Konec „regulační bulimie“

Nedávno se Brusel zaměřil na evropské toalety a pisoáry, přesněji na to, jaké množství vody je optimální k jejich spláchnutí. „EU nám chce regulovat záchody!“ – britská média vyburcovala veřejné mínění hned, jak se první zmínky o návrzích Evropské komise objevily v bruselských kuloárech. Přestože informace nebyla přesná, protože záměrem Bruselu nikdy nebylo cokoliv nařizovat, ale pouze stanovit kritéria pro udělování unijní ekoznačky „ekologickým toaletám“, k uklidnění emocí to nestačilo. „Je to směšné. Opravdu nemá EU nic důležitějšího na práci?“ rozčiloval se britský europoslanec Martin Callanan.

Než jsme se ale dobrali závěru, že nádrž „ekologického“ WC nesmí obsahovat víc než pět litrů vody (u pisoáru jeden litr), utratili jsme přes 89 tisíc eur na hloubkové studie dané problematiky. Konkrétně jsme analyzovali geografické rozdíly mezi státy EU týkající se používání pisoárů. Zpráva o splachování je pro antropology skutečnou studnicí informací. Dozvíme se tak, že Německo, nejlidnatější země Unie, zaujímá, co se týče objemu vody používané ke splachování, až třetí místo. Polsko spotřebuje třikrát méně vody než Španělsko, které je sice lidnatější, ale zase ne o tolik.

Na splachování ušetříme až 390 milionů eur

Bruselské analýzy občas mohou působit směšně, ale před ukvapenými závěry varuje eurokomisař pro životní prostředí Janez Potočnik, který argumentuje tím, že pokud by jen 10 % evropských domácností instalovalo ekologické toalety, ušetřilo by se 390 milionů eur.

Od začátku devadesátých let propaguje Unie zavádění ekologických jakostních značek pro nejrůznější výrobky, jmenovitě domácí spotřebiče, od nichž požaduje co nejnižší energetickou náročnost. Tento přístup obvykle Evropané vítají. Splachovací systémy tolik štěstí neměly, protože narazily na silný návrat euroskepticismu.

Samozřejmě nelze popřít, že Brusel má občas tendenci přehánět. Už v roce 2009 rezignovala Unie na část obchodních norem týkajících se ovoce a zeleniny, které, budeme-li citovat jen nejzářnější příklad, zaváděly klasifikaci okurek podle jejich zakřivení. Stejně tak Komise upustila letos v květnu od široce kritizovaného návrhu na zákaz servírování olivového oleje v restauracích v karafách namísto původních lahví, aby nedocházelo k falšování původu. I když země vyrábějící olivový olej návrh podpořily, celá kritika se snesla na hlavu eurokomisaře pro zemědělství Daciana Cioloşe.

Řešení s přidanou hodnotou

„Ne všechno je nutné řešit na evropské úrovni. Evropa se musí zaměřit na otázky, kde může svým zásahem co nejvíce prospět. Do věcí, kde by žádnou přidanou hodnotu nedodala, by zasahovat neměla. Evropská unie musí „zasahovat viditelněji u otázek většího rozsahu a ustoupit do pozadí u otázek menšího rozsahu“ – tuto zásadu jsme občas v minulosti poněkud zanedbali,“ přiznal v září předseda Evropské komise José Manuel Barroso v projevu o stavu Unie (britští konzervativci mu v záležitosti se splachovadly neopomněli jeho slova připomenout).

Evropská komise už víc než měsíc přezkoumává evropskou legislativu, aby ji „zeštíhlila“, to znamená zrušila nadbytečné návrhy nebo ty, které nemají šanci projít, a zjednodušila některá nařízení.

„Zeštíhlení“ evropských předpisů se dokonce stalo prioritou vlády Davida Camerona. Britský premiér slíbil uspořádat do konce roku 2017 referendum o odchodu země z EU. Protože je ale sám premiér přesvědčen o tom, že je lepší v Unii zůstat, snaží se o tom všemi prostředky přesvědčit i své spoluobčany. Původně chtěl zmírnit podmínky členství Británie v Evropské unii u příležitosti renegociace evropských smluv, k níž čas od času vyzývá Berlín. Podobná reforma ale stále není na pořadu dne a jediným cílem Britů je nyní boj za „regulatory fitness“ (REFIT) neboli „regulační účelnost“.

Regulace břidlicového plynu

Na posledním evropském summitu se polský premiér Donald Tusk zúčastnil užšího setkání, které David Cameron zorganizoval s cílem zformovat „zeštíhlující koalici“. Záležitost není zanedbatelná, protože tu nejde jen o zakřivení okurek. Mezi třiceti doporučeními pro britský byznys, která vláda přijala za svoje, figuruje také odmítnutí nových unijních předpisů o těžbě břidlicového plynu. Těch se velmi obává Polsko, protože environmentální a byrokratické požadavky by mohly snížit rentabilitu břidlice.

Poslechne Brusel „dietáře“? Evropská komise je v této otázce nejednotná. Ve věci břidlicového plynu se ale zřejmě vyjádří už v prosinci.