Vyberte si jazyk
Pohled na satelitní snímky noční Evropy je zajímavý. Bílé světelné skrvny označují nejrozvinutější oblasti – země Beneluxu, Paříž s okolím, Porúří a údolí Rýna, Pádskou nížinu, která září stejně jasně jako Řím a jeho okolí nebo Neapolský záliv. Do světla jsou ponořeny také Velká Británie, Madrid, Barcelona a portugalské pobřeží. Ve střední Evropě je největší světelnou skvrnou Slezko, ale rozpoznáme i Prahu, Budapešť, Varšavu a Gdaňsk. Jiskří také Atény a Bělehrad. Fascinující je světelný pruh, který se táhne podél Bosporu a Istanbulu. Nejsvětelnější zónou Rumunska je Bukurešť spojená s Ploještí. O kus dál odděluje linie světla temnotu Karpat od Brašova. Dále na východ vidíme už jen několik bílých teček: Kyjev a Minsk, a pak Moskva, světelný ostrov uprostřed rozlehlého Ruska.
Tento snímek se Evropský parlament rozhodl použít jako plakát pro nadcházející volby do Evropského parlamentu v roce 2014. Volební heslo zní: „Jednat. Ovlivňovat. Rozhodovat.“ Sám snímek ale říká více než všechna slova dohromady. Stovky tisíc světelných bodů vykreslují obrys Unie, který svítí daleko jasněji než východní Evropa či severní Afrika. Jakoby se autoři plakátu snažili naznačit, že navzdory všem svým problémům zůstává EU místem, kde se žije daleko lépe, než kdekoliv jinde na Zemi. Při bližším problému je však patrné, že evropská záře rychle slábne. Krize eura, úsporná opatření a s nimi související sociální problémy vznášejí otazníky nad udržitelností evropského sociálního modelu a oslabují důvěryhodnost evropských institucí. Trpí tím celý evropský projekt.
Posledních údaje Eurobarometru z července 2013 ukazují, že počet Evropanů, kteří ztratili důvěru v Unii, už přesáhl 60 procent. Ve srovnání s rokem 2007, tedy s dobou před vypuknutím krize, jde o dvojnásobek. V posledních evropských volbách v červnu 2009 volební účast sotva přesáhla 43 procent, což bylo ve srovnání s 60 až 70% účasti v domácích parlamentních volbách ve většině demokraticky vyspělých států velmi málo. Pokud se účast v nadcházejících volbách ještě sníží, zpochybní to legitimitu Evropského parlamentu, který má přitom v současnosti po přijetí Lisabonské smlouvy mnohem více pravomocí.
Občané vyberou předsedu Komise
Občané EU budou mít možnost zvolit poslance do Evropského parlamentu, kteří pak rozhodnou o tom, kdo zasedne do křesla předsedy Evropské komise na dalších pět let. Při svém návrhu kandidáta na tuto funkci přihlédne nejprve Evropská rada k výsledkům voleb do Parlamentu. Ten pak její návrh projedná. Kandidáti na předsedu Komise se proto budou muset snažit najít podporu v rámci členských států, tak jako to dělají místní političtí lídři před volbami do národních parlamentů. To by mělo vyvolat veřejnou debatu a evropskou problematiku více přiblížit občanům.
Evropský parlament rozhoduje o otázkách, které se zásadním způsobem týkají evropských občanů. Jde například o deficity veřejných financí či řešení krize státního dluhu. Nemluvě o jeho zásadní roli, kterou je hlasování o evropském rozpočtu. Parlament také dal zelenou nové společné zemědělské politice nebo budoucím pravidlům fungování schengenského prostoru.
Evropské instituce reagovaly v průběhu posledních let na politické dění v některých členských státech, v nichž došlo k porušování demokracie a právního státu. V hledáčku se ocitly Maďarsko a Rumunsko. V prvním případě došlo i na zvláštní rezoluci. Velkou výzvou pro budoucí Parlament bude dát EU po krizi nový směr. Bude Evropská unie v budoucnu jednotnější, přiblíží se modelu „Spojených států evropských“? Budeme mít Unii více či méně integrovaných států? Nebo budeme svědky jejího rozdělení? Ve zmatku dnešní doby zatím nelze na tyto otázky odpovědět.
Naopakextremismu se očividně daří velmi dobře – a nejde jen o sílící vliv „okrajových“ uskupení. V zoufalé snaze získat si voliče se k extremistickému jazyku uchylují i tradiční politické strany. Ne všem se to daří. Jedna věc je však jistá: národní volby zatím vyhrávají spíše euroskeptické kampaně, nikoliv proevropsky smýšlející strany.
Extremismus ve stínu národních států
V Rakousku si „velká koalice“ socialistů a křesťanských demokratů uchovala po volbách jen křehkou většinu. Naopak Svobodná strana Rakouska (FPÖ), kterou založil Jörg Haider, vzešla jako jediná z voleb silnější (získala 21, 4 %, tedy o 4 procenta více než v předchozích volbách). A to mluvíme o Rakousku, tedy zemi, která se těší nejnižší míře nezaměstnanosti v EU a prošla krizí bez velkých škod --- předevších právě díky rozšíření EU.
A co říct o Řecku? Politický zločin vyšel do ulic a uvěznění lídrů strany Zlatý úsvit „popularitu“ neonacistické formace jen zvýšilo. Volební kampaň před regionálními volbami ve Francii zase potvrdila, že jak středopravicová UPM, tak socialisté tentokrát sáhli hluboko do propagandistického arsenálu Národní fronty.
Světlé skvrny na plakátě evropských voleb jsou velmi výmluvné. Otázkou ale zůstává, zda jejich pozitivní poselství nezbledne před temnotou politické reality.
