva lidé se společným předkem mohou sdílet segment DNA, který po něm zdědili. Čím je tento segment delší, tím jejich prapředek pochází z mladší doby. Na základě rozboru délky segmentů DNA, který spolu sdílí lidský pár, mohou vědci odhadnout výskyt jejich společných předků v minulosti.

Proč existuje vztah mezi časem a délkou segmentů DNA, které spolu sdílí lidský pár? Abychom toto pochopili, musíme si všímat způsobu, jak se geny, respektive DNA, která je nositelem genetické informace, v každé generaci nově kombinují. Genom daného jedince je tvořen kombinací genů jeho rodičů. Jeho DNA je směsicí genetických segmentů jeho matky a jeho otce. S novou generací přibudou do této směsi nové segmenty DNA a tak pořád dokola.

Tento proces přetrvává celé dlouhé generace. Genom lidského jedince pokaždé obsahuje segmenty DNA jeho předků namíchané se segmenty nově příchozí generace. Vzhledem k tomu, že se umístění a sekvence DNA po každé mění, jsou přežívající segmenty čím dál kratší. Přímí bratranci z prvního pokolení, kteří mají společné prarodiče, budou mít segmenty DNA delší než bratranci z druhého pokolení, kteří je zase budou mít delší než ti z třetího pokolení atd.

Pokud se dědičný segment zachoval u dvou jedinců po mnoho generací, můžeme na základě jeho délky odhadnout stáří společného předka. Právě o to se snažili Peter Ralph a Graham Coop. Jejich výpočty ukazují, že dva Evropané ze dvou sousedních zemí sdílejí dva až dvanáct „genetických předků“, kteří žili v posledních 1 500 letech. A kdybychom přidali dalších 1000 let nazpět, bylo by jich až sto.

I když se to zdá k nevíře, všichni obyvatelé Evropy, kteří žili před tisíci lety a měli potomky, jsou sami předky dnešních Evropanů! Anebo jinými slovy, všichni současní Evropané jsou potomky stejného společenství předků, které žilo před tisíci lety.

Vědci nicméně konstatovali, že rozložení společných předků není zeměpisně homogenní. Například Italové mají spolu navzájem, stejně jako s ostatními Evropany méně společných genetických předků a jejich prapředci žili spíše před dvěma tisíci než před tisíci lety. Tento rozdíl může být odrazem větší zeměpisné izolovanosti země.

Vědci ale přiznávají, že k podrobné studii tak složitých dějin, jako má Evropa, nestačí analyzovat geny současníků. Bude třeba se zabývat také DNA jedinců žijících v minulosti, u nichž dokážeme určit stáří. A možná povolat na pomoc i další vědní obory, jako je archeologie nebo paleoantropologie.