Vyberte si jazyk
Předpovídat, že Evropa bude mít ve světě stále menší význam se stalo stejně běžným jako se vysmívat přešlapům z Bruselu. V průběhu několika desítek let poklesne podíl evropských ekonomik na světových trzích z dnešních dvaceti procent na méně než polovinu. Není zcela jednoduché obdivovat mnohá rozhodnutí Evropské unie. Návštěvy v Bruselu mě utvrdily v názoru, že evropský projekt je spíše programem veřejných prací pro kvalifikovanou střední třídu než ideálem, který by budoval světlé vyhlídky pro Evropu a mobilizoval přitom její nejlepší lidské zdroje.
Evropa prosazuje hodnoty a příklady, které nemají nikde jinde obdoby
Neschopnost efektivně čelit ekonomické krizi je jen vnějším příznakem hlubšího problému v řízení Evropy. Proč se Evropa stala obětí natolik hlubokých a bolestných dopadů kolapsu světových finančních trhů? S irskou krizi máme ještě méně důvodů k optimismu. Gideon Rachman v listu Financial Times například píše: „Myslím si, že jednotná měna padne – a jejím popravčím bude Německo.“ Rachman argumentuje, že Němci postupně ztratí trpělivost, protože nabudou pocit, že již udělali maximum a zaplatili víc než dost, zatím co ostatní země nejsou schopny zvládat své finance a reagovat na stávající okolnosti. „Německo se osvobodí od své historické povinnosti budovat Evropu.“
Zhroucení evropského měnového systému bude přirozeně nesnesitelnou ránou pro projekt evropské integrace. Je zcela evidentní, že to bude špatná zpráva pro Evropu jako celek. Už méně evidentní je fakt, že svět bez vlivné a sjednocené Evropy bude horším světem pro všechny. Evropa totiž ve světě prosazuje hodnoty a příklady, které nemají nikde jinde obdoby. Hospodářský a politický úpadek EU se negativně podepíše na vlivu pozitivních evropských příkladů v zahraničí.
Komunistická Čína, Putinovo Rusko či Evropa?
Ti, kteří zaměňují pacifismus se zbabělostí sledují s pohrdáním odpor Evropanů vůči ozbrojenému konfliktu, který je dědictvím dvou strašných válek dvacátého století. Svět bez velmoci, která se snaží předcházet konfliktům a dělá přitom omyly, je ovšem lepší než takový, ve kterém mocnosti nedbají na chyby v „preventivních válkách“. Když začne ve vaší zemi docházet k porušování lidských práv, k mučení, když se začnou novináři zatýkat a když začnou představitelé opozice „mizet“, kdo by měl mít zásadní hlas v mezinárodním společenství? Komunistická strana Číny? Putinovo Rusko? Nebo Evropa?
Zatímco ve Spojených státech dnes dochází k nejméně spravedlivému rozdělení bohatství za posledních sto let, zatímco Rusko a Čína oslavují zbohatlíky s pohádkovým majetkem, Evropa má proti nerovnostem mezi lidmi i nadále silnou alergii. Který svět byste si zvolili: ten, ve kterém jedno procento obyvatelstva drží 95 procent světového bohatství a zbytek světa jsou jen davy chudých, vyloučených z podílu na zdrojích? Nebo svět, ve kterém převládá rostoucí a politicky silná střední vrstva? Evropa představuje ten druhý svět. Víme, že evropský sociální model je tím nejlepším na světě, ale že je v mnoha zemích zkrátka neudržitelným. Avšak model, ve kterém miliony lidí nemají přístup ke zdravotní péči nebo žijí na ulici, protože jsou staří nebo přišli o práci, je stejně neudržitelný a není hoden následování.
Evropský experiment je jedním z nejodvážnějších projektů lidstva
Evropská rozvojová pomoc chudým zemím nebývá často příliš účinná. Ale nikdo není štědřejší a solidárnější s těmi nejpotřebnějšími než Evropané. Globalizace prohloubila světové problémy, které vyžadují koordinované úsilí několika zemí. Evropský experiment společné vlády je jeden z nejodvážnějších projektů, o které se lidstvo kdy pokusilo. Jeho zánik by znamenal, že se o podobnou iniciativu ještě dlouho nikdo nepokusí. Ztráta tohoto času je luxus, který si bohužel dnes nemůžeme dovolit. Nevím, zda projekt evropské integrace překoná všechny obrovské překážky, kterým dnes musí čelit. Ale vím, že jeho kolaps by bolestně pocítil celý svět.
