Lídři EU na zasedání Evropské rady v červnu 2013

Tajné unijní summitování

Nedostatek transparentnosti během bruselských jednání je často zmiňován jako jeden z důvodů demokratického deficitu EU. Podle historika Petera Ludlowa, jsou však právě zákulisní jednání v rozhodování evropských lídrů klíčová.

Zveřejněno dne 12 listopadu 2013 v 17:09
European Council  | Lídři EU na zasedání Evropské rady v červnu 2013

Thatcherová se na něj každý den líbezně usmívá - a stejně tak i Kohl, Adenauer, Monnet, Schuman a Mitterrand. Samozřejmě jen z jeho rozsáhlé knihovny. Neboť ani Peter Ludlow - muž kterého list [Financial Times] nazval „posledním evropským zasvěcencem“ (...) - nemá s oním světem přímý kontakt. Zato má jedinečný přehled o činnosti klíčových evropských aktérů v Bruselu i ostatních evropských metropolích. Ve své pracovně s perským kobercem a všudypřímnými stohy papíru pracuje tento čtyřiasedmdesátiletý muž už řadu desetiletí jako hlavní kronikář evropských summitů. Vypracovává hutné čtyřiceti až padesátistránkové zprávy plné důležitých podrobností a anekdot, které dychtivě čtou všichni zasvěcení: premiéři menších zemí, bruselští diplomaté, evropští úředníci a novináři.

Jsou summity EU vzrušující?

„Některé summity vás mohou unudit k smrti, hlavně debaty u kulatého stolu, kdy musí každý premiér dostat slovo. Ne všichni lídři jsou však rození řečníci. Summit přesto zůstává významnou událostí. Když se třicet premiérů, prezidentů a dalších evropských lídrů sejde v Bruselu, netráví dny lenošením. Někdy je debata plná vášní a člověk chápe, že Angela Merkelová nebo předseda ECB Mario Draghi právě pokládají základy budoucí politiky. Na chodbách se pak samozřejmě odehrává daleko více soukromých setkání, při kterých se lídři domlouvají mezi s sebou.“

Nejvýznamnější část evropského summitu, kterou je večeře lídrů, se nicméně odehrává za zavřenými dveřmi. Zapisovatelé jsou z nich vyloučeni - představitelé států by jejich přítomnost jen znepokojila a zkomplikovala tak jednání. Ačkoliv premiéři si mohou dělat soukromé poznámky, nebo pomocí smartphonu posílat z jídelního sálu důvěrné textové zprávy a emaily blízkým spolupracovníkům, doslovný záznam konverzace, na jehož základě by některý z lídrů mohl být volán k odpovědnosti, neexistuje.

Newsletter v češtině

Situace není o mnoho lepší ani během oficiálních pracovních setkání lídrů (které se konají před večeří). Zapisovatelé ze sekretariátu Rady EU, který summity pořádá, jsou však během nich přítomni. Vše doslovně zapisují a následně jeden po druhém přecházejí do vedlejší místnosti, kde je dychtivě očekávají poradci velvyslanců zemí EU. To, co následuje, se podobá hře na tichou poštu: zapisovatel předá informaci poradci, který ji odešle špičkovým diplomatům. Ti pak informují svůj diplomatický sbor a v tu chvíli už vyzvídá tisk. Stejně jako v dětské hře se konečná zpráva podstatně liší od té původní. Jediným veřejným dokumentem je zpráva o závěrech, na nichž se lídři dohodli během summitu, která zahrnuje i z nich vyplývající rozhodnutí.

Není zvláštní, že k rozhodnutím, která mají dopad na pět set milionů Evropanů, dochází za zavřenými dveřmi?

„Po pravdě řečeno, já tento proces považuji za velmi otevřený a přístupný. Dobrý novinář si cestu vždycky najde. Samozřejmě, že na konci každého summitu se [nizozemský premiér Mark] Rutte pokusí prodat holandskou verzi, Francois Hollande francouzskou a tak dále, každá z nich je však snadno dostupná.“

Každý summit budí dojem, že byl úspěšný a že každý lídr je vítěz. To je ale přece nutně vzdálené realitě.

„Ale to se děje i na národní úrovni. Za labouristické vlády měl člověk v Londýně vždycky pocit, že ministerský předseda Blair a kancléř Brown se účastnili dvou úplně jiných mítinků. Samozřejmě, že každý z osmadvaceti evropských lídrů chce ukázat, jak je důležitý. Ale otevřenost Bruselu nechybí. Kolik je tu zájmů, tolik zpráv unikne do médií. Když jsem na konci sedmdesátých letech přišel do Bruselu, kolega mi řekl: „Pokud je na memorandu napsáno 'důvěrné', nic to neznamená. A pokud je tam napsáno 'přísně důvěrné', můžeš se spolehnout, že se o dotyčných informacích každý dozví. Musíš se snažit dostat k dokumentům, na kterých nestojí vůbec nic. K tomu je potřeba mít dobré zdroje a hodně času. V tom mám já výhodu - na zprávu mám tři až čtyři týdny, zatímco běžný novinář má tři nebo čtyři hodiny.“

Zeptám se znovu: Proč nejsou evropské summity veřejné?

„Důvěrná jednání jsou součástí hry. Je to tak proto, aby bylo lídrům jasné, že oni – a pouze oni – jsou zodpovědní za svá rozhodnutí. Maminka jim na pomoc nepřijde.“

„Ve velmi výjimečných případech si mohou na minutu či dvě přivolat poradce. Britský premiér Major, který zrovna nepřekypoval sebedůvěrou, se nikdy nezbavil ostudy z toho, když si jednou schoval svého poradce pod stolem. Nebyl to velký člověk - alespoň fyzicky. Ostatní politici byli vzteky bez sebe.“

„Kromě toho je nutné zachovat důvěrnost i proto, aby vůbec došlo k nějakému rozhodnutí. Žádnou zemi nemůžete řídit zcela veřejně - natož EE. Pod dozorem kamer to nefunguje, politikům nesmí jednání nic komplikovat. Evropský summit není parlament, je to evropská vláda.“

Je velký rozdíl mezi tiskovou konferencí premiérů na konci summitu a vaší zprávou?

„Velký. Při poslechu Camerona, Hollanda nebo jeho předchůdce Sarkozyho získáte pocit, že je to nejdůležitější člověk v místnosti, že „všichni tančí, jak on píská“. Tak se každý z nich chce ukázat doma. Je neuvěřitelné, jak se tito malí a domýšliví lidé dokážou nafouknout před zraky pečlivě vybraných novinářů, kterým je dovoleno sedět v předních lavicích a klást otázky. Jeden známý francouzský novinář jednou napsal, že Sarkozy zachránil euro a Merkelová udělala všechno, co jí řekl. Pokud něčemu takovému uvěříte, uvěříte už asi úplně všemu. Tiskové konference Angely Merkelové jsou mnohem užitečnější. Je totiž o mnoho chytřejší než všichni ti muži kolem stolu. Opravdu ví, o čem mluví. Nemusí se chlubit, že je vítěz - ona totiž opravdu vyhrává.“

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma