Romové: Černá kniha Švédska

Mälarhöjden nedaleko Stockholmu v říjnu 1951. Romská rodina byla právě vyhnána ze svého tábora.
Mälarhöjden nedaleko Stockholmu v říjnu 1951. Romská rodina byla právě vyhnána ze svého tábora.
27 září 2013 – Sydsvenskan (Malmö)

Nedávno zveřejněné informace o sběru údajů o Romech vynesly na světlo skutečnosti o jejich persekuci a současné diskriminaci a zpochybnily švédský způsob začleňování menšin i představy Švédů o vlastní zemi.

Na začátku ledna 2011 se [švédský] ministr pro integraci Erik Ullenhag rozhodl zveřejnit Bílou knihu „bezpráví a násilností páchaných na švédských Romech ve dvacátém století“.

Erik Ullenhag šel při prezentaci na věc zpříma: „V průběhu historie byli Romové obětí nepřijatelných praktik, jako je násilná sterilizace nebo upírání práva na vzdělání dětí. Pokud se chceme v této věci skutečně angažovat, je nutné, abychom s těmito praktikami skoncovali a aby stát uznal vinu za spáchané bezpráví.“

Upřímně, co o tomto bezpráví Švédové vědí? Jaké povědomí má široká veřejnost o této otázce? Napříč Evropou se alarmujícím způsobem šíří předsudky – a všeobecný odpor – vůči Romům. V zemích jako Maďarsko vraždí občanské milice Romy za netečného přihlížení policie. V jiných státech jsou Romové obětí tvrdé diskriminace na pracovním a realitním trhu.

Prvotní hřích

V toto kontextu je třeba analyzovat informace, které přinesl Dagens Nyheter o shromažďování údajů o Romech ve Švédsku. Citlivé skupině obyvatelstva bylo opět připomenuto, že je obětí zvláštního zacházení. Těžko si představit rozumné vysvětlení pro registraci dvouletých dětí. Leda že by si snad švédská policie přála zanést do legislativy prvotní hřích. Kdy v tomto případě dochází k deliktu? Když vaši rodiče nemají náležité příjmení? Erik Ullenhag zřejmě neměl jediný důvod zveřejnění Bílé knihy oddalovat.

Děl pojednávajících o nejstinnějších stránkách švédských dějin nevyšlo v posledních letech mnoho, zato jsou velmi příkrá. Kromě krutosti příběhů spojuje jejich autory také to, že v nich líčí společnost, která je radši, když se pro ni věci nekomplikují. Pravda je totiž ta, že země může jít zároveň dobrým i špatným směrem. Aneb slovy spisovatelky Lawen Mohtadiové v rozhovoru pro deník Sydsvenskan: „Švédský model zacílený na rovnost byl na vzestupu a zároveň tu bylo tohle.“

„Tímhle“ má Lawen Mohtadiová na mysli přístup k Romům. Chce mluvit o vyšetřovacích komisích o kočovnictví, které Romy v roce 1923 popisovaly jako hrozbu. Chce mluvit o tom, že jim byl v letech 1914 až 1954 zakázán vstup na švédské území. Romové, kteří přežili druhou světovou válku, se tak nemohli vrátit domů.

Důvěra v právní stát

V roce 1943 přistoupilo Švédsko ke „sčítání Romů“. Lawen Mohtadiová to popisuje následovně: „Uprostřed vřavy druhé světové války, kdy byli Romové posíláni po tisících do vyhlazovacích táborů po celé Evropě, klepali u švédských Romů na dveře uniformovaní policisté a vymáhali od nich doklady o etnickém původu a původu jejich rodičů a celou řadu dalších osobních a intimních údajů.“

Ti, kdo se o způsobu zacházení s Romy ve Švédsku chtějí dozvědět víc, si také mohou přečíst zprávu „Modrožlutý skleněný dům“ zveřejněnou v roce 2005. Uvádí se v ní mimo jiné to, že v roce 1637 byl zaveden trest smrti pro „cikány [mužského pohlaví], kteří neopustili zemi“.

Švédsko roku 2013 samozřejmě nelze srovnávat se Švédskem 17. století. Také nemáme ekvivalent k „rasové biologii“, která se v zemi těšila oblibě na začátku minulého století. Na druhou stranu se ale nemůžeme tvářit, jako že se tyto kapitoly nikdy neodehrály, nebo se nám bující protiromský rasismus nepodaří nikdy analyzovat a potřít. Je třeba, aby pořádkové síly a zodpovědné orgány toto pochopily. To je podmínkou důvěry v právní stát.

Překlad: Lenka Grafnetterová

Factual or translation error? Tell us.