Uprchlická krize: Dva měsíce na záchranu Schengenského prostoru

2 únor 2016 – France Inter (Paříž)

Taková je lhůta, kterou předseda Evropské rady Donald Tusk udělil 28 státům na vyřešení uprchlické krize, a na přerozdělení neustále přicházejících migrantů. Pokud se tak nestane, zóna volného pohybu přestane existovat, jak připomíná Bernard Guetta, francouzský žurnalista a odborník na geopolitiku.

Méně než dva měsíce. Takový je verdikt předsedy Evropské rady Donalda Tuska na zvládnutí přílivu uprchlíků. Podle jeho slov z 19. ledna nám v opačném případě z volného pohybu kapitálu a osob mezi 22 členskými zeměmi a 4 přidruženými státy v Schengenském prostoru, jedním z nejdůležitějších bodů v budování moderní historie Evropy, na něj zbyde pouze vzpomínka.

Kdyby se tak stalo, Evropa by musela znovu zprovoznit nespočet hraničních kontrol a zaměstnat tisíce celníků a policistů. Situace by zasáhla i letecké společnosti: jakýkoliv přestup by musel být kontrolován. Fronty kamionů by způsobily zácpy na silnicích, a příhraniční pracovníci by mohli přijít o práci, jelikož přechod mezi dvěma zeměmi by se stal příliš riskantní.

Kdyby k tomu opravdu došlo, evropská jednotnost by byla podrobena tvrdé zkoušce. Nicméně 7 zemí Schengenského prostoru (Rakousko, Francie, Švédsko, Dánsko, Německo, Norsko a Malta) již obnovilo hraniční kontroly – kvůli hrozbě atentátů, či potřebě odsunout uprchlíky. Teoreticky jde o kontroly provizorní, ale kvůli vysokým požadavkům na bezpečnost se v tomto případě jedná spíše o dlouhodobý rys.

Lhůta dvou měsíců se může zdát přehnaně krátká, ale Tusk má svým způsobem pravdu. Závod s časem započal. Na jedné straně možný rozpad Schengenu, na druhé posilování kontroly vnějších hranic EU, a zadržování syrských běženců v Turecku, odkud se dostávají do Řecka, ze kterého pak v zimě prchají dále na sever. Každý den hraje roli: posilování vnější evropské hranice na území Řecka zabírá čas; Turecko, navzdory přislíbení evropských financí, příliš otálí se zabudováním kontrol svých hranic.

Evropa zatím neprohrála, nicméně rychle se to může stát. O to horší je, že znovuzavedení národních hranic by ničemu nepomohlo. Toto řešení by bylo pracnější a dražší než uzavření vnějších evropských hranic EU. Jelikož uprchlíci by do Evropy stejně přišli, jen by zůstali v Řecku a Itálii, které by se o ně museli starat na vlastní náklady, bez přispění ostatních členských států. Konec konců, terorismus se dá potlačit spíše informovaností a spoluprací, než uzavřením národních hranic.

Národní hranice jsou jistotou, avšak jejich znovuzavedení je zbytečné. Zpomalovaly by evropskou spolupráci a ekonomický rozvoj všech 28 členských zemí, a zhoršily by unijní schopnost změny, která už tak pokulhává.

Unie je v krizi a ze všech stran se na ní snáší vlna kritiky. Příštích pár měsíců se bude pro EU nést ve znamení britského referenda. Ať dopadne jakkoliv, Unie přežije, ale to poslední, co potřebuje, je konec Schengenu, protože poté by byla těžká cesta zpět.

Překlad: Tereza Mračková

Factual or translation error? Tell us.