Katalánské frustrace

Rok po obří demonstraci za nezávislost vznesou Katalánci v den svého národního svátku 11. září svůj požadavek znovu. Politický vývoj ale zatím tímto směrem příliš nepokročil.

Zveřejněno dne 11 září 2013 v 10:22

Katalánsko se stalo nepohodlným. Jak pro ty zvenčí, tak pro ty doma. Řada Španělů si zvykla nahlížet na všechny Katalánce jako na vyděrače a zrádce. V katalánské společnosti vedle sebe existují frustrace separatistů, frustrace těch, kteří se cítí být Španěly na nepřátelském území, a frustrace velké, víceméně heterogenní skupiny, která nefandí ani nezávislosti ani centralismu a mlčky a - občas - s humorem užasle přihlíží běsnění posledních let.

Hlasy z „šedé zóny“, tedy těch, kteří považují jak projekt nezávislosti, tak nařčení z „jazykové genocidy“ v Katalánsku za ztřeštěné, jsou slyšet čím dál tím méně.

Převládá tu hlas katalánského nacionalismu, který představuje secesionistický proces jako proveditelný, prospěšný a dokonce rozumný. Ti, kdo si nejlépe uvědomují rizika a snový charakter nezávislosti, jako například podnikatelé, mají tendenci mlčet nebo neříkat zdaleka všechno, co si myslí. „Svůj názor a nesouhlas vyjadřujeme v soukromí. [Předsedovi katalánské regionální vlády] Arturu Masovi jsme řekli drsné věci,“ říká výkonný úředník jednoho z největších podniků se sídlem v Katalánsku, podle nějž znamená sázka na nezávislost „katastrofu, zkázu, něco, co musí nutně skončit špatně“.

Všichni popírají existenci zákona o mlčenlivosti nebo strachu se nahlas vyjadřovat. Nicméně přiznávají, že autonomní vláda prostřednictvím veřejnoprávního rozhlasu a televize a dotací a finanční podpory tisku nemalou měrou ovlivňuje regionální sdělovací prostředky a veřejnou debatu. „Nikdo si nechce znepřátelit vládu, nikdo se nechce dostat do potíží. Mas postrádá potřebné kvality, ale alternativa neexistuje,“ přiznává jistý podnikatel. „To samé platí i pro jeho protějšky v Madridu,“ dodává.

Newsletter v češtině

Pocit okrádání

V katalánské společnosti zapustilo kořeny přesvědčení, že španělský stát je nespravedlivý, a to jak v oblasti daňové politiky (mezi roky 2005 a 2010 překročil rozdíl mezi zaplacenými daněmi a příjmy 10 miliard ročně, třebaže čísla se liší podle toho, kdo a jak výpočet provádí), tak v oblasti veřejných investic. Avšak nejsou to jen ti, kdo protestují proti údajné, neexistující „loupeži“ a prohlašují, že „Španělsko je okrádá“. I v podnikatelských i akademických kruzích se připouští jistá nevyváženost.

Nehledě na různost názorů jde o rozumově diskutovatelnou otázku. Složitější je to s diskuzí na téma pocitů. A víc než polovina katalánské společnosti podle průzkumů „cítí“, že Katalánsko je samostatný národ.

Křiklavým projevem citového zápalu je přepisování dějin nebo dokonce jejich vymýšlení. Když nepostačují zjevné skutečnosti, jako je existence vlastního jazyka, všeobecně užívaného spolu s kastilštinou, tradice a vnitřní solidarita, splňující kritéria tak zvaného kulturního národa, sahá se po pomyslné minulosti, v níž bylo dříve nezávislé Katalánsko podrobeno španělskému „imperialismu“. Pád Barcelony po obléhání bourbonským vojskem 11. září 1714, který znamenal konec evropské války o španělské dědictví, už se nepřipomíná pouze jako Den Katalánska - od nynějška je toto datum a jeho blížící se třísetleté výročí podnětem k novému střetu.

Lze se domnívat, že rozkvět pojetí Katalánska jako národa v očekávání samostatného státu souvisí se vzdělávacím systémem, jehož nejspornější stránkou je výuka výhradně v katalánštině.

Taktická chyba

Nejistota vyvolaná krizí a absence politických a hospodářských alternativ způsobily, že část katalánské společnosti považuje natolik rizikovou (a institucionálně neživotaschopnou) volbu, jakou je nezávislost, za rozumnou. V současnosti se politika chápaná jako volba mezi různými modely vypařila jako pára nad hrncem a je zaměňována s korupcí těch, kteří rozkazují, a ochuzováním všech ostatních. Za těchto okolností se hnutí za nezávislost stává jediným rozhodným politickým projektem nebo alespoň nejzvučnějším protestním hlasem.

Ohledně data, kdy se věci definitivně zkomplikovaly, panuje široká shoda: 28. června 2010, kdy taktickou chybou. Přišel o poslance.

Otázka referenda o nezávislosti, které podporují téměř dvě třetiny obyvatel, dospěla do nejasného bodu. Mas se pokouší urovnat vztahy s Madridem prostřednictvím tajných schůzek, na kterých projednává financování a způsob, jak uskutečnit nějaký druh konzultace. Když mluví se [svými spojenci z hnutí za nezávislost] z [Republikánské levice Katalánska], slibuje referendum „do roku 2015“. Když však mluví ke svým voličům, mezi nimiž jsou zastánci úplné nezávislosti, suverenity (pod tím si představují nezávislost v rámci Španělska) i autonomisté, upřesňuje, že ho vyhlásí pouze v případě, „budou-li existovat zákonné návrhy řešení“.

Nový impulz

Lidský řetěz, který v Katalánsku proběhne dnes, 11. září, vyznačí nový vrchol pro hnutí za nezávislost. [Avšak] účinek těchto pokojných akcí by se neměl přeceňovat.

Ať už se stane cokoliv, takzvaná katalánská cesta dá zastáncům odtržení od Španělska nový impuls. Mas si udržuje odstup, aby se nedopustil ukvapené chyby jako v roce 2012. Řetěz z 11. září nejspíš využije k tomu, aby po centrální vládě žádal další ústupky.

Hnutí za nezávislost existuje a je příliš velké na to, aby bylo možné ho ignorovat nebo se ho pokoušet potlačit. Všeobecná frustrace je tak zajištěna na dlouhou dobu dopředu.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma