Opoziční demonstrace v Minsku 19. prosince 2010

Neotáčejme se k Bělorusům zády

Běloruský prezident se ujme svého úřadu už počtvrté v řadě a to zřejmě na základě dalších zfalšovaných voleb. Nicméně západ by se přesto neměl ke svému východnímu sousedovi otáčet zády, domnívá se deník Rzeczpospolita.

Zveřejněno dne 20 prosince 2010 v 16:37
Opoziční demonstrace v Minsku 19. prosince 2010

A tak má západ zase jednou problém s běloruskými prezidentskými volbami. Bití odpůrců současného prezidenta policií, zátahy na protivládní demonstranty, zatýkání opozičních lídrů – toto vše těžko přispěje k navázání lepších vztahů s Lukašenkovým Běloruskem. Spíše to vypadá jako návrat k ponurým dobám, kdy byl Alexander Lukašenko nazýván „posledním evropským diktátorem“.

Jak se postavit k běloruskému režimu?

Výsledky nedělních voleb (79,67 % pro současného prezidenta) jsou v Minsku zpochybňovány. Podle odhadů opozičních zdrojů dosáhl Lukašenko jen polovičního výsledku oproti tomu, který zveřejnila vládou pověřená agentura provádějící exit polls. Jaká by tedy měla být naše reakce na oficiální výsledky? Měly bychom vůči běloruskému režimu obnovit sankce, jeho vedoucím představitelům opět zakázat cesty na západ, odstřihnout Lukašenka od alpských sjezdovek a dostaveníček s Berlusconim? Mnohem snazší je říci, jaká by měla být naše reakce na zbití opozičního kandidáta Vladimíra Neklajeva – ostrá kritika a vyjádření protestu.

Avšak neměli bychom se uchýlit k ukvapeným emocionálním rozhodnutím. Tím ovšem neříkám, že bychom se měli tvářit, jako že se nic nestalo. Stalo se toho hodně a měli bychom to říci nahlas. Musíme žádat vysvětlení ohledně počítání hlasů a policejních útoků na představitele opozice.

Západ však nesmí kolísat mezi sankcemi a sliby, jeden den režimu hrozit bičem a nazítří zas nabízet cukr. Cožpak ti, kdo před volbami nabízeli plné hrsti cukru opravdu očekávali dodržování demokratických standardů? Čekali, že se mentalita předsedů volebních komisí přes noc změní?

Newsletter v češtině

Bělorusko není snadným partnerem pro nikoho

Bělorusko není jedinou zemí na východ od EU, kde se o volebních výsledcích dá mírně řečeno polemizovat. A západ nevidí nic špatného na tom, že s ostatními dotyčnými regionálními lídry mluví a obchoduje s nimi. Na východ od EU leží též jedna země nazývaní Rusko, kde policie zaútočí klidně i na 82letou paní a na jeho vztazích se západem to vůbec nic nezmění.

Lukašenko toho má na svědomí hodně a jednoho dne jej za to možná jeho vlastní lidé dovedou k zodpovědnosti. Avšak za jeho vlády Bělorusko upevnilo svou suverenitu. Snadným partnerem není pro nikoho. A to se jen tak ani nezmění.

Západ by měl vážně zvážit zda se k Lukašenkovi skutečně otočit zády. Rozhodně by se však neměl otáčet zády k Bělorusům. Bělorusko ještě není pro západní svět úplně ztraceno.

Pohled z Moskvy

Vítězství s pomocí Evropy i Moskvy

„Největší výhra Alexandera Lukašenka potkala na poli zahraniční politiky,“ píše Gazeta.ru. „A přitom se ještě před třemi či čtyřmi měsíci zdálo, že je tomu právě naopak.“ „Západ po něm chtěl, aby liberalizoval svou domácí politiku a Rusko podrývalo jeho hospodářství.“ „Avšak místo toho, aby na něj padal déšť hrozeb, Bělorusko se stalo objektem intenzivního dvoření,“ píše ruský online deník. „Evropští představitelé se vydali do Minsku s nabídkami spolupráce, poté Rusko obnovilo bezcelní dodávky ropy výměnou za běloruský souhlas s vytvořením jednotného hospodářského prostoru. Na evropské straně se mluvilo o finanční pomoci ve výši 3 miliard euro, na ruské straně byla různá opatření vyčíslena na 2 miliardy dolarů ročně.“

„Lukašenkova ukázka toho, že je schopen nasměrovat svou zemi vstříc Evropě přiměla Kreml k tomu, aby nalezl prostředky ke znovuzískání svého ‚strategického spojence',“ dodává Gazeta.ru. Situace Evropy je mnohem jednodušší. Pokrok potřebuje více než samotný výsledek, čehož dosáhne i s Lukašenkem v čele státu a navíc se tak už i děje.“

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!