Evropská unie: Budoucnost je společná

21 listopad 2013 – Público (Lisabon)

Portugalci, kteří tak dlouho doufali v členství v EU, o něm nyní v kontextu krize pochybují. Budoucnost ale pro ně, stejně jako pro ostatní Evropany spočívá ve vytvoření veřejného prostoru a rozvoji ekonomických a politických sítí.

Evropa byla, použijeme-li krásný výraz [bývalého portugalského premiéra] Mária Soarese, novým osudem Portugalska, které se probralo z tragického snu o [koloniální] říši. Spolu s evropskou integrací objevili Portugalci prostor hodnot, demokracie a solidarity v protikladu vůči cynické diktatuře, příslib kvality života, jež se neomezuje pouze na ekonomický růst.

Portugalci si nekladou otázku, zda je závažná krize, kterou procházejí, evropským problémem. Převažuje názor, že veškerou odpovědnost, ne-li dokonce vinu nesou pouze oni. Odpovědnost proto, že chtěli být v Evropě příliš brzy, protože jejich ambice stát se Evropany byla přehnaná. Měli se ještě po několik krásných dlouhých let spokojit s tím, že zůstanou „chudí a poctiví“, „negramotní, bude-li to nutné“, a že budou jezdit „na oslím hřbětě“ po silnicích, kde smrt číhá v každé zatáčce. Jaké bláznovství chtít studovat, jíst, cestovat, zkrátka žít jako občané prosperující Evropy! Ještě 27 let od vstupu do EU zůstává evropský osud pro Portugalsko utopií.

Problém je, že hlavní odpovědnost za pocit viny, který mají Portugalci, nesou představitelé zemí, které „krize zatím tolik nepostihla“. To oni tvrdí, že Portugalci jsou, stejně jako Španělé a Řekové, občany jiné Evropy. Druhové označení „jih“ je i nadále nálepkou signalizující vnitroevropské rozdělení i poté, co se Portugalsko a Španělsko plně začlenily do procesu evropské integrace. Dnes propast mezi severem a jihem vážně ohrožuje evropskou jednotu.

Hrozba totálního úpadku

Navzdory rostoucí skepsi mnoha občanů vůči politickým stranám je Portugalsko stabilní demokracií. Má gramotné obyvatelstvo (94,8 %) a vykazuje rostoucí míru skolarizace jak na úrovni středních, tak vysokých škol. Počet absolventů VŠ se v letech 1991-2011 ztrojnásobil. To samé platí pro doktorandy a vědecký výzkum. Ženy v Portugalsku se emancipovaly. Celá jedna generace Portugalců efektivně využívá prostředky informační společnosti a sociální sítě jsou dnes pro střední třídu výsadním místem projevu a komunikace: vysokorychlostní připojení k internetu má dnes 60 % portugalských domácností. To vše v zemi, která přijala evropský sociální model a je vybavena systémem zdravotní péče, který navzdory tlaku úsporných opatření dobře funguje, a moderní, i když nedostatečně využívanou infrastrukturou.

Dnes je osud Evropy osudem portugalským, protože všechny členské státy mají před sebou stejnou výzvu: to, zda jsou schopny využít společných kapacit svých občanů a učinit ze solidarity opět raison d'être Evropské unie.

Studie hlavních tendencí světového vývoje hovoří jasně: relativní úpadek Evropy je nevyhnutelný. Může to být i dobrá zpráva, protože je vyvážen růstem v zemích, kde většina obyvatelstva ještě donedávna žila pod prahem chudoby, jako je Čína, Indie, Brazílie a část Afriky. Současná evropská krize by ale mohla být, pokud se nic neudělá pro její zastavení, začátkem totálního úpadku s dobře známými příčinami: stárnutí populace, slabé společné politiky, zpoždění v inovacích v oblasti špičkových technologií, jako jsou biotechnologie nebo 3D tisk, rozpad solidárních vztahů ohrožující evropský sociální systém, renacionalizace mezinárodních politik předních evropských mocností v dnešním multipolárním světě.

To, že jsou dnes tisíce mladých lidí, jmenovitě Portugalců, kteří jsou pro Evropu hledající nový model rozvoje nepostradatelní, bez práce a že budoucnost hledají jinde, je v tomto kontextu ještě absurdnější a vypovídá to o chybějící adekvátní reakci na krizi.

Demokracie na paškálu

Ukazatele jsou známé, ale zastřen zůstává hlavní evropský problém, který je politického charakteru. Je to absence evropského veřejného prostoru, absence mechanismů účasti na nadnárodní demokracii, která znemožňuje veškerou součinnou reakci občanů na krizi a která zdůvodňuje, proč bylo tak snadné nastolit recesivní politiku úsporných opatření, která je nejen nepopulární, ale především neúčinná.

‚Rozhořčení‘ jsou národním, nikoliv evropským fenoménem, jako kdyby každá krize probíhala ve výhradně národním rámci a mohla být vyřešena na úrovni každého státu. Renacionalizace krize má ještě jiný neblahý dopad: v kontextu pauperizace si evropská střední třída bere na paškál demokracii a vztahy s ostatními zeměmi v EU i mimo ni považuje za záležitost s nulovým výsledkem. Právě v tom tkví ale skryté důvody nebezpečně se rozmáhajícího populismu a xenofobie.

Portugalci (a jejich politické strany) si musí uvědomit, že uvažovat lze jedině o řešeních evropského dosahu. Najít východisko z krize a předejít totálnímu úpadku nejpozoruhodnějšího projektu dvacátého století můžeme jedině vytvořením transevropských sítí a hnutí fungujících na tradičním nebo modernějším základě a vybudováním vztahů mezi politickými stranami a občany prostřednictvím alternativních politických návrhů. Evropské volby v roce 2014 musí být příležitostí k velké debatě o budoucnosti Evropy, kterou si žádá současná situace, aby vznikly podmínky garantující přežití a relevantnost Unie v 21. století.

Překlad: Lenka Grafnetterová

Factual or translation error? Tell us.