Je vláda vůbec potřeba?

Nejenže jsme se stali světovými šampiony v jedné disciplíně, ale Belgie dokonce díky odstupujícímu premiérovi Yvesi Letermeovi a jeho vládě pověřené řízením běžných záležitostí dokázala na této politické krizi vydělat.

Velkou výhodou vlády s omezenými pravomocemi je přísný úsporný režim tzv. „rozpočtových dvanáctin“. Dokud není stanoven roční rozpočet, dostávají ministři každý měsíc pouze dvanáctinu částky přidělené v předešlém roce. V praxi vede toto opatření k větší úspornosti, protože ministři nemají právo pouštět se do „nových iniciativ“. Zákaz činnosti v časech rozpočtové nestability je to nejlepší, co mohlo tuto zemi potkat.

Ochránci prosperity země jsou státní úředníci

Na situaci vydělává i státní správa. Například pokud jde o její image. Protože kdo jiný udržoval zemi v chodu? Kdo zůstal věrný svému postu, kdo byl zárukou dobrého fungování systému a nepřetržitého poskytování služeb? Právě státní úředníci. Nezáživní nudní lidé? Právě naopak: strážci země a její prosperity!

Státní správa šla v činorodosti dokonce ještě dál. V posledních měsících se chopila příležitosti a pustila se urgentně do záležitostí, které bylo třeba udělat, které ale vzhledem k prioritě menších politických projektů musely počkat. Příkladem by mohlo být zavedení individuálních elektronických záznamů o důchodu.

Odstupující vláda a veřejná správa zabodovaly i úspěšně zvládnutým předsednictvím Evropské unie [červenec-prosinec 2010]. Tím, že měli spolkoví ministři na starosti pouze běžné záležitosti, a měli tak dostatek času věnovat se záležitostem evropským, jsme si mohli na mezinárodní scéně vylepšit renomé.

Příprava komisí? Sepisování pracovních dokumentů? Lobbování? Zajišťování dobrého občerstvení pro různá zasedání? Ministři vzali vše do vlastních rukou. A s nadšením. Někteří z nich tak dokonce od té doby trpí jistým druhem „postpředsednické deprese“.

Co si počít s diplomatickou návštěvou?

Vláda pověřená správou běžných záležitostí má ale i své nevýhody. A není jich málo. Tak předně je pozastavena politika jmenování do funkcí. V rámci celé státní správy je zablokováno 300 povýšení a jmenování do funkce. Zaměstnanci musejí často dělat práci, za kterou nejsou placeni tak, jak by být měli. Neobsazeny zůstávají desítky zodpovědných postů. Kdyby byli jmenováni do funkcí tři šéfové SNCB [belgické státní dráhy], vlaky by (možná) jezdily včas. Odložena byla i reforma některých administrativních úseků, jako například federálního ministerstva financí.

Režimem „běžných záležitostí“ trpí i veřejné služby. Vnitro doufá, že nevypukne žádný vážný požár, protože požárníci se už několik let bouří a požadují lepší status. Tehdejší ministr vnitra dosáhl v této otázce konsensuální dohody, ale několik dní před jejím podpisem vláda padla.

Co se týče úseku zahraničních věcí, všichni doufají, že Jižní Súdán hned tak nezíská suverenitu. Vzhledem k tomu, že vláda pověřená pouze běžnými záležitostmi nemůže navazovat diplomatické styky, by uznání nezávislosti tohoto státu mohlo způsobit velké nepříjemnosti. Co kdyby přijel na návštěvu nějaký diplomat? Belgie by ho nemohla přijmout, protože by se to rovnalo oficiálnímu uznání. Musel by tedy zůstat za dveřmi?