Dostanou nás eurobondy z krize?

Během současné krize, která v Evropě každý měsíc o trochu víc posouvá hranice mezi možným a nemožným, se jako jediná alternativa kolapsu eurozóny začíná prosazovat jedna myšlenka eurooptimistických utopistů, jež se objevila před několika měsíci. Eurobond - emise evropských dluhopisů jako náhrada dluhu nahromaděného členskými státy, mezi které patří i Španělsko - může být jediným možným řešením, jak zastavit dominový efekt na dluhopisových trzích, který již položil Řecko a Irsko a dnes se řítí na Portugalsko v podobě růstu rizikových prémii portugalských státních dluhopisů.

„Eurobondy si v Portugalsku získávají stále vetší podporu,“ uvádí José Reis z univerzity v Coimbře. „Představovalo by to vyslání rozhodujícího signálu o tom, že ohledně řízení Unie existuje kompromis, prohlašuje Paul de Grauwe z univerzity v Lovani. „V eurozóně totiž panuje pocit, že sama prochází existenciální krizí.“

Přeměna dluhů členských států v evropský dluh

S možností přeměny velké části evropského dluhu jednotlivých členských států ve společný evropský dluh přišli před Vánoci lucemburský předseda vlády Jean-Claude Junker a italský ministr financí Giulio Termionti. Jejich návrh může též počítat s podporou vrcholných představitelů německých socialistů z SPD, konkrétně bývalých ministrů Franka Waltera Steinmeiera a Piera Steinbrücka. „Ještě před několika málo měsíci byly eurobondy považované za kacířství, ale dnes se dá říct, že jsou oficiálním postojem německé opozice,“ říká Thomas Klau z nezávislého think-tanku Evropská rada pro zahraniční záležitosti (ECFR).

V Berlíně a Frankfurtu panují obavy. Angela Merkelová tuto myšlenku, která by se podle většiny ekonomů opírala o německé garance emitovaných dluhopisů a která by představovala první krok k fiskální unii, podle očekávání odmítla. Avšak „v Německu spolu s postupem krize roste i opozice vůči Merkelové a je jasné, že je třeba volit mezi rozpadem či naopak větší integrací s eurobondy,“ uvádí Klau.

Na stole leží několik návrhů. Juncker a Tremonti se ve společném článku uveřejněném v listu Financial Times vyslovují pro vytvoření Evropské dluhopisové agentury – určité obměny Evropského stabilizačního fondu (EFSF), která by vydala dluhopisy odpovídající 40 % HDP každého členského státu s garancí národních vlád (a lze říci, že určitým disproporčním způsobem Německa). Ekonomiky v krizi by přeměnily část svého dluhu v tyto evropské dluhopisy, což by radikálním způsobem snížilo jejich finanční náklady na obsluhu státního dluhu. Jean Pisani-Ferry z bruselského Institutu Bruegel navrhuje europeizovat 60 % státních dluhů.

Evropský New Deal

Ekonomové Stuart Holland (Univerzita v Coimbře) a Yanis Varoufakis (Aténská univerzita) jdou ještě dále a navrhují, aby ECB vydala evropské dluhopisy v hodnotě 60 % HDP, což sami nazývají evropským New Dealem, který by obsáhl i již dohodnutou restrukturalizaci státního dluhu se snížením dluhů pro bankovní sektor.

„Trh s evropskými dluhopisy by představoval konkurenci trhu s americkými dluhopisy, a (...) vyslal by tak silný signál o tom, že státy eurozóny jsou připraveny sdílet svůj společný osud i z dlouhodobého hlediska,“ uvádí zpráva Evropské rady pro zahraniční záležitosti (ECFR).

Je však důležité odlišit tyto návrhy od malé emise eurobondů, kterou oznámil Evropský stabilizační fond (EFSF) na částečné financování záchranného balíčku pro Irsko. „Eurobondy EFSF konkurují státním dluhopisům, kdežto náš návrh spočívá v nahrazení státních dluhopisů eurobondy,“ uvedl Varoufakis. Emise eurobondů EFSF se časově shodovala s velkým nárůstem rizikové prémie u dluhopisů periferních států, což jejich vlády silně znepokojilo.

Přechodný krok by mohl spočívat ve vytvoření eurobondů s cílem usnadnit restrukturalizaci dluhů v zemích jako Řecko či Irsko, domnívá se Barry Eichengreen z Kalifornské univerzity v Berkeley. ESFS by ve snaze usnadnit výměnu dluhopisů těchto států za dlouhodobější dluhopisy s nižšími náklady na splácení úroků mohl garantovat nové dluhopisy, které by insolventní stát – Irsko, Řecko – nabídl bankám.

Eichengreen se domnívá, že tato myšlenka evropského dluhopisu jakožto „sladidla“ při restrukturalizaci dluhu je praktičtější, a to již z toho důvodu, že europeizace státních dluhů představuje stále ještě běh na dlouhou trať.

„Myšlenka Junckera a Tremontiho neřeší bezprostřední problém (platební neschopnost Irska a Řecka) a uvedení jejich návrhů do praxe by zabralo více času,“ uvádí Eichengreen. Avšak v této krizi se mohou návrhy, které se nám dnes zdají nejméně schůdné, zítra ukázat jako jedinou alternativou kolapsu eurozóny.