Vyberte si jazyk
Josef Pröll je dobrý herec. Rakouský ministr financí 16. listopadu předvedl monolog neúprosného věřitele udílejícího lekci svému dlužníkovi. Řecko nerespektuje plán na snížení výdajů navržený EU a Mezinárodním měnovým fondem. Atény utrácejí víc, než by měly.
Josef Pröll pohrozil, že Řecko nedostane další příděl pomoci [nakonec bude částka převedena v lednu]. Tak se obvykle chovají všichni věřitelé, ať už se jedná o státy, či banky. Vyhrožují a cení zuby, ale nakonec svým dlužníkům takřka vždycky lhůtu prodlouží: lepší dlužník, který platí pozdě, než ten, který neplatí vůbec.
Zadlužení ve výši 150 % HDP
To vše je hezké až na to, že dluhová krize v eurozóně už není v současnosti normálním případem, a to Josef Pröll ví moc dobře. Podle posledních aktualizovaných odhadů dosahuje řecký dluh přibližně 130 % HDP země.
Do roku 2015 musí Řecko splatit dluhy do výše 140 miliard eur plus 90 miliard úroků. A to vše v kontextu kolabující ekonomiky. Člověk nemusí být příliš inteligentní na to, aby si spočítal, že by to nemuselo dobře skončit.
Tohle není jediný případ bankrotu v eurozóně. Na okraji propasti se ocitlo i Irsko. Kvůli záchraně bank by mohla míra zadluženosti země dosáhnout do roku 2016 přibližně 150 % HDP. Trhy řadí irské půjčky na stejnou úroveň jako půjčky pákistánské či venezuelské. Irští ekonomové se připravují na bankrot, ať už záchrana přijde, či nikoliv.
Část nákladů musí nést i věřitelé
Za takových podmínek mohou politici sotva dělat něco víc než získávat čas. Z tohoto úhlu pohledu nepůsobí Pröllova pantomima absurdně. Zároveň s tím by se ale eurozóna měla vyzbrojit proti příští vlně bankrotů.
Bylo by třeba přinutit věřitele, aby na sebe vzali část nákladů s nimi spojených. To zní jednoduše, nicméně to znamená zrušit doposud platné praktiky. Bankrot nejprve hrozil bankám. Daňoví poplatníci je zachránili. Poté začaly tonout státy. Na pomoc se jim opět museli vrhnout daňoví poplatníci – z ostatních zemí.
S tím je třeba přestat. Skupina G20 se již snaží rozvinout model restrukturalizace bank na mezinárodní úrovni. Totéž je třeba udělat pro státy. V tržní ekonomice existuje systém konkurzu, který umožňuje část dluhu umazat.
Své peníze už neuvidíme
Je zajímavé, že když Němci navrhli zavést proceduru státního bankrotu, kritizovali je nejostřeji právě Irové. Irsko by přitom mohlo být s největší pravděpodobností právě tou zemí, které by takový model přinesl největší užitek. Jen pouhý náznak myšlenky nicméně způsobil nárůst irské úrokové míry a o něco více rozkolísal zemi.
Ať už je ale naše empatie jakákoliv, otázka zní: kdy zahájit debatu, když ne teď? Dluhová krize potrvá. Kdo dokáže říci, zda za dva roky nebude trh reagovat stejně panicky? Je politováníhodné, že Berlín udělal krok zpátky a odsunul možnost účasti [soukromých] věřitelů na nákladech spojených s platební neschopností státu do daleké budoucnosti.
To je příliš málo. Pantomima nemůže trvat věčně. Navíc nadejde okamžik, kdy budou politici muset začít vysvětlovat, že ani my, jakožto věřitelé Řecka, své peníze už zpět neuvidíme. To jistě není velký důvod k radosti, ale v porovnání s tím, co ještě čeká Iry a Řeky, to nic není.
Pohled z Atén
„Čtvrtá říše“ ruinuje Evropu!
Německo 16. listopadu varovalo Řecko, že pokud neprojeví více snahy, co se týče dodržování úsporného plánu, nemuselo by dostat od Evropy a MMF třetí díl finanční pomoci, o níž se rozhodlo letos na jaře. Den nato, tj. 17. listopadu, bylo oznámeno, že převod částky 6,5 miliard eur ostatně neproběhne v prosinci, ale až v lednu. „Je to bezprostřední konfrontace,“ reaguje To ethos. „Představitelé Německa chtějí izolovat všechny země eurozóny a Evropy a proměnit je v kolonie Čtvrté říše.“ Zdá se, že bouřlivá mediální válka, která proti sobě postavila obě země letos na jaře, kdy se Němci zdráhali pomoci Řecku, se opět rozhořela. „Hospodářskou politiku tedy bude diktovat Berlín, přičemž evropské instituce jí budou sloužit coby ‚loutky‘. Německo tak zničí jedinou naději, kterou nejslabší země ještě mají: možnost půjčky s nízkými úroky.“ „Tato politika posílí postavení Německa v Evropě,“ dodává deník. „To už je tak jako tak rozhodující, jak je vidno z toho, co se děje v Irsku. Irsko odmítá aplikovat úsporný plán a Německo se mu jej snaží pod nátlakem vnutit. Tento nátlak Evropu nezahubí – tedy za předpokladu, že se Čtvrté říši postaví skutečně na odpor.“
