Vyberte si jazyk
Minulý víkend během Eurovize vystoupili za Izraelce se společnou písní pro mír jeden Arab a jeden Žid. Píseň s arabským, hebrejským a anglickým textem, nesoucí název There Must Be Another Way (Musí existovat jiná cesta), vyzývá k mírovému soužití na Blízkém východě. Zpívá se v ní mimo jiné: „A když pláču, pláču za nás oba. Má bolest nemá jména. A když křičím, křičím na nemilosrdné nebe a volám: musí existovat jiná cesta… “
Normálně by člověk po takovém vystoupení křičel na nemilosrdné nebe a vysmíval se domýšlivosti této dvojice pop star; píseň mi ale připomněla můj rozhovor s jedním Palestincem jménem Saad, kterého jsem potkal minulý měsíc v Ramallahu. Zaujalo mě, když mi řekl, že by věděl, jak vyřešit izraelsko-palestinský konflikt: Evropská unie by mohla přijmout Palestinu a Izrael za členské státy. Tím, že by jim nabídla novou národní evropskou identitu, nahrazující současné konfliktní nastavení, by se sporné body mezi oběma národy rozmělnily. „Potřebujeme změnit paradigma,“ říká Saad. „Potřebujeme to pozdvihnout na nadnárodní úroveň.“
Namítl jsem, že plán má jednu vadu: Izrael není v Evropě. „Izrael se vždycky účastnil velkých evropských turnajů a soutěže Eurovize,“ odpověděl mi, „a Palestina figuruje na platební listině EU.“ Je to zjevně absurdní myšlenka, pokračoval jsem, vždyť Izrael a Palestina mají každý svou vlastní odlišnou identitu. Ohledně identity se mnou souhlasil, ale tvrdil, že vyhlídka na získání evropského občanství a členství v EU by mohla mít svůj vliv.
Významnou úlohu v procesu znovu utváření identity obou národů by sehrálo vědomí toho, jaký prospěch by přineslo členství v EU. Získání občanství v některé zemi EU je v současné době cílem mnoha lidí na obou stranách. Přidanou hodnotou tohoto řešení by byla podle Saada absence okamžitého populačního přesunu; až by si lidé z obou národů uvědomili, že mají možnost volného pohybu z nebo do místa bydliště, zůstali by v těch oblastech, kde jsou.
Důsledky členství v EU by bylo možné pocítit záhy, tvrdí Saad. „Z Izraelců nebudou muset být po celý život vojáci a Palestinci nebudou potřebovat bojovníky za svobodu,“ říká. „Vyhlídky na lepší budoucnost pro obě generace, které nyní ženou Palestince k tomu, aby hledali v zemích EU azyl, a Izraelce k tomu, aby oprášili své kořeny a přihlásili se k euroobčanství, budou mít hlavní podíl na přijetí nové identity.“ Zavedení zákonů, snížení nezaměstnanosti a zlepšení ekonomické situace bude mít navíc pozitivní dopad na společnost jako celek.
Myšlenka svobody, svobodné lidské bytosti tu bude mít také obrovský vliv na utváření osobnosti a způsobu myšlení jednotlivců. „Z nás všech se stanou občané,“ vysvětluje. „Palestinci nejsou občané; všichni Palestinci na západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy jsou podle izraelských zákonů považováni za obyvatele. Opatření omezující volný pohyb osob budou odstraněna. Lidé se budou moci pohybovat mezi oběma územími a budou mít i volný přístup do Evropy.“
Dalším z důsledků by bylo, že by toto řešení sebralo vítr z plachet extremistům, kteří by tak nemohli využívat izraelsko-palestinského konfliktu jako záminky k udržování nepřátelských vztahů. Palestina by se také mohla z rozvíjející se země přeměnit v zemi rozvinutou; místo toho, aby přijímala pomoc, by se mohla sama účastnit procesu vytváření finančních prostředků. Izrael by konečně dosáhl bezpečí, o které neustále usiluje, a mohl by fungovat jako normální společnost.
O jeho plánu jsem nebyl přesvědčen a stále si myslím, že bude těžko někdy uskutečněn, nicméně myšlenka mě velice zaujala. Soutěž Eurovize, která proběhla minulý víkend, a přemítání o evropských volbách, které proběhnou příští měsíc, mi připomněly můj rozhovor se Saadem; stejně jako Izraelci svým pěveckým výstupem, i on vzkazoval těm, kteří hledají řešení izraelsko-palestinského konfliktu, že musí existovat jiná cesta.
