Angela über alles

Mítink je u konce, na malé scéně v rohu náměstí historického tržiště v Lübecku zpívají národní hymnu. Angela Merkelová zpívá z plných plic, její generální sekretář pohybuje nesměle rty. S nimi pějí i místní vysocí představitelé Křesťansko-demokratické unie (CDU) a zhruba dva tisíce zdejších obyvatel, kteří se k tomu zvedli z lavic. Jen křesťanští demokraté zakončují své volební mítinky na takovou národní notu. Je to poslední pozůstatek konzervativního postoje, který dříve charakterizoval CDU a téměř úplně zmizel od té doby, co straně předsedá Angela Merkelová. Někteří příznivci této ztráty litují. Možná že je pro ně tento vlastenecký zpěv malou útěchou.

Zastupuje Německo

To, že se CDU uchýlila k národní hymně, nás přivádí přímo k hlavní otázce tohoto volebního roku: vede Angela Merkelová klasickou kampaň? Kampaň, v níž předsedkyně CDU soupeří s ostatními stranami, diskutuje, mluví o politice a bojuje? Nebo se jí i v těchto časech ostré politické debaty daří držet se stranou stranických svárů? Podaří se jí i v době volební kampaně zahalit zemi do hávu nevědomého a sebeuspokojivého pohodlí?

Z Angely Merkelové se stala „královna Německa“, napsal nedávno novinář Dirk Kurbjuweit. A přesně tak kancléřka vystupuje na scéně v Lübecku. Je představitelkou CDU? Samozřejmě. V prvé řadě ale reprezentuje celé Německo, to je její vzkaz. Všichni ji mohou volit, a dokonce i musí, protože strany jsou už jen těžký, druhořadý aparát.

Říká to v projevu tady na náměstí ve městě, které je výspou sociálních demokratů, ale v dějinách lidstva tu žádný kandidát CDU nezískal přímý mandát v Bundestagu. Angela Merkelová nemluví o stranách. Ani jednou nezmíní CDU či Sociálně demokratickou stranu (SPD). Především ale mlčí o svém protivníkovi Peerovi Steinbrückovi, jehož jméno zřejmě nechce od té doby, co ho sociální demokraté jmenovali kandidátem na kancléře, už nikdy na veřejnosti vyslovit.

Mlčí ale také o věcech, které by se mohly, neřkuli měly stát důležitým tématem předvolebního diskurzu. Ani slovem se nezmiňuje o aféře s odposlechy NSA a jen okrajově se dotýká složitějších otázek, jako například transformace německé energetické politiky. Když padne dotaz na minimální plat, snaží se nicméně zviditelnit rozdíl mezi svým postojem a postojem svých „konkurentů“ - jedině tehdy mluví o jiných stranách.

Merkelová tak těží z trudomyslnosti těch, kdo považují politické debaty o programu a různých politických cestách za pouhou válku mezi stranami. Opomíjí tím, že bez těchto debat demokracie zeslábne a že takové diskuze mohou být i plodné. Dále těží z názoru, který sdílí mnoho Němců, že poslední čtyři roky byly dobré – tak proč nyní zvyšovat daně? Raději nechme věci, tak jak jsou.

Ráda bych zůstala vaši kancléřkou

Na konci slabé půlhodinky, když končí svůj projev, se kancléřka dostává k závěru, kterému nechybí elegance. V den voleb bude její budoucnost a budoucnost dalších kandidátů druhořadá, vysvětluje. „Důležitá je vaše budoucnost. Rozhodnou o ní vaše hlasy.“ Merkelová si navíc nedělá reklamu heslem „Volte CDU!“ Ne, říká decentně: „Zvu vás, abyste volili CDU, neboť: „bych ráda zůstala vaší kancléřkou.“ Opravdu ji nikdo nemůže vyčíst, že by vyvolávala vášně. CDU se ostatně obává, že tento způsob projevu už nebudí u jejích příznivců nadšení.

Je přirozené, že se hlavní strana vládní koalice během kampaně soustředí na kancléřku; je to ostatně tradice vlastní CDU. „Důležitý je kancléř“, stálo na plakátech [George] Kiesingera roku 1969. S Angelou Merkelovou se věci změnily. Vládne své straně ještě tvrdší pěstí než Helmut Kohl, nezničitelný kancléř a předseda CDU v osmdesátých a devadesátých letech. Kohl musel čelit místním mocipánům CDU, a dokonce i pokusu o státní převrat, který přišel z vlastních řad. Merkelová se po třinácti letech v čele strany nemusí ničeho podobného bát.

Stejně jako během celé kampaně pracuje i nyní na tom, aby se v ukázala v jemnějším světle. Mezi volbami je nepřístupnou železnou kancléřkou, která urputně hájí zájmy Německa na mezinárodních summitech. A to je součást jejího úspěchu. To, že je schopna řídit stát, ukázala tato dáma z Východu skeptikům už dávno.

Televize

Poslední šance na zvrat

V neděli 1. září se Angela Merkelová utká se svým volebním protivníkem, kandidátem sociálních demokratů Peerem Steinbrückem, v prvním televizním duelu. Pro Steinbrücka je to „zřejmě poslední šance, jak zvrátit tendenci ve svůj prospěch“, píše Spiegel. Podle posledních průzkumů deníku Die Welt zůstává odstup „výrazný, ale Steinbrück si v žebříčku popularity polepšil o sedm procent“. Nyní dosahuje 28 %, Merkelová 54 %.

Co se týče jejich stran, křesťanští demokraté Angely Merkelové by mohli podle odhadů získat 41 % hlasů, sociální demokraté 26 %.

Steinbrück, který si je dobře vědom, co je v sázce, představil nový akční program, v němž navrhuje zavedení minimální mzdy a maximální daně z příjmů ve výši 49 %.