Zpráva Evropské strukturální fondy

Nesoudržná politika soudržnosti

Z celkové částky 347 miliard euro, která je určena méně rozvinutým regionům Evropské unie, se podaří profinancovat pouze 10 %. Miliardy eur tak leží ladem, protože šetřící vlády členských států nemají k dispozici prostředky ke spolufinancování. Deník Financial Times provedl rozsáhlé hodnocení strukturálních fondů.

Zveřejněno dne 30 listopadu 2010 v 12:15

Solidarita byla dlouhou dobu klíčovým heslem Evropské unie. Unijní politika soudržnosti, v rámci které se každým rokem v bloku s půl miliardou obyvatel rozdělují miliardy euro, reprezentuje tuto ambici tím nejhmatatelnějším způsobem. Kolosální program pomáhá financovat více než 600 000 projektů od mostů přes Dunaj až po školení obracečů hamburgerů ve švédském McDonaldu.

S cílem propagovat hospodářský rozvoj a překonat rozdělení, které je dědictvím studené války, se představitelé Evropy snaží mezi národy regionu vytvořit silnější pouto a zvýšit životní úroveň. To se týká nejen zchudlých států, ale též rozvinutého hospodářského srdce Evropy, kde se má stimulovat celková poptávka po zboží a službách. S plody štědrosti EU se Evropané mají možnost potěšit prostřednictvím mnoha tisíců kilometrů dálnic, na kterých jezdí; v muzeu, které navštíví, a dokonce třeba i ve fitness centru, kam chodí cvičit.

„Je to neodmyslitelná součást evropské myšlenky a evropského projektu,“ říká evropský komisař pro regionální politiku Johannes Hahn, který má na starosti i strukturální fondy.

Avšak kritici na strukturální fondy pohlíží jako na špatně zvládnuté přerozdělování bohatství, při kterém dochází k plýtvání a podvodům. V době rostoucího hospodářského napětí, které se projevuje na trhu s dluhopisy států eurozóny, kdy se proti sobě občas postaví i jednotlivé členské státy, a které zpochybňuje budoucnost evropského projektu, kladou tito kritici rovněž otázku, zda by se tyto peníze nedaly utratit lépe.

Newsletter v češtině

Vzhledem k tomu, že členské státy EU začínají vyjednávat o dalším programovacím období a že Evropská komise připravuje revizi samotného rámce, na kterém je politika strukturálních fondů založena, se společný projekt FT a [neziskové organizace] Bureau of Investigative Journalism pokusil nalézt odpovědi na dvě jednoduché otázky: Kam směřují peníze? A dosahuje tato politika cílů, kvůli kterým vznikla?

Závěry jsou následující:

- Evropské strukturální fondy se rozrostly do neprůhledné byrokracie, která daňovým poplatníkům krajně ztěžuje možnost případného vysledování způsobu, jakým se jejich peníze utrácejí.

- Decentralizovaný a slabý kontrolní systém je jen zřídkakdy schopný potrestat případy podvodu a zneužití prostředků. Tyto případy se táhnou řadu let s nulovým výsledkem, protože si je mezi sebou neustále předávají členské státy a Brusel. Ve výsledku vysávají miliony eur i nadále organizované zločinecké skupiny, a to i přes řadu varování, která se objevují už několik desítek let.

- Program, kterému je připisováno pozvednutí kdysi zaostalých států, jako jsou Irsko a Španělsko, do zářící modernity, nyní utrácí každým rokem miliardy euro na projekty, které zrovna nevytváří dojem naplňování původního poslání programu, jakým je transformace chudších částí Unie v udržitelně prosperující země prostřednictvím budování infrastruktury, vzdělávání a investic do rozvoje.

- Z podnikové sféry patří mezi největší příjemce podpory z těchto programů určených na rozvoj malých a středních podniků nadnárodní korporace, jako IBM, Fiat a módní síť H&M. Patří mezi ně dokonce i British American Tobacco, která z evropských i národních fondů získala celkem 1,6 milionu euro na výstavbu továrny na cigarety, a to vše ve chvíli, kdy EU utrácí miliony na to, aby odnaučila své občany kouřit.

Celkem vzato vytvářejí téměř všechny tyto projekty obraz programu, který se více než 50 let po svém založení podstatně odchýlil od svých původních záměrů.

Komise, exekutiva EU, se chlubí tím, že v posledním programovacím období, které skončilo v roce 2006, pomohla její politika soudržnosti vytvořit odhadem 1,4 milionů pracovních míst a spolufinancovala výstavbu více než 77 % dálnic v chudších členských státech EU. Program vytváří v některých členských státech 4 % až 5 % hrubého domácího produktu.

„Tato politika se překrývá s tolika dalšími politikami, které řeší ty samé problémy, že na makroúrovni je jednoduše nemožné to posoudit,“ tvrdí generální ředitel Fabrizio Barca z italského ministerstva hospodářství a financí, kterého bývalá eurokomisařka Danuta Hübnerová pověřila sepsáním nezávislé hodnotící zprávy o efektivitě politiky soudržnosti.

Podvody bez postihu

Z důvodu nízké angažovanosti a neustále vysokého počtu chyb a případů podvodů se v některých částech EU rozpoutala diskuze a vytvořilo napětí ve vzájemných vztazích. Série skandálů, kdy došlo až k pozastavení financování z evropských fondů Bulharsku a Rumunsku a kdy vyšlo najevo, že fondy vysávala italská mafie, poškodily důvěru veřejnosti v tento systém. To vyvolalo politicky citlivé otázky, zda se členské státy, jejichž úroveň finanční zodpovědnosti je viditelně naprosto nedostatečná, vůbec měly stát členskými státy EU.

Úspěšně vyšetřit se podaří jen několik málo takových případů. OLAF, Evropský úřad pro boj proti podvodům, se potýká s nedostatkem zaměstnanců, a je tedy nucen si vybírat jen některé případy, což kritici označují za jádro problémů se strukturálními fondy. „Signál, který vysíláme, zní, že je možné dělat podvody bez obav z postihu,“ tvrdí německá europoslankyně Ingeborg Graessleová, která je členkou výboru pro kontrolu rozpočtu EU. „Proč tedy členským státům jen neřekneme: ‘Nepracujete dostatečně’ a nepřestaneme je financovat?“

Avšak některé z bohatších členských států EU – ty které jsou čistými plátci do strukturálních fondů – nesou rovněž svůj díl viny. Komise opakovaně upozorňovala na výhrady ohledně kontrolního systému ve Velké Británii a jiných starších členských státech. Například v prosinci 2009 zastavila EU platbu ve výši téměř 16 milionů euro německému spolkovému státu Braniborsko, protože se objevila řada nedostatků v rámci agentury Landesagentur fur Struktur und Arbeit Brandenburg, úřadu, který spravuje v regionu většinu strukturálních fondů.

To, jestli se most doopravdy postavil, je nezajímá

Řada lidí v Bruselu se ale domnívá, že zaměření se na podvody zakrývá onen skutečný problém – otázku kontroly kvality. „Ve skutečnosti je nezajímá, jestli se most postavil, ale zajímají je data a časy,“ uvádí Marek Kalupa, jehož úřad koordinuje implementaci strukturálních fondů v Polsku. A ti, kdo se pravidel drží, si stěžují na to, že obavy z podvodů vedou k tomu, že musí čelit nekoordinovanému systému kontrol, které u projektů vyžadují provádět několikanásobné audity.

Navzdory všem otázkám, které to vyvolává, trvají lidé zodpovědní za dohled nad strukturálními fondy stále na tom, že mají v dnešní EU své nenahraditelné místo a že jejich pozornost se pevně obrací k budoucnosti. „Víc než kdy jindy se musíme orientovat na výsledky,“ říká eurokomisař pro regionální politiku Johannes Hahn. Navzdory všem nedostatkům se Hahn domnívá, že miliardy vydané na pomoc slabším ekonomikám mají zásadní význam.

„Dvě třetiny exportu [v Evropě] představuje export vnitřní,“ upozorňuje. „Pokud rozvineme tyto chudší regiony, povede to k tržním příležitostem i pro ostatní, a tím i k tvorbě pracovních příležitostí v bohatších regionech.“ I 50 let po svém vzniku jsou tedy strukturální fondy dlouhodobou sázkou. „Ale na konci,“ uzavírá Hahn, „se to vyplatí.“

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma