Irové vynesli krutý verdikt nad těmi, kdo z jejich země, která byla ve světě předmětem závisti, udělali předmět lítosti. Ve volbách smetli jednu z největších politických mašinérií v Evropě, stranu Fianna Fáil, která měla od roku 1932 v zemi téměř monopolní postavení. Je to názorný příklad demokracie v praxi.
Ale záleží vůbec na tom? Voliči odsoudili katastrofální rozhodnutí Fianny Fáil v podobě státních záruk za ohromné ztráty groteskně lehkovážných bank. Nová vláda však má na krku ta samá politická opatření, která vzešla z dohody uzavřené s Mezinárodním měnovým fondem a Evropskou unií. Ta ji zavazují k velice tvrdým úsporným opatřením, zatímco do nesolventních bank pumpují veřejné prostředky.
Tato dohoda je represivní, nespravedlivá a neudržitelná. Irové bezpochyby za hloupost vlády, kterou si zvolili, zaplatit museli. Avšak podhled na masovou nezaměstnanost, masovou emigraci, rychle upadající životní úroveň a rostoucí chudobu, je sám o sobě dostatečným trestem.
Je těžké nedospět k závěru, že se zájmy Irska obětují ve prospěch mnohem větší věci – záchrany eura. Podle MMF je potřeba vyřešit bankovní krizi tak, aby „hlavní tíži ztrát nesli věřitelé místo daňových poplatníků“. Německá kancléřka Angela Merkelová loni v listopadu prohlásila, že v době, kdy je země v nesnázích, by břímě měli nést držitelé bankovních dluhopisů. EU má v úmyslu zajistit, aby tomu tak skutečně bylo – po roce 2013. Proč by se však měla na Irsko uplatňovat opačná politika?
Režim, který byl Irsku vnucen, je naprosto nerealistický. Těžce zadlužená ekonomika v recesi, která má k dispozici pouze 1,8 milionu pracujících osob, nemůže ručit za závazky soukromých bank ve výši 200 miliard euro (135 % HDP). Strany, které vytvoří novou vládu, slíbily, že dohodu s MMF a EU vyjednají znovu. Pokud mají demokracie a evropská solidarita skutečně něco znamenat, mělo by se jim dostat solidárního a férového přijetí.