Vyberte si jazyk
V zimě 2000 EU přijala bezprecedentní sankce proti Rakousku, kterými jej poté, co se xenofobní strana Jörga Haidera stala součástí vládní koalice, izolovala. Jako tehdejší korespondent v Bruselu si velice dobře vzpomínám na nářek, který byl slyšet po celé EU. Pamatuji si ponížené Rakušany i samotného Haidera na návštěvě Bruselu, kde demonstroval, že není žádný mini Hitler v korutanském kroji.
V lednu 2011 se Maďarsko, které se pod vedením Viktora Orbána vydává autoritářským směrem, ujme kormidla rotujícího předsednictví EU. Maďarský předseda vlády, který má díky tří čtvrtinové většině v parlamentu a nejednotě opozice silnou pozici, právě uspěl se svým návrhem zákona, který jeho vládě umožňuje kontrolovat a pod jakoukoliv záminkou nezávislá média finančně týrat prostřednictvím vládou kontrolované mediální rady.
Orbánova exekutiva již převzala kontrolu nad většinou maďarských veřejných institucí. Kromě toho rovněž podráždil Bratislavu, když nabídl maďarské pasy příslušníkům maďarské menšiny na Slovensku.
Orbán je mnohem talentovanější a zkušenější politik než nebožtík Haider. Svou kariéru zahájil v demokratickém opozičním hnutí a jeho bojovný duch je obdivuhodný. K moci se totiž dostal po dvou prohraných volbách. Naneštěstí jeho mix populismu, panonského mesianismu a nacionalismu 19. století by mohl být ještě nebezpečnější než haiderismus.
A v Evropě na to nikdo nereaguje. Kromě médií na adresu Orbána nikdo, ani žádný představitel EU, nepronesl jediný kritický komentář. Evropa deprimovaná potížemi eurozóny má hroší kůži. Tím neříkám, že bychom měli na Maďarsko uvalit sankce, protože to, co lídři EU učinili před 10 lety v případě Rakouska, bylo groteskní.
Ale nemohl by alespoň někdo Orbánovi říct: „Viktore, jdeš špatným směrem! Proč v době, kdy se těšíš tak vysoké podpoře veřejnosti a stojíš před tak velkými výzvami, ničíš demokracii?“
Populismus je dnes celoevropskou nemocí – od Balkánu, po Itálii až Francii. Každý lídr je ponořen do svých vlastních problémů a mimo svůj dvůr ani nepohlédne. Evropa ztrácí nejen svou citlivost a sebedůvěru, ale rovněž i svou schopnost se bránit. Avšak sdílíme spolu nejen společný trh, rozpočet, euro či Schengen, ale i demokratické principy. Cožpak se jich chceme vzdát?
