"Nebudeme mlčet": tričko a květiny na místě vraždy Pavlose Fyssase v Aténách.

Pavlos Fyssas, pozadí politické vraždy (2/2)

V noci ze 17. na 18. září ubodal přívrženec strany Zlatý úsvit řeckého rapera Pavlose Fyssase. Tato vražda byla jednou z příčin pádu neonacistické strany, která byla podle nejnovějších informací napojena i na bohaté rejdařské kruhy. Úryvek z původního článku.

Zveřejněno dne 1 listopadu 2013 v 11:04
"Nebudeme mlčet": tričko a květiny na místě vraždy Pavlose Fyssase v Aténách.

Z jakých důvodů se Pavlos Fyssas stal mučedníkem? Se zaujetím poslouchám texty jeho písní. Zpívá se v nich o netoleranci a temných silách. Není v nich ale nic, co by přímo zmiňovalo Zlatý úsvit. „Kromě dvou písní, v nichž se vágně mluví o nebezpečí fašismu, složil Pavlos další čtyři o ženských nebo o zločinu,“ říká Pavlosův přítel z dětství Petros Poundivis.

Tenhle obr připomínající řeckého Mistra T. je také raper a člen skupiny PsyClinic TactiX. Především je to ale dělník. Jako byl Pavlos Fyssas. Předtím než tito dva chlapci pomysleli na uměleckou kariéru, dřeli jako jejich otcové v peramské loděnici, velké námořní průmyslové zóně v Aténách, které se říká „Zóna“. Je to velký uzavřený prostor skladišť s potagovanými zdmi na nábřeží, které lemuje několik zrezivělých nákladních lodí. „Pavlos to vzdal po pěti letech. Je to nesmírně těžká práce, při níž často dochází k úrazům. Vždycky se ale považoval za dělnické dítě. Odmítl vstoupit do strany, ale jeho jméno stále figuruje na seznamu ocelářského odborářského svazu. Tady byl velice populární, měl prořízlou pusu a vždycky ji byl ochoten otevřít na obranu obětí krize v této čtvrti, a to je důvod, proč ho zabili,“ tvrdí Petros.

Krizí těžce zasažená Zóna zůstává posledním rudou baštou v této oblasti, kde se každým dnem čím dál více prosazují neonacisté. Perama, Nikaia, Keratsini... - čtvrti pirejského regionu zdevastované šestiletou kúrou úsporných opatření. „Rozpad veřejných služeb a masivní propouštění dotlačily lidi do stádia přežívání. V Peramě je čtvrtina domácností bez elektřiny, protože lidé zkrátka nemají na její zaplacení. Pochopitelně tak někteří podlehnou vábivým hlasům strany, která vykřikuje „všichni jsou prohnilí“, vinu přičítá přistěhovalcům a rozdává konzervy a těstoviny...,“ říká s povzdychem Petros. Zůstává jen Zóna, kterou již od nepaměti brání PAME, odbor blízký komunistické straně KKE. Ta jediná nadále odolává nátlaku zaměstnavatelských organizací.

Prolomení odporu

Tři dny před Fyssasovou smrtí došlo k incidentu, který zahýbal veřejností: večer 14. září vylepovali komunističní aktivisté Zóny na ulici s výmluvným názvem Třída Demokracie plakáty oznamující konání festivalu, když je z ničeho nic napadla padesátičlenná skupina členů Zlatého úsvitu. „Bylo to neuvěřitelné. Vynořili se v řadách ze všech přilehlých ulic ozbrojeni holemi a tyčemi. Byli tu také dva policisté, o kousek dál na motorkách, ale ani se nepohnuli, když na nás začali dopadat kameny a rány tyčí,“ popisuje událost Sotiris Pulikogiannis, energický čtyřicátník, který vede ocelářské odbory Zóny. Bilance: devět zraněných odborářů, z nichž někteří těžce.

Newsletter v češtině

„Bylo to poprvé, co si na nás troufli takhle otevřeně. Věděli jsme, že je něco ve vzduchu. V srpnu uprostřed okurkové sezóny se jeden z jejich zástupců odvážil přijít až sem, do Zóny. Uspořádal tu schůzku, na níž slíbil, že nás zničí a vyžene odsud pryč,“ říká odborář Thanassis Panagiotopulos. Poslanec za Zlatý úsvit Jannis Lagos, který v srpnu takto vyhrožoval, je dnes ve vězení. Patří k těm, kdo několikrát mluvili po telefonu s vrahem Pavlose Fyssase, těsně před a po činu. „To všechno je součástí jediné strategie: k prolomení odporu vůči úsporným opatřením je třeba odstranit ty, kdo se vzpouzejí, a nahnat strach. Všichni tu vědí o stycích mezi Zlatým úsvitem a rejdaři a velkými průmyslníky. Jejich víceméně tajné schůzky odhalil tisk. Fašističtí poslanci v parlamentu hlasují vždy pro rejdaře a v terénu jsou jejich ozbrojenou rukou,“ tvrdí Thanassis.

Zdá se vám to přitažené za vlasy? V polovině října při domovní prohlídce u jednoho rejdaře na útěku objevila policie v tajné místnosti skutečné minimuzeum oslavující nacismus. Vyšetřování kolem financování Zlatého úsvitu, zahájené po Fyssasově smrti, rovněž potvrdilo, že nejméně dva rejdaři pravidelně sponzorovali neonacisty.

„Nestvůra nakonec vylezla z doupěte,“ povzdychne se Dimitri Kousouris. Pětatřicetiletý historik a odborník na moderní Řecko má k analýze původu tohoto zla veškeré kompetence. Jeho dizertační práce, která brzy vyjde ve Francii, pojednává o řeckých kolaborantech za druhé světové války. Řecko, v němž nacistický horor vystřídala krvavá občanská válka mezi komunisty a konzervativci, toto historické období stále ještě nestrávilo. Právě kvůli této ambivalentní paměti jsou v Řecku ještě kostlivci ve skříni.

Zabít minulost

Smrt Pavlose Fyssase ale probudila v mladém historikovi i osobní vzpomínky. Jednoho červnového večera před patnácti lety totiž i on málem podlehl úderu Zlatého úsvitu. I on seděl v kavárně, i on byl symbolem - mladého odboráře ve studentském hnutí, které se v té době aktivně mobilizovalo proti reformě školství. Tehdy jej 18. června 1998 tyčemi zbili tak, že se několik dní pohyboval mezi životem a smrtí. Stejně jako v případě Pavlose Fyssase policie předstírala, že šlo jen o rvačku fotbalových fanoušků. Z celé skupiny byl souzen jen hlavní útočník, tehdejší vycházející hvězda Zlatého úsvitu. Po sedmi letech na útěku se muž, který si přezdívá „Periandros“ v narážce na tyrana antického Korintu, sám přihlásil na policii. Proces probíhal v napjaté atmosféře, provázen výhružkami a provokacemi zastánců Zlatého úsvitu. Periandros byl odsouzen na jednadvacet let, ale odseděl si jen čtyři a v roce 2009 byl propuštěn.

„V roce 1998 byl Zlatý úsvit ještě malou okrajovou skupinou. Dnes je z něj hnutí na vzestupu,“ říká historik. Není divu: v době vypjaté krize se xenofobie, netolerance a násilí, rozmělněné ve společnosti, vyhrocují. Lidé zapomínají na minulost a budoucnost si už ani neumějí představit. Jediné, na čem záleží, je přežít v přítomnosti.“

Pavlos Fyssas měl umělecké jméno: Killah P., jako kill the past („zabít minulost“). Nikdo ale nemůže zabít minulost, vždy se znovu objeví v ten nejhorší okamžik. „Nadešel čas mít strach,“ předpověděl lídr Zlatého úsvitu Nikos Michaloliakos večer po volbách v roce 2012. Toho večera se nostalgik po režimu plukovníků a velký obdivovatel Hitlera dostal do parlamentu.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma