Zpráva Boj proti kartelům

Donášení po bruselsku (2/2)

Evropská komise obvinila na konci června 13 bank z nezákonné kartelové dohody na trhu s finančními deriváty. Tyto praktiky se jí daří odhalovat čím dál častěji také proto, že na ně upozorňují sami členové kartelu.

Zveřejněno dne 10 července 2013 v 10:48

Druhá část

Tisíce opatření, aby se vyhnuli kontrolám. Manažeři německé firmy vyrábějící hasičské vozy si pořídili mobilní telefony s dobíjecími kupóny, aby mezi sebou mohli diskrétně komunikovat. Přesně jako překupníci drog v kultovním seriálu Špína Baltimoru.
V případě kartelu leteckých dopravců – za nějž Brusel loni rozdal tvrdé pokuty v celkové výši 169 milionů eur – si ředitelé velkých společností (UPS, Panalpina, Kühne & Nagel, Deutsche Post, Deutsche Bahn atd.) založili zvláštní e-mailové adresy na serveru Yahoo!, aby nemuseli používat podnikovou poštu. Koordinátor kartelu byl vášnivým pěstitelem zeleniny. Se svými kolegy proto založil „zahradnický spolek“, kde se mluvilo o „chřestu“ nebo „cuketách“, přičemž každá zelenina představovala zvláštní druh přirážky.
Sofistikovaná opatření vysvětlují, proč kartely mohou přežít i dlouhá léta. Tento byl ale podobně jako mnoho dalších odhalen. Vždycky dojde na okamžik, kdy jeden z členů klubu své kamarády udá. Někdy tajemství vyzradí „whistlebloweři“ v samotném podniku, a ne vždycky z důvodů, které si myslíme. Jeden evropský úředník si vzpomíná, jak se v jeho kanceláři objevil manažer se svazkem kompromitujícího materiálu v podpaží. Bílý kůň? Ne. Člověk, který měl na starost organizaci kartelu, udržoval styky se ženou onoho „oznamovatele“, který vynašel velmi efektivní způsob odplaty...

Vášniví zahrádkáři

Nejčastěji kartely udávají samy firmy, které jsou jejich součástí. Někdy fungují tak dobře, že počet jejich členů roste a oddanost slábne. Stává se také, že zákrok Bruselu vyvolá obavy v příbuzném odvětví. „Zahradnický spolek“ se o hangáry dělil s velkými leteckými dopravci (Air France-KLM, British Airways, Air Canada...), které Komise přísně potrestala v roce 2010 za jiný kartel. „To nutí k zamyšlení a možná to zčásti vysvětluje, proč Deutsche Post udala kamarády zahradníky,“ soudí jeden z odborníků. Nejčastější důvod odhalení je ale mnohem prostší: pravda často vyjde najevo při odkupu firmy, která byla součástí kartelu. Nový majitel to zjistí, a aby neměl problémy, raději kartel udá.
Ten, kdo chce poslat kartel ke dnu, musí jednat rychle. Zúčastněné firmy napadá často ve stejnou chvíli. I když spolu pracují třeba mnoho let, málokdy si vzájemně zcela důvěřují. Naprostou imunitu ale Komise zaručuje jen tomu, kdo přijde první. V záležitosti jde o hodně a firmy občas před Soudním dvorem Evropské unie napadají „pořadí příchozích“ oznamovatelů zaznamenané Komisí. Rozdíl může někdy znamenat i desítky milionů eur na pokutě. Brusel proto při sestavování pořadníku kajícníků přihlíží k hodině příchodu, ale i přidané hodnotě, kterou má daná firma pro vyšetřování.
S „kajícníkem“ má Komise vše snazší. Organizace kartelu, jeho cíle, počet členů... díky donašečům o něm získá jasný přehled. Ale ještě před tím, než padnou tvrdé tresty, je zapotřebí shromáždit další důkazy: průkazný materiál, podezřelé e-maily. Typ dokumentů, k nimž se nelze dostat bez operace, která silně připomíná policejní razii. Nečekané inspekce evropských úředníků jsou přesně tohoto druhu. Inspektoři přicházejí ve větším počtu, někdy odmítají jet společně výtahem, aby v něm z nějaké nešťastné náhody nezůstali všichni na dlouhé hodiny uvězněni, a hledají všude, ve skříních i v počítačích. Prohlížejí i textové zprávy v mobilních telefonech. Zapečeťují. Někdy padnou na rozvodové dokumenty, jindy na e-maily od milenky. Nejčastěji ale najdou to, co hledali, pokud jim v tom nezabrání nějaká nekalost.

Kulturní reflexy mají tuhý kořínek

Jednou jeden manažer hodil v panice kompromitující dokumenty do záchoda. Když na to přišel podnikový advokát, propukla panika. Zaměstnanci je nakonec vytáhli ze spodního konce stoupaček. Mírně zkroucené, ale dokonale použitelné.
Nyní Evropa ví, co může očekávat. S Bruselem je lepší spolupracovat, a vyhnout se tak tučné pokutě. Sledovat názvy podniků, které za posledních deset let nahlásily Komisi nějaký kartel, je jako vydat se na cestu kolem světa. Jsou tu všichni, jen Francouzi ne [kromě] někdejší firmy Rhône-Poulenc, která zhruba před patnácti lety nahlásila dva jiné kartely, z toho jeden sdružující výrobce vitamínů.
To není moc. Německé firmy vyděsil před deseti lety korupční skandál kolem Siemensu a od té doby neváhají „žalovat“. Pílí v tomto směru nevynikají Italové. Italská Deltafina v roce 2002 prolomila zákaz a nahlásila kartel kontrolující transalpský trh se surovým tabákem. Nahnala jí strach vlastní troufalost? Už na příští schůzce s členy kartelu skupina oznámila, že ostatní udala. Brusel takové jednání fomálně zakazuje. Deltafina přišla o imunitu a musela zaplatit stejnou pokutu jako ostatní. Kulturní reflexy mají tuhý kořínek.

Newsletter v češtině

První část článku naleznete zde

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma