Vyberte si jazyk
„Uvízli jsme někde uprostřed přechodu z centrálně plánované ekonomiky na tržní hospodářství. Z obou systémů jsme vytvořili jakýsi hybrid,“ prohlásil před několika lety bývalý ruský prezident Boris Jelcin. Jaký druh kapitalismu vlastně budujeme v Rumunsku, nebo obecněji ve východní Evropě a čím se liší od kapitalismu západního?
Na úvod je třeba říci, že v Rumunsku, stejně jako i jinde v regionu, máme co do činění s „kapitalismem bez kapitalistů“, jak poznamenali v jednom ze svých kolektivních děl autoři Gil Eyal, Ivan Szelenyi a Eleanor R. Townsleyová. Bezprostředně po pádu komunistických režimů jsme byli nuceni vybudovat kapitalismus bez existence třídy vlastníků a držitelů kapitálu, která by mohla hrát stejnou roli, jakou měla buržoazie během zrodu kapitalismu. Samozřejmě, naši kapitalisté vyrostli jako houby po dešti a v zemi se ze dne na den objevili zbohatlíci. Avšak mezi západními kapitalisty a našimi kapitalisty, kteří vzešli z ničeho, je stejný rozdíl jako mezi dnem a nocí.
Východoevropský kapitalismus se podobá komunismu
Okolností, která umožnila zrození a rozvoj kapitalismu, bylo vítězství buržoazie a jejího hospodářsko-finančního kapitálu, který držela výlučně aristokracie. Ve feudálním systému privilegia a postavení přitahovala hospodářský kapitál, v kapitalismu se tato rovnice obrátila a zdrojem společenského postavení, privilegií a moci se staly peníze. Ve východní Evropě a obzvlášť v Rumunsku naši kapitalisté svůj sociální kapitál využívali, aby získali kapitál hospodářský. Technokraté bývalého režimu, kteří měli tak či onak blízko ke státním strukturám, využili své sociální sítě k získání továren, kontraktů a dalších statků, které rychle přispěly ke zrodu domorodých kapitalistů.
Predominance sociálního kapitálu je specifickým rysem feudalismu, ale rovněž i východoevropského komunismu, kde politický kapitál nebyl ničím jiným než obdobou kapitálu sociálního. Z tohoto úhlu pohledu je náš kapitalismus kapitalismem premoderním, neboť je stále poplatný feudálním pravidlům. Institucionální logika vždy byla a stále je nadřazena logice vztahové a [státní] instituce se staly kafkovskými orgány ve službách protekcionářství.
Další zvláštností východoevropského kapitalismu je skutečnost, že nepředstavuje výsledek organické evoluce, nýbrž je produktem jednoho projektu. Z tohoto hlediska se podobá komunismu: obsahuje všechny prvky sociálního inženýrství, mezi nimiž se vyskytují utopická pokušení a ospravedlňování přítomnosti dovoláváním se budoucnosti. Náš kapitalismus se vytvořil fundamentální restrukturalizací hospodářských institucí odshora dolů, tedy zcela opačně, než jak tomu bylo u jeho západoevropského protějšku.
Zdegenerovaná podoba „pravého“ kapitalismu
Za posledních 10 let přispěly různé utopie, které se stále nestaly skutečností a sociální pohromy vyvolané snahami o vybudování kapitalismu, k podstatnému poklesu důvěry místního obyvatelstva v tržní ekonomiku. Například v Maďarsku důvěra v kapitalismus poklesla z 80 % v roce 1991 na 46 % v roce 2009, v Bulharsku ze 73 % na 53 %, v Litvě z 76 % na 50 %. Tento závratný pád přeměnil východní Evropu v jeden z regionů, kde je úroveň podpory tržní ekonomiky vůbec nejnižší. V roce 2007, tedy před vypuknutím hospodářské krize, byla na 56 %, což je jen o procento víc než v Latinské Americe (55 %) a daleko za Afrikou (75 %), Asií (72 %), Severní Amerikou (70 %) či západní Evropou (69 %).
Avšak měli bychom si položit otázku, zda východoevropský kapitalismus není ve skutečnosti jen určitou zdegenerovanou formou toho „pravého“ kapitalismu, či zda se nejedná jednoduše o zcela jiný druh kapitalismu. Sociologové jako Karel Marx či Max Weber zastávali názor, že kapitalismus má jen jeden cíl. Avšak své teorie vypracovali předtím, než se rozvinul v celosvětovém měřítku. Nedávná historie nám ukazuje, že existuje množství kapitalismů: počínaje čínským modelem, který velice dobře koexistuje s autoritářským režimem, až po severoamerický kapitalismus přes model východoevropský. Ten je sám o sobě konceptem, který nedokáže zachytit tak různorodou realitu. Tento termín není schopný obsáhnout složitost fenoménů, které označuje. Copak můžeme položit rovnítko mezi ruským kapitalismem a kapitalismem rumunským či českým?
Je možné, že hypotéza podle které je kapitalismus neslučitelný s nedostatkem svobody (případ Číny) či dominancí sociálního kapitálu nad kapitálem ekonomickým (jako v Rumunsku) je špatná. Kapitalismus totiž nemusí nutně vyústit v demokracii, nemusí nutně generovat prosperitu a může velice dobře koexistovat s klientelistickými či mafiánskými systémy. Konec konců, to může být nakonec tak, že západní kapitalismus je jen zvláštní podobou hospodářského systému, který genericky nazýváme kapitalismem a jehož hlavní charakteristikou není ani nadvláda peněz, ani triumf institucionalismu nad protekcionářstvím, ale zcela jednoduše, jak říkával Al Capone, „legální vyděračství organizované vládnoucí třídou“.
