Vyberte si jazyk
Ať už skeptici tvrdí cokoliv, volby svolané na 25. února přinesou alespoň jednu podstatnou změnu. Bankovní dluh se změní v dluh veřejný a utahování opasků všech Irů po dobu následujících čtyř let bude mít oficiálně veřejnou podporu. Pokud se výzkumy preferencí úplně nepletou, voliči podpoří záchranu bank, dohodu s EU a MMF i úsporná opatření. Po všech vzrušujících zvěstech o historické změně vedení je nakonec tou hlavní událostí právě toto.
Jako po každém volebním pátku v dějinách státu bude i ono sobotní ráno ve znamení vítězství tradiční politiky pravého středu. Podle včerejšího předvolebního výzkumu Irish Times se strany Fine Gael a Fianna Fáil rozdělí o polovinu volebních hlasů. Ještě pozoruhodnější je, že se jedná o přesně stejné procento hlasů (53 %), jako Fine Gael a Fianna Fáil společně obdržely ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2009.
Všechny události, jichž jsme mezitím byli svědky – odhalení propastných rozměrů bankovní krize a ztráta hospodářské suverenity země v důsledku smlouvy s EU a MMF – tak mají nakonec za následek pouze malou změnu v preferencích mezi dvěma stranami pravého středu, které domácí politice dominují od počátku irské státnosti. Necháme-li stranou volání po „pomstě“, jež zaznívá na adresu Fianna Fáil, nemají se seismologové čeho obávat. Pro Evropskou centrální banku i rozpočtové jestřáby v EU by tento výsledek měl být velkou úlevou.
Ochotni se uskromnit
Znamená to, že všechna naše zloba a otrávenost, všechny ty nadávky a hrozby pěstí nakonec k ničemu podstatnému nevedly. Na domácí scéně bude pro stranu Fianna Fáil její historicky nejhorší výsledek samozřejmě problémem. Avšak mimo Irsko, tam, kde se nyní o věcech skutečně rozhoduje, nebude žádná významná změna patrná.
Irové budou mít novou vládu, jistě kompetentnější a energičtější, než byl vyčerpaný a demoralizovaný kabinet, který při příchodu MMF a ECB vyklidil pole. Noví hoši budou odměněni příslibem možných úprav úrokových sazeb, díky nimž se budou moci tvářit jako skuteční vítězové. A budou pokračovat v procesu znárodňování soukromých dluhů a zároveň ve snaze snížit rozpočtový schodek na méně než 3 % HDP do roku 2014.
Z pohledu ECB budou Irové jednoduše ještě snaživější, než jsou nyní. Vždy zde totiž existovaly obavy, že Fianna Fáil a Strana zelených nemají pro schválený čtyřletý plán veřejnou podporu. Ve volbách v roce 2009 získaly koneckonců jen čtvrtinu hlasů. Nynější volby tuto podporu zajistí. Pravděpodobně bude třeba drobných kompromisů, v podstatě to však po příštím pátku bude mít vláda v kapse.
Jde vskutku o kuriózní situaci. Existuje dnes jiná demokratická země, ve které by 55 % voličů bylo dobrovolně ochotných schválit program úsporných opatření v hodnotě 15 miliard eur spolu se stomiliardovým přesunem finančního majetku z kapes občanů do bank? A aby bylo jasno, jde o svobodnou volbu. Přes všechna omezení irské demokracie a všechnu nespokojenost s alternativami, kterou možná občané cítí, není nic, co by jim bránilo vyslat příští týden vládní politice úplně jiný vzkaz. Většina lidí se však svobodně rozhodne tak neučinit.
Ochotni vyrovnat se s osudem
Mají na to právo, jde však o špatnou novinu pro ty, kdo naopak na výběr nemají, zvláště pak pro ty, kteří během těchto voleb zůstávají zcela v pozadí – děti. O irské schopnosti „nevědět“ o skutečnostech, které jsou zcela evidentní, ale které se rozhodneme ignorovat, jsem již dříve psal. Jednou z těchto skutečností je, že naše děti za náš kolektivní souhlas se současnou úspornou politikou zaplatí neúměrně vysokou cenu.
Děti z chudých rodin jsou populační skupinou nejvíce závisející na veřejných službách. Nevyhnutelný nárůst chudoby a škrty v oblasti sociálních služeb na ně budou mít hluboký dopad, což bude mít dalekosáhlé humánní i ekonomické důsledky. Tato oběť je nedílnou součástí irských závazků vůči EU a MMF a nebude předmětem veřejné diskuze. Letošní manifest Fianna Fáil se k dětské chudobě nevyjadřuje vůbec. Fine Gael věnuje horkému tématu obranné politiky 860 slov, zatímco na děti jich vydá sotva 360 – všechna znějí dobře, většinou jsou ale vágní.
Labouristická strana má poctivý úmysl vymýtit bídu, avšak jejím hlavním konkrétním návrhem k prolomení bludného kruhu dětské chudoby je zavedení nového regionálního strategického plánu „v deseti nejvíce znevýhodněných komunitách v Irsku a v ceně až 15 milionů eur“: plán je to pěkný, dojemný a velice, velice skromný.
Všechny tři velké strany jasně usoudily, že i navzdory rozzlobeným občanům, kteří se o své názory pravidelně dělí s národem v rozhlasových debatách, jsme my Irové ve skutečnosti lidé bojácní, ochotní vyrovnat se s tím, co nás postihlo, a především se děsíme jakýchkoli velkých společenských změn. Vypadá to, že měly pravdu.
Pohled z Londýna
O úsporných opatřeních pochybuje už i EU
Ve chvíli, kdy Británie prochází prvním kolem masivních rozpočtových škrtů, místní komentátoři bedlivě pozorují průběh úsporných opatření v Irsku. „Mezi evropskými ministry financí panuje určitá nedůvěra ohledně schopnosti Irska provést úsporná opatření, ke kterým se zavázalo,“píše Will Hutton na stránkách listu Observer. Ministři se též obávají „toho, zda je správné, aby Evropská unie trvala na drakonických návrzích v nezměněné podobě.“ Irsko se zavázalo snížit svůj rozpočtový deficit do roku 1014 o 8 %, „což je experiment v rozsahu, který žádná jiná země nezažila od 30. let – a panují pochybnosti, že se zemi v horizontu několika let podaří dosáhnout růstu. „Na letošním Světovém ekonomické fóru,“ píše Hutton, „jsem narazil na jednoho předního ministra financí, který byl toho názoru, že tempo snižování deficitu se musí snížit a že EU musí nově zvolené irské vládě ukázat, že je připravena bolest tlumit.“ Konec konců, „kredibilita eura se neodvíjí od desetiletého utrpení členské země v podobě stagnace, ale poskytnutí bezpečného útočiště – ač s přísnými pravidly – pro růst a stabilitu.“
