Vyberte si jazyk
V Bruselu je Barnierova tabulka téměř stejně dobře známá jako Michel Barnier sám. Vždy když eurokomisař pro vnitřní trh, který zároveň zodpovídá za finanční služby, odchází na nějakou schůzku, má pod paží papír formátu A4. Nevzdělanec na něm vidí pouze excelovou tabulku plnou nesrozumitelného technického žargonu, s křiklavě barevnými políčky. Avšak vysoký Savojan s vždy perfektně napomádovanými vlasy mu její obsah rád vysvětlí. Stačí se podívat: jde o seznam všech opatření, která v roce 2009 požadovali lídři zemí G20 ve snaze zkrotit finanční sektor, jež přivedl svět na pokraj katastrofy. Vždy když se nějaké z nich podaří na evropské úrovni prosadit, vyplní Michel Barnier jedno z políček, a jak svým typicky vážným tónem nikdy nezapomene zdůraznit, barevná jsou už úplně všechna.
Tabulku, která postupem času dostala poněkud estetičtější vzhled, už viděli novináři, bankéři, advokáti a docela nedávno i prezident François Hollande. Neunikl jí ani sám papež Benedikt XVI. Stalo se tak během soukromé audience, kterou eurokomisaři udělil letos v únoru, tři dny před svou překvapivou rezignací. Fotografie z tohoto památného okamžiku dnes visí na čestném místě v Barnierově kanceláři.
Bývalý francouzský ministr totiž v dokumentu vidí důkaz svého úspěchu. „[[Pokryli jsme všechny oblasti, které měly být regulovány,]]“ vysvětluje. Do své funkce byl více než rok po pádu banky Lehman Brothers jmenován s jasným cílem - vytvořit nový regulační rámec pro finanční sektor, kterému tehdy většina světových lídrů dávala vinu za hospodářskou krizi. Ministr se vrhl do práce s vervou. Výsledkem je téměř 30 předložených nebo již přijatých návrhů. „Regulačnímu tsunami“, jak to s povzdechem označil jeden lobbista z londýnské City, se nevyhnulo auditním firmám, ratingovým agenturám, burzám, hedgeovým fondům ani bankám… V nejhorším období krize, v letech 2011-2012, pocházela z Banierova servisu téměř třetina právních návrhů, které Komise projednávala. Tato legislativní horečka byla v příkrém rozporu s dřívějším přístupem Komise, která patřila až do pádu Lehman Brothers mezi nejzuřivější zastánce finanční deregulace. Někteří z úředníků si ještě s hrůzou vzpomenou na Barnierova předchůdce Charlieho McCreevyho, který vždy, když slyšel o možnosti zavádět novou legislativu, propadal záchvatům zuřivosti. „Finanční služby nepotřebují zákony - běžte se klouzat nebo se vraťte domů!“
Držet krok s vládkyní
Když v roce 2009 došlo k obměně složení Komise, podobné argumenty se staly neudržitelnými. Muž, který McCreevyho ve funkci nahradil, neměl téměř žádné zkušenosti s prostředím traderů a finančních derivátů. Proto ho napadlo shrnout svůj program do věty, kterou poté každý týden během mnoha konferencí napříč Evropou opakoval: „Regulaci neunikne žádný finanční aktér ani produkt.“ Nejde o náhodnou volbu: Michel Barnier tuto větu slyšel několik dnů před svým oficiálním jmenováním na konci roku 2009 z úst Angely Merkelové. Pokud chcete v Bruselu přežít, je dobré držet s krok s jeho skutečnou vládkyní.
Komisař se také symbolicky rozhodl rozjet se na první oficiální návštěvu na začátku roku 2010 do Londýna. Netřeba zdůrazňovat, že britská vláda neměla pražádnou chuť nechat nějakého Francouze, aby londýnskou City kritizovat a reguloval. Na Barniera se proto dívala jako na lišku snažící se vetřít do kurníku. „Nejnebezpečnější muž v Evropě“, zněl tehdejší titulek euroskeptického deníku The Daily Telegraph.
Banier se nicméně vždy usilovně snažil, aby Londýn nezůstal izolován a neocitl se při vyjednáváních o nejrůznějších právních textech v menšině. Za čtyři roky k tomu nakonec došlo jen jedenkrát, během jednání o omezení bonusů bankéřů. „Nemám s Brity žádný problém, myslím, že pochopili, že nejednám z ideologických důvodů“, tvrdí Barnier. Jeho vztahy s britským ministrem financí Georgem Osbornem jsou nicméně dle tvrzení řady diplomatů kolísavé a londýnská City se ke komisaři, kterého považuje za příliš francouzského, i nadále staví podezřívavě. Pro ostatní Evropany však tato nedůvěra není na místě. [[Hodina zúčtování se blíží a pět let po pádu Lehman Brothers je Barnierova bilance v EU spíše dobrá.]] Od zbytku Komise, které dominují lidé slabí a bez výrazu, se liší svým aktivismem.
Vždy připraven
„Vcelku se mu podařilo úspěšně provést relativně ambiciózní reformy, navíc v oblasti, kde existují silné tlaky“, tvrdí jeden dobrý znalec zákulisí evropských institucí. Dva příklady za všechny - regulační pravidla Basilej III se budou vztahovat i na bankovní sektor a obchod s finančními deriváty bude muset být transparentnější. Barnier není autorem některých nejvýraznějších novinek, jakými je omezení bonusů nebo zákaz prodeje nekrytých swapů úvěrového selhání, podařilo se mu ale těchto požadavků Evropského parlamentu šikovně využít.
V tabulce tak už jsou vybarvena všechna políčka. Tento úspěch by se však mohl zároveň stát i komisařovým největším neúspěchem. „Ta tabulka jednoduše znamená seznam odškrtaných položek. Není v ní žádná strategie a [komisaři se] nepodařilo vytvořit vizi toho, jak by budoucí architektura finančních služeb měla vypadat,“ zní jiný názor. Největší evropský projekt v této oblasti, bankovní unii, tak k životu přivedli Mario Draghi a někteří národní lídři. Barnier však své úspěchy, které by mu mohly pomoci vystoupit i o ten poslední krůček na vrchol, tvrdohlavě brání. Bývalý ministr má totiž svůj vlastní evropský sen - nahradit v čele Komise José Manuela Barrosu. Jeho jméno se v této souvislosti pravidelně objevuje, ačkoliv šance uspět má podle odhadů poměrně malé. Sám o této možnosti zatím odmítá mluvit, bezpochyby proto, že se pokládá za možné kompromisní řešení, pokud z příštích evropských voleb vzejde hluboce rozdělený Parlament. [[„Jsem připraven jít tam, kde budu považován za užitečného,“ odpovídá stručně.]] Jistě tak bude mít čas narýsovat novou tabulku.
