Východní partnerství: Proč Ukrajina volí Evropu

7 říjen 2013 – Veidas (Vilnius)

Do summitu ve Vilniusu zbývá sedm týdnů a Kyjev dává čím dál zřetelněji najevo vůli smlouvu o přidružení k EU podepsat. Ironií osudu stojí za touto politikou proruský prezident Viktor Janukovyč.

Ukrajinská vláda vystavená politickému a ekonomickému tlaku Ruska se rozhodla pro strategické sblížení s EU. Vláda jednomyslně stvrdila dohodu o přidružení a volném obchodu s EU. Na začátku září vyzval ukrajinský prezident Viktor Janukovyč poslance ke schválení legislativy nutné k podpisu a ratifikaci dohody o přidružení s EU. Nejvyšší rada se okamžitě pustila do práce.

Kdo by před deseti lety, v době oranžové revoluce, řekl, že se Janukovyč společně se svým hlavním finančním partnerem, nejbohatším mužem Ukrajiny Rinatem Achmetovem, stane „hnací silou“ integrace Ukrajiny do EU? Asi málokdo. Motivem, který vedl tyto představitele k přijetí takové role, určitě nejsou hodnoty evropské civilizace, a ještě méně pak projev ukrajinského patriotismu. Je jím spíš pragmatický zájem v kombinaci s moudrou rovnováhou mezi náklady a zisky.

Říká se, že obchodní skupiny Rinata Achmetova dnes intenzivně spolupracují s vlivnými evropskými společnostmi, které následně vytvářejí tlak na své vlády, aby neblokovaly podepsání dohody o přidružení s Ukrajinou.

Elita se do celní unie s Ruskem nehrne

Viktor Fjodorovič Janukovyč má už novou přezdívku – Vektor Fjodorovič. Je to narážka na jeho veřejné projevy, v nichž neustále tvrdí, že si Ukrajina už zvolila integraci směrem k Evropě. Jak ale vysvětlit současný postoj ukrajinské vlády hlavním ekonomickým skupinám?

Kazašští a běloruští podnikatelé už o tom otevřeně hovoří. Ruské podniky uvnitř euroasijské celní unie nemohou na světovém trhu konkurovat moderním evropským a americkým společnostem, a tak začínají zavádět vnitřní protekcionismus a oddělovat od trhu firmy ostatních členských zemí celní unie pracující ve stejném odvětví.

Tato otázka je pro Ukrajinu důležitá, protože její firmy jsou přímými konkurenty Ruska, zejména v zemědělsko-potravinářském odvětví, v chemickém a automobilovém průmyslu, ve stavebnictví a hutnictví.

Dalším faktorem, proč se současná politická a ekonomická elita brání vstupu do euroasijské celní unie, je nedostatek právních a politických záruk, že přístup k obchodnímu bloku bude mít vliv na pokles ceny ruského plynu. Ačkoliv je ukrajinský průmysl obzvlášť závislý na ceně plynu a teoreticky by to mohla být ruská páka ve vztazích s Kyjevem, je zřejmé, že smlouvy o vstupu do celní unie nijak nezaručují dodávky energie za stejné ceny, za jaké se prodává na ruském vnitřním trhu. Může to být jedině bilaterální ústupek Ruska, nikoliv přímý důsledek vstupu do euroasijské unie.

Historický paradox

V čem tedy může Rusko Ukrajině ustoupit? Důležitá je otázka vzájemné důvěry. Janukovyč se už mnokrát cítil Ruskem zrazený. Například tzv. Charkovská dohoda z roku 2010 Ukrajinu velice pobouřila. Výměnou za prodloužení pronájmu (ruské) vojenské základny v Sevastopolu se tehdy ukrajinskému prezidentovi „podařilo“ vyjednat výrazné snížení ceny zemního plynu. Výpočet ceny za plyn, s nímž pak přišel Gazprom, však obrátil dohodu v naprosté fiasko pro ukrajinského prezidenta. Dnes Ukrajina platí nejdražší cenu za plyn z celé Evropy.

Otázka principu a ješitnosti je v tomto kontextu důležitá. Janukovyč cítí opakovaně zradu a ponížení (letos v létě čekal ukrajinský prezident na Vladimíra Putina tři hodiny a jejich osobní schůzka pak trvala jen 15 minut). Janukovyč chce dokázat ruskému prezidentovi, že může rozhodovat samostatně a jeho rozhodnutí nemusí nutně odpovídat ruským zájmům. A hlavně, že Ukrajina není nová Arménie.

Je také nutné podotknout, že proevropský postoj posiluje prezidentovu popularitu na západní a střední Ukrajině, tj. v regionech, které mu tradičně nejsou příliš nakloněny. S blížícími se prezidentskými volbami v roce 2015 je to pro něj obzvlášť důležité.

Situace je paradoxní. Politik, který donedávna sliboval udělit ruštině status druhého úředního jazyka, jemuž chybí ideologie a jasné hodnoty, který nepropaguje ukrajinskou identitu ani historickou paměť k posílení ukrajinské suverenity, se dnes může s trochou štěstí stát mužem, jenž se zapíše do dějin jako vůdce, který skoncoval s „mnohosměrnou“ politikou, jež započala před dvaceti lety, a ukázal zemi cestu k Evropě.

Překlad: Martina Buláková a Kristina Valendinová

Factual or translation error? Tell us.