Nezaměstnanost ve Španělsku stále stoupá - Foto Nestor

Volby jsou obětí nezaměstnanosti

Vzrůstající nezaměstnanost, pokles sociálního zabezpečení. Evropa zanedbává sociálně slabé, proto je jejich volební účast nízká, vysvětluje španělský politolog Vicenç Navarro.

Zveřejněno dne 25 května 2009 v 07:42
Nezaměstnanost ve Španělsku stále stoupá - Foto Nestor

Všechny průzkumy naznačují, že volební neúčast bude v příštích evropských volbách vysoká. Nezájem o veřejný politický život v posledních letech neustále stoupá, a nutno dodat, že tato situace existovala už před dnešní ekonomickou a finanční krizí. Příčiny volební neúčasti jsou zřejmé. K jejich porozumění je ale potřeba vědět, co se děje v EU.

  1. Od 80. let nepřestala v zemích evropské patnáctky narůstat nezaměstnanost. Pracovní podmínky aktivní populace se zhoršily (procento aktivní populace přiznávající práci ve stresujícím prostředí vzrostlo z 32 % v roce 1991 na 44 % v roce 2005).

2. Křivka ročního nárůstu veřejných výdajů určených pro sociální oblast (důchody, zdravotnictví, bydlení) neustále klesá (z 6,2 % v roce 1990 na 4,8 % v roce 2004).

3. Snížilo se sociální zabezpečení (v případě nemoci, pracovní neschopnosti nebo nezaměstnanosti), stejně jako mzdy (resp. to, co nazýváme celkové mzdové náklady, které závisejí na výši platů a celkovém počtu zaměstnanců) v procentech národního důchodu (pokles z 68 % v roce 1975 na 58 % v roce 2005).

Tyto údaje poukazují na zhoršující se sociální situaci dělníků v evropské patnáctce v době, kdy kapitálový zisk naopak narůstal neuvěřitelným způsobem. V letech 1999 a 2000 stouply podnikové zisky o 33 %, zatímco pracovní náklady o pouhých 18 %. Výsledkem je podstatný nárůst sociální nerovnosti. A Evropané jsou si toho vědomi, jak dokazují průzkumy. Nejméně 78 % obyvatel evropské patnáctky uvádí, že sociální nerovnost je v jejich zemi nadměrná.

Newsletter v češtině

Za tímto sociálním rozložením příjmů stojí politika posvěcená bruselským konsensem (představujícím evropský ekvivalent liberálního washingtonského konsensu) a uvedená v praxi evropskými institucemi, jmenovitě Evropskou komisí (pověřenou kontrolou uplatňování Paktu stability a odpovědnou za přísnost rozpočtu) a Evropskou centrální bankou (jejíž měnová politika velice napomohla finanční sféře na úkor ekonomické stimulace a vytváření pracovních míst). Společnost si je toho vědoma. Evropská komise, stejně jako Evropská centrální banka patří mezi nejméně oblíbené instituce. Odtud také pramení zklamání nižších tříd, pokud jde o stavbu společné Evropy. Toto znechucení se projevuje hlavně u středolevých stran, neboť sociální skupiny, zvláště pak dělníci, kterých se tato liberální politika nejvíce dotkla, bývají nejvěrnějšími voliči levého středu.

Procházejí-li středolevé strany hlubokou krizí, pak je to proto, že se v době, kdy byly u moci, přiklonily k liberalismu. Tato uskupení budou muset projít velkou sebekritikou. Pravice pak vděčí za svůj úspěch věrnosti své voličské základny, kterou tvoří nejvyšší příjmové skupiny, jimž liberální politika přináší prospěch, a dále určitá část nižších vrstev, kterou přilákalo nacionalistické a antiimigrační poselství, a to z důvodu velké nejistoty, která vládne v Evropě. Největšími rasisty totiž nejsou lidé nevědomí, ale nejistí.

Volby

Extremisté mohou těžit ze slabé volební účasti

„Průzkumy předpovídají na 7. června 70% volební neúčast, a Brusel přepadá tíseň a pochybnosti,“ píše Il Foglio. „Někteří, jako např. analytik Thomas Klau, se domnívají, že slabá účast napomůže malým extremistickým stranám.“ To, že má Evropský parlament reputaci instituce, která uzákoňuje rozměry banánů, k vysvětlení euroapatie nepostačuje. „Koneckonců 85 % zákonů jednotlivých států vychází z Bruselu, uvádí tradičně euroskeptický italský deník.“

„Podle bývalého italského premiéra Giuliana Amata tíhnou vlády jednotlivých zemí k určité lhostejnosti vůči volební kampani proto, aby se vyhnuly odvetnému hlasování proti sobě samým, které by mohlo nastat v důsledku ekonomické krize,“ dodává deník. „Mnoho lidí ale zdůrazňuje nedostatek politizace v Evropě, jež potvrzuje malé množství kandidátů, kteří by kandidovali proti Josému Manueli Barrosovi, aby jej nahradili v čele Evropské komise.“ Podle Robina Shepherda z Henry Jackson Society je demokracie nemožná bez ‚demos‘. Politická loajalita je zakotvena v národní příslušnosti. Ovšem Evropa není národ. Předseda Parlamentu Hans Gert Pöttering raději obviňuje média z ostrakismu. „Tento druh politického konformismu umožňuje euroskeptikům, aby se představili jako jediná opoziční síla.“

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma