Vyberte si jazyk
Národní fronta (FN) už není tím, čím bývala. Pryč je doba nevázaného vtipkování Jean-Marie Le Pena o plynových komorách jakožto „pouhém detailu druhé světové války,“ o „malomocných“ „aidsácích“ či o vojenských dodávkách plných nelegálních přistěhovalců… Le Penova dcera Marine už osm let pomalu obrušuje ostré hrany démonické ultrapravicové strany. Její cíl? Proměnit Národní frontu v „úctyhodnější“ pravicovou populistickou stranu, která přiláká nové voliče.
Marine Le Penová je přesvědčena o tom, že budoucnost francouzské ultrapravice tkví v její otevřenosti. Patriarcha Le Pen se po letech, kdy hájil doktrinální pravověrnost FN, postavil po bok své dcery. Jím zastávanou linii nyní ztělesňuje současná dvojka Národní fronty – Bruno Gollnisch. Dlouholetý frontista, který je členem strany již dvacet sedm let, je v boji o post šéfa strany horlivým rivalem Le Penové. Po osmatřicetileté vládě Le Pena si členové strany zvolí 15. ledna na kongresu v Tours nového lídra. Jean-Marie Le Pen by si přál, aby dynastie pokračovala.
Moderní rozvedená žena proti starému profesorovi
Marine Le Penová a Bruno Gollnisch, představují dva odlišné politické styly, dvě různé strategie a dvě rozdílné generace. Moderní mladá rozvedená žena versus starý univerzitní profesor. Le Pen o nich rád říká, že on představuje mozek a ona komunikaci. Marine Le Penová tvrdí, že rozumí ženám, které se rozhodnou pro potrat, Gollnisch usiluje o sjednocení extremistických proudů: popíračů holocaustu, antisemitů, kolonialistů, katolických fundamentalistů. On je liberál, ona hlásá protekcionismus jakožto obranu vůči „ekonomickému a finančnímu totalitarismu“. Na něj sedá prach, ona září a neúnavně obchází tržiště v [severofrancouzském] Hénin-Beaumont, městě, které se jí již téměř podařilo dobýt. A především: ona má svou značku, je Le Penová, což v této přísně hierarchicky uspořádané straně, podřízené autoritě šéfa, znamená doslova všechno zlato světa.
Marine Le Penová je ženou své doby. S posedlostí svého otce ohledně druhé světové války a války v Alžíru nemá nic společného. Národní frontu chce přizpůsobit současnému trendu a vytvořit z ní vládní stranu po vzoru evropských populistických pravicových stran, jako je například skandinávská radikální pravice, italská Liga severu, nizozemská PVV Geerta Wilderse či švédská krajně pravicová strana, která před nedávnem vstoupila do parlamentu.
Podle odbornice na krajní pravici Nonny Mayerové „spočívá rétorika evropských populistických pravicových stran v tvrzení, že muslimové nesdílejí naše hodnoty a jsou netolerantní vůči homosexuálům, ženám a Židům. Strany tak obracejí argument: to oni jsou ‚rasisté‘.“ První úkolem Le Penové je skoncovat s ostentativními rasistickými výstupy, na které si její otec tolik potrpěl. Její politika? Antisemitismus. A jako nový terč islám, který nahrazuje téma imigrace, s nímž vyšla FN do boje v roce 1978 a které převzal Sarkozy (jemuž ostatně příliš úspěchu nepřineslo).
Tři čtvrtiny Francouzů Národní frontu kategoricky odmítají
Le Penové zbraň? Sekularismus. S cílem delegitimizovat islám zvolila politička „argument, který působí příznivějším a serióznějším dojmem,“ tvrdí Nonna Mayerová a dodává: „I přes pragmatický základ zůstává jádro diskursu stejné: národní preference. Mění se pouze argumentace.“ Nosné téma: kolonizaci nahradil střet civilizací a 11. září promlouvá ke každému. K islamofobii „opravňuje“ současné dění: Íránčanka Sakineh, atentáty v Egyptě namířené proti koptům…
Podle posledního průzkumu CNDH zakládá 23 % Francouzů svou averzi vůči islámu nikoliv na nenávisti k druhým, ale na obraně hodnot, jakými jsou sekularismus, feminismus či rovnoprávnost mužů a žen. Poté, co Le Penová polemicky přirovnala muslimské pouliční motlitby k okupaci, sdělila tiskové agentuře AFP: „Stále častěji slýchám o tom, že v některých čtvrtích není dobré být ženou, homosexuálem, Židem, či dokonce Francouzem nebo bělochem.“
Úspěšná strategie? Podle posledních průzkumů je Marine Le Penové příznivě nakloněno 27 až 33 % obyvatelstva. Zbývá jen, aby dala těmto procentům konkrétní podobu u volebních uren. Úmysl volit ji vyjádřilo přibližně 12-15 % voličů. Le Penova dcera však ještě neodstranila všechny bariéry, které její stranu obklopují: tři čtvrtiny Francouzů ji i nadále kategoricky odmítají. Jak jsme se však již přesvědčili, v případě FN je třeba se mít na pozoru.
