Evropské volby: Občané, snažte se trochu!

Paříž, leden 2009, aktivisti Strany evropských socialistů rozdávají brožurky k červnovým volbám, foto Vx Lentz
Paříž, leden 2009, aktivisti Strany evropských socialistů rozdávají brožurky k červnovým volbám, foto Vx Lentz
25 květen 2009 – Süddeutsche Zeitung (Mnichov)

Evropský parlament je jedinou nadnárodní institucí volenou demokratickým způsobem. Ale i po třiceti letech své existence je stále považován za záležitost elit.

Parlament Evropy, volený všeobecným hlasováním všemi občany Evropské unie zde existuje už od roku 1979. Během třiceti let tento parlament zažil šest voleb. Ty sedmé se budou konat za čtrnáct dní a budou představovat, vyjma Indie, výkon demokracie nebývalého rozsahu. Evropský parlament je jediným demokraticky voleným nadnárodním zastupitelským sborem s opravdovými pravomocemi. Poslanci tohoto zákonodárného období budou mít, se vší pravděpodobností, privilegium být prvními europoslanci s opravdovou pravomocí kontroly a rozhodování o celé Unii.

Koho to zajímá? Zjevně nemnoho lidí. V Evropě žádné volby nevyvolávají tak malý zájem a neoblibu. Po třiceti letech existence zůstává Evropský parlament v očích občanů parodií na demokracii určenou několika politickým elitám.

Opěvovatelé Evropy však přesto nechybí. Na seznamu asociací pro propagaci Evropy figuruje celých 52 institucí. V 27 členských zemích investují politické strany i nadace masivně do osvěty občanů, jako by chtěli zahájit druhé období osvícenství.

V současné době se úsměvy kandidátů staví na odiv na každém rohu. Angela Merkelová a její ministři nevynechají jedinou příležitost nám připomenout důležitost voleb, pekař vyzdobil svou výkladní skříň modrými vlaječkami s hvězdami a na trhu jedna reklamní agentura uspořádala přehlídku obřích oškubaných kuřat, aby tak občanům připomněla důležitost evropské směrnice o právech spotřebitele.

Běda! Nedá se nic dělat. Evropský entusiasmus se neprojevuje mírou účasti ve volbách. A jako by to nestačilo, při příležitosti tohoto sedmého volebního období čelí parlament ve Štrasburku a ostatní evropské instituce tlakům, které by se daly přirovnat k těm, které si prodělal trenér Bayernu Mnichov po třech prohrách v řadě. Europoslanci, komisaři, vysocí představitelé, zkrátka celá elita evropské politiky sebou hází na všechny strany a nepřestává řečnit o občanské povinnosti voličů, euru a již starodávném zrušení hraničních kontrol. Jakoby vše, čeho bylo v Evropě dosaženo, mohlo najednou zmizet, jako by voliči měli hlasovat o důvěře, aby neohrozili to velké a krásné co Evropa již vytvořila. Je to právě v těchto chvílích, kdy nám Evropa připadá jednou jako síla budoucnosti a pak hned jako protidemokratická obluda. Je to jako by se při každém střídání v Bundestagu měli Němci vyjadřovat k zachování ústavy.

To je směšné pro parlament, který je třiceti let stár. Lhostejnost občanů vůči Evropě se vysvětluje mnoha různými způsoby, ale není pochyb, že nelze vše hodit jen na instituce. (Je téměř komické vidět, že EU jde až tak daleko, že na svém internetovém portálu vysvětluje čím vlastně je.) Občané nesou také svou část zodpovědnosti. Voliči se nemusí nechat zatáhnout proti své vůli do systému, ve kterém žijí. Ano, Evropa je velká výzva, ale je třeba se ukázat být jí hoden.

Nemůžeme než doufat, že tato volba bude poslední, kdy je třeba připomínat, proč si tato na světě jedinečná zkušenost zaslouží ze strany voličů trochu více pozornosti a že unie 27 států různé velikosti představuje nezanedbatelný trumf ve světě neustálého vývoje.

Factual or translation error? Tell us.