Deset pohledů na Evropu | 2: Osedlejme koně!

25 prosinec 2010
Presseurop Paříž, Řím, Varšava, Lisabon

Vzhledem k politickému, sociálnímu a náboženskému rozladění, které v Evropě panuje, španělský filosof Fernando Savater vyzývá k přijetí nového ducha, otevřeného talentům, myšlenkám a vírám.

Jedna z nejveselejších Rossiniho oper Cesta do Remeše vypráví příběh o společném soužití lidí přicházejících ze všech koutů Evropy, kteří na cestě do tohoto historického města musejí zastavit v zájezdním hostinci, kde jsou nuceni společně setrvat. Aby mohli pokračovat dál, nemají dostatek koní.

Toto libreto je skvělou metaforou zmatku, ve kterém se dnes Evropská unie nachází. Evropským zemím nezbývá nic jiného než držet pohromadě. I když, jak se zdá, tyto země mají problém pokročit dále, směrem k ambicióznějším cílům. Zcela zjevně jim chybí ty nezbytné koně v podobě invence, společných projektů, společných demokratických přesvědčení a hodnot. Do nejvýznamějších unijních funkcí byli zvoleni nenápadné a nevyhraněné postavy, schopné však nalézt konsenzus... nebo ustoupit. To poukazuje na to, že členské státy silné vedení ani nechtějí.

Španělsko je problém, Evropa jeho řešením

Pro mnoho Španělů mé generace je těžké v tomto přístupu nevidět frustraci. My, kteří jsme byli za frankistické diktatury mladí, jsme byli unešeni možná trochu naivním europeistickým entuziasmem, který shrnuje výrok připisovaný španělskému filosofovi Josému Ortega y Gassetovi: „Španělsko je problém, Evropa je jeho řešením.“ Avšak toto řešení značně zaostalo za těmi největšími nadějemi, které se do něj vkládaly. Bezpochyby dnes stále máme za to, že Evropa a Evropská unie, nepochybně řešení představuje, ale nikoliv jakákoliv Evropa a jakákoliv Unie. Pouze ta unie, která naplňuje podmínky, které se nyní zdají být vytlačené na okraj.

Evropa, která za to stojí, je Evropa, která zastupuje občany, nikoliv území, která chrání práva občanů, nikoliv privilegia hrstky vyvolených. Je to Evropa, která zajišťuje integritu stávajících demokratických právních států vůči dezintegrujícím etnickým, zpátečnickým a xenofobním nárokům. Evropa, která za to stojí, je Evropa svobody spojené se solidaritou, otevřená těm, kteří klepou na její brány z důvodu politického pronásledování či z ekonomické nutnosti. Není to Evropa opevněná svými výhodami, ale Evropa otevřená, toužící spolupracovat, pomáhat a dělit se. Evropa racionální pohostinnosti.

Lehkovážnost multikulturního přístupu

Tato Evropská unie potřebuje stoupence Evropy, schopné čelit krátkozrakým evropským politikům. Byli jsme toho svědky ve všech zemích – v České republice a v ostatních zemích východní Evropy, ale také v Anglii, Irsku a dokonce i ve Francii – kde se objevují různí lídři a nacionalistické skupiny, stoupenci přísného protekcionismu vůči zahraničí a krajního liberalismu uvnitř státu, s mentalitou opravdových hooligans s pokřivenými hodnotami, kteří mají strach z neznámého.

Ale existuje také další nebezpečí, a sice lehkovážnost dobře míněného multikulturního přístupu. Ten se staví proti výlučnému postavení křesťanství nikoliv ve jménu republikánského sekularismu, ale na obranu dalších náboženských dogmat, která se rovněž považují za nadřazená občanským zákonům a dokonce i lidským právům v jejich západním pojetí. Evropa, kterou chceme, je Evropa, ve které jsou náboženská a filosofická přesvědčení právem, nikoliv ale povinností všech. Radikální politický prostor, ve kterém občanské zákony stojí nad etnickými či kulturními myšlenkami.

Evropa potřebuje akademický prostor umožňující profesní mobilitu studentů a vyučujících, aniž by univerzity byly ve službách soukromých firem a okamžité návratnosti. Přál bych si Evropu talentů bez hranic. K tomu ale potřebujeme koně, které nás posunou vpřed, i vozataje, kteří budou vědět, kudy máme jet.

Factual or translation error? Tell us.