Jak snížit demokratický deficit EU

Důležitá rozhodnutí, která ovlivňují fungování členských zemí, mají v rukou klíčoví ministři a hlavy států spolu s nezvolenou „trojkou“ (Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond). Národní parlamenty však mají k dispozici řadu opatření, které by mohly mocné evropské instituce donutit k větší odpovědnosti vůči voleným zástupcům.

Zveřejněno dne 19 června 2013 v 12:05

Evropskou unii už dlouho trápí nedostatek legitimity, krize eura však problém ještě zhoršila. Neexistuje žádné rychlé řešení, které by zvýšilo respekt a obdiv k EU a její popularitu. Její instituce jsou občanům fyzicky vzdálené a těžce srozumitelné a často se zdá, že řeší pouze mlhavé byrokratické otázky.

Pokud lídři EU nezískají v očích voličů více důvěryhodnosti a legitimity, celá Unie by se mohla začít rozkládat. Vlády některých zemí by se například v určitém okamžiku mohly pokusit posílit svou měnu prostřednictvím opatření směřujících k integrovanějšímu systému ekonomické vlády. Pak ale některý z národních parlamentů, domácí parlamentní volby nebo referendum tyto kroky zablokují, a ohrozí tak budoucnost společné měny.

Politické instituce získávají legitimitu buď tím, co poskytují, nebo naopak tím, co přijímají. Výdej představuje výhody, které občanům skýtají. Příjem zase volby, které mají vládnoucí činitele nutit k odpovědnosti vůči voličům. Krize eura oba tyto mechanismy demokratické legitimity oslabila.

V otázce výdeje se EU nemá čím chlubit. Ekonomický růst je ve většině členských států negativní, míra nezaměstnanosti se pohybuje nad 12 procenty, a nezaměstnanost mladých ve Španělsku a Řecku dokonce převyšuje 50 procent. Podle mínění mnoha občanů není jasné, zda jim z Unie či eura nějaké výhody vůbec plynou.

Newsletter v češtině

Řešením je bankovní unie

I nad příjmovou legitimitou se vznášejí otazníky. S ohledem na komplikovanost rozhodovacích procesů v Unii, kde se o vládu dělí velký počet institucí, nebylo rozdělení odpovědnosti uvnitř jejích struktur nikdy příliš jasné. Přesvědčení o narůstajícím demokratickém deficitu Unie však pro hluboce zadlužené země eurozóny představuje čím dál větší problém. Nezvolená „trojka“ – Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond – donutila řadu národních parlamentů, aby seškrtaly rozpočet a zahájily strukturální reformy. Důležitá rozhodnutí ohledně záchranných programů EU přijímají ministři financí eurozóny a hlavy států.

Jak tedy můžeme legitimitu EU zvýšit? Evropští lídři by si měli pospíšit a co nejrychleji posílit finanční systém založením bankovní unie. Německo by mělo podporovat poptávku, a dopomoci tím ekonomikám evropského jihu k růstu. Konkurenceschopnost těchto ekonomik je navíc třeba obnovit pomocí strukturálních reforem. Tím by začala klesat nezaměstnanost, představitelé EU by působili kompetentněji a podpora euroskeptiků a populistů by poněkud oslabila.

Lídři EU však potřebují zároveň zvýšit odpovědnost vládnoucích činitelů vůči občanům. Pro řadu europoslanců se nabízí jednoduché řešení – Evropský parlament by měl mít demokratickou kontrolu nad všem rozhodnutími, která jsou na úrovni EU přijímána. A pokud takových rozhodnutí bude v budoucnu víc, měl by Parlament získat větší pravomoci.

Navzdory řadě dobrých legislativních výsledků se však Parlamentu nepodařilo v mnoha případech přesvědčit občany o tom, že skutečně zastupuje jejich zájmy. Řada europoslanců není s domácím politickým systémem příliš úzce spojena a často se zdá, že prioritou Parlamentu je především posilování vlastních pravomocí. Neustále vyžaduje navyšování unijního rozpočtu a větší pravomoci, ale jen málo nasvědčuje tomu, že voliči s ním souhlasí. To by vysvětlovalo, proč navzdory tomu, že pravomoci Parlamentu od prvních přímých voleb v roce 1979 neustále rostou, volební účast naopak s každými dalšími volbami klesá (z 63 procent v roce 1979 na 43 procent v roce 2009).

Dalším důvodem, proč se Evropskému parlamentu nedaří vykonávat demokratickou kontrolu nad rozhodovacími procesy v eurozóně, je skutečnost, že většina peněz na záchranné plány plyne z národních parlamentů, nikoliv z rozpočtu EU. Je pravda, že rozhodnutí o těchto plánech a jejich podmínkách přijímají na úrovni EU hlavy států nebo ministři financí. Implementovat je ale musí vnitrostátní parlamenty, které proto hrají klíčovou roli jak v zemích, které peněžní prostředky poskytují, tak v těch, které je přijímají. Bundestag musel odhlasovat peníze na záchranu Kypru a kyperský parlament muset svolit k uzavření místních bank.

Silnější červená karta

To je důvod, proč by národní parlamenty měly být více zapojeny do vlády nad eurozónou. V posledních letech vznikla řada „meziparlamentních“ subjektů, které tvoří poslanci vnitrostátních parlamentů i europoslanci. A nedávná smlouva o rozpočtové stabilitě vedla i k ustavení „konference,“ kde mají poslanci a europoslanci diskutovat o hospodářské politice. Problém je, že podobná setkání jsou užitečná, nicméně mají pouze konzultační funkci a nedávají poslancům v EU dostatečně důležitou roli.

Národní parlamenty by mohly odpovědnost EU vůči občanům zvýšit dvěma způsoby. Zaprvé bychom měli posílit vztahy mezi národními parlamenty. Lisabonská smlouva zavedla proces zvaný „žlutá karta“: pokud se více než třetina národních parlamentů v EU společně dohodne, může požádat o stažení návrhu Komise, který považuje v rozporu s principem subsidiarity – tedy s požadavkem, aby rozhodnutí byla přijímána na co nejnižší možné úrovni. Komise pak musí uposlechnout anebo vysvětlit, proč chce návrh dál prosazovat. Z mechanismu, který byl prozatím využit pouze jednou, by se mohla stát silnější „červená karta“, která by národním parlamentům umožnila donutit Komisi návrh stáhnout. To, že s návrhem přišel britský ministr zahraničí William Hague a zároveň stínový ministr labouristů Douglas Alexander, by nás nemělo odrazovat. Podobný systém by národním parlamentů umožnil se vzájemně domlouvat a přinutit konečně Komisi, aby stáhla neužitečnou legislativu.

V Bruselu by navíc mělo vzniknout národní parlamentní fórum. To by samozřejmě nevykonávalo stejnou legislativní činnost jako Evropský parlament, ale mělo by si klást otázky a vypracovávat zprávy o různých aspektech vlády EU a eurozóny, které vyžadují jednomyslná rozhodnutí. Fórum by mohlo mít dohled nad Evropskou radou a klást otázky ohledně jejích rozhodnutích v zahraniční a obranné politice, policejní činnosti nebo boje proti terorismu. V otázkách eurozóny by se mohlo scházet v užší sestavě, bez poslanců z nečlenských zemí, a hlasovat o záchranných balíčcích. Mohlo by i klást dotazy a třeba i jmenovat předsedu euroskupiny. Dlouhodobě je nutné, aby se poslanci do práce EU více zapojili. To oni jsou nositeli legitimity, která europoslancům často chybí.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma