Vyberte si jazyk
Maďarsku nepřálo při převzetí mandátu k rotujícímupředsednictví Evropské unie štěstí. Zavedení retroaktivní daně pro některé nadnárodní podniky vzbudilo polemiku. A založení úřadu pro kontrolu médií vyvolalo kritiku. „Nepřijatelné omezení svobody tisku,“ hřímal v prosinci europoslanec z řad nizozemské liberální strany VVD Hans van Baalen. EU podle něj měla prověřit, zda maďarský mediální zákon není v rozporu se základními evropskými právy. Německá kancléřka Angela Merkelová pak Maďarsku doporučila, aby se drželo „norem a hodnot EU“. Bez ohledu na to, jak to celé dopadne, lze konstatovat jednu zajímavou skutečnost: politikové všech různých orientací se v záležitosti usměrňování Maďarska obracejí na EU.
Nebyla však Unie založena s cílem napomáhat hospodářské integraci? To je příliš zjednodušující úvaha. Trh a lidská práva od sebe nelze oddělovat. Ostatně jak zdůrazňuje eurokomisařka Neelie Kroesová, maďarská restriktivní opatření se týkají také britského a francouzského tisku. Tato epizoda ukazuje, že se v EU už dlouho nejedná pouze o otázku společného trhu. Příkladů je bezpočet: volný pohyb osob nutí vnitrostátní imigrační služby ke spolupráci. Je totiž třeba zabránit vícenásobným žádostem o azyl. Když člověk vstoupí do EU ve Španělsku, nemůže požádat o azyl v Nizozemí, ale musí se vrátit do Madridu a vyřídit záležitost tam. Takto formulované úmluvy jsou založeny na vzájemné důvěře a přesvědčení, že se žadatelům o azyl dostane všude náležitého a kvalitního přijetí.
Problémem je, že tato důvěra není vždy na místě. Už léta se proslýchá, že například Řecko přistupuje k žadatelům o azyl velice nevhodným způsobem. Určitou dobu nad tím můžeme přivírat oči, ale dříve nebo později se situace zvrátí. Tamní porušování úmluvy se projeví zdejšími problémy a nakonec se všichni stejně jako v případě Maďarska obrátí na EU s požadavkem, aby situaci napravila. Z tohoto hlediska představuje Evropský soud pro lidská práva (ESLP) se sídlem ve Štrasburku pevný záchytný bod. Takové tvrzení se může zdát nabíledni. Soud má k dispozici právní znalce a může vydávat závazná rozhodnutí týkající se 47 evropských států ve specifických záležitostech souvisejících s lidskými právy.
V rámci Evropské unie má štrasburská judikatura význam navíc. Pokud soud konstatuje, že jeden z členů EU systematicky nedodržuje evropské minimum, začíná se spolupráce uvnitř Unie zadírat. K takové situaci došlo 21. ledna 2010 ve věci M.S.S. [afghánský uprchlík, který vstoupil do EU v Řecku]: soud pro lidská práva rozhodl, že ostatní členské státy již nemohou posílat žadatele o azyl zpět do Řecka, protože řecká azylová politika nedosahuje uspokojivé kvality.
Nejenže toto rozhodnutí zajišťuje ochranu samotnému žalobci, ale přispívá i ke zlepšení situace. Jestliže si to Unie vezme k srdci, mohla by se zrodit skutečně důvěryhodná evropská azylová politika. A pokud by štrasburský vzkaz nebyl vyslyšen, pak je tu soud v Lucembursku. Kvalitou azylové politiky v Řecku se totiž v současnosti zabývá i Soudní dvůr Evropské unie. Nemůže být pochyb: ESLP a Evropská unie se doplňují.
Efektivní evropská spolupráce nemůže existovat bez účinné ochrany lidských práv. Proto je také vyloučeno, aby země vstoupila do EU, aniž by podepsala Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. Stejně tak je nemyslitelné, aby členský stát EU tuto úmluvu vypověděl. Vzhledem k tomu, že lidská práva prostupují celou legislativou EU, by takový krok ostatně nebyl příliš smysluplný. To, že se členské státy EU rozhodly přistoupit kEvropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod v rámci Lisabonské smlouvy, je jen potvrzením toho, jaký význam už tato úmluva pro Unii má.
Žádnou vládu netěší, když ji druzí soudí, a žádná politická osobnost není ráda, když je jí omezován manévrovací prostor, nicméně na dobře definované evropské právní ochraně může každá země jedině vydělat. Přemrštěné kritiky na adresu štrasburského soudu v tomto směru ničemu nepomohou. Rick Lawson je profesorem evropského práva na Evropském institutu při Leidenské univerzitě. Je členem sítě nezávislých znalců EU v oblasti lidských práv a redaktorem Nederlands Tijdschrift voor de Mensenrechten [nizozemská revue pro lidská práva]. Mimo jiné je i právním poradcem Rady Evropy a nizozemského ministra spravedlnosti.
