Rebelové ze Slezska

Na kongresu Hnutí za slezskou autonomii vládne vítězná nálada. Delegáti, kterých se minulou sobotu sjelo na sto třicet a z nichž někteří si oblékli i tradiční slezský kroj, se přátelsky zdraví a objímají s diváky. Slezané tvoří dobrou desetinu obyvatel Polska, a tak je pochopitelné, že volební úspěch hnutí volajícího po autonomii vzbudil u varšavských politiků pozdvižení.

Kongres se koná v historické budově, kde dnes zasedá sejmik Slezského vojvodství. Monumentální budova však byla postavena pro vládu a parlament tehdejší slezské autonomie, které se území těšilo mezi dvěma světovými válkami. V té době dokonce pokukovalo po samostatnosti. Autonomní slezská vláda měla vlastní pokladnu, vypisovala vlastní daně a poplatky i některé zákony. A přesně po tom dnes Slezané opět touží.

"Je zvláštní, že Čechy vůbec nezajímá, co se na jejich hranici děje, přitom sami zabírají kus historického Slezska a jsou našimi důležitými sousedy," říká mi jeden z delegátů, který nadšeně oceňuje, že je v českém státním znaku i slezská orlice, a ptá se, jak se našim Slezanům podařilo si ji tam prosadit. Vysvětlit mu, že čeští Slezané na rozdíl od svých polských protějšků po žádné emancipaci, natož silné autonomii, netouží, je skutečně složité. Je znát, že tápe, a problém není pouze v jazyku. I když, pravda, jako mnoho dalších delegátů mluví se slezským přízvukem a používá ryze slezské výrazy. Porozumět Slezanům mají často problém i rodilí Poláci.

Jako by neexistovali

O velké problémy s polským Slezskem, hlavně tou částí, která zahrnuje průmyslově vyspělé a na nerostné suroviny bohaté Slezské vojvodství, si polští politici koledují už dvacet let. "Politici, kteří po pádu komunistické diktatury tvořili nové Polsko, byli, stejně jako komunisté před nimi, hluboce přesvědčeni, že mnohonárodnostní země je mnohem méně stabilnější než národnostně jednotný stát. Proto se také tvářili a chovali, jako by žádní Slezané neexistovali," vysvětluje mi Mirek Plura, poslanec polského parlamentu za vládní stranu Platforma Obywatelska (PO) premiéra Donalda Tuska.

"Ruch Autonomii Slaska udělal spoustu práce pro všechny Slezany bez ohledu na jejich pohled na autonomii. Dovolil nám opět s hrdostí mluvit o tom, že jsme Slezané, a rozpoutal debatu o historii a také našem jazyce," vysvětluje své angažmá politik, který je sice příznivcem slezské emancipace, ale zároveň odpůrcem autonomie. Stejný postoj má i jiný vlivný polský politik, který na kongres dorazil, Tomasz Tomczykiewicz, šéf poslaneckého klubu PO. Zdá se, že oba na akci dorazili nejen proto, že jsou Slezané, ale také aby tlumili radikálnost RAS. Během jednání kongresu se však velice rychle ukáže, že Slezané se jen tak lehce zkrotit nedají.

Mladí a vzdělaní

Vůdcem slezských autonomistů je devětatřicetiletý doktor dějin umění ze Slezské univerzity v Katovicích Jerzy Gorzelik. Jeden z jeho pradědečků patřil mezi účastníky povstání v letech 1919-1921, v nichž Slezané bojovali za samostatnost na Německu. Rozhodně nepůsobí dojmem charismatického vůdce, spíš jako tichý, možná až plachý drobný muž, který přesně zapadá do představ o univerzitním učiteli dějin umění, ale ne lídrovi odštěpeneckého hnutí.

"Autonomie je náš základní program, který si nenecháme vzít," ohrazuje se, když se jej zeptám, jestli teď, když se jeho hnutí zapojilo do regionální vlády, nenastal čas trochu zkrotnout. Podle představ muže, který se důsledně označuje za Slezana, a nikoliv za Poláka, by slezská autonomie měla na naší severovýchodní hranici vzniknout do roku 2020 a mít stejné parametry jako před sedmdesáti lety. "S Varšavou chceme pouze společnou obranu, zahraniční politiku, měnu a celostátní infrastrukturu. Zbytek, hlavně finance a také některé zákony, by měl být v kompetenci autonomní vlády," vyjmenovává. Na přímý dotaz přiznává, že spravovat výnosy z daní na svém území chtějí Slezané mimo jiné proto, že patří mezi nejbohatší polské regiony. Jsou to právě oni, kdo doplácí na chudé oblasti na ukrajinské hranici a samozřejmě také podstatně živí celou celostátní byrokratickou mašinerii.

Autonomie, cesta do budoucnosti

"Ovšem pozor, my se nezříkáme solidarity s ostatními polskými regiony, ale převod peněz do nich, stejně jako do centrální pokladny, musí být transparentní. Teď naše peníze mizí v černých dírách," říká. Sám Gorzelik patří k původnímu jádru RAS, které vyrostlo na slezském nacionalismu a na nostalgii svých otců po předválečné autonomii.

Stejný názor má i dvaatřicetiletý Piotr Dlugosz. "Chceme autonomii ne proto, že nám vadí zbytek Polska, ale proto, že jsme přesvědčeni, že tak budeme moci lépe hájit svá práva a nakládat s veřejnými prostředky. Autonomie pro nás není cesta do minulosti, ale naopak - je to budoucnost, způsob, jak vyřešit politickou krizi současných evropských národních států," tvrdí germanista z Opolí, který věří, že toto moderní autonomní hnutí se postupně rozšíří i do dalších zemí Evropy. Zdá se ale, že slezské rebely čeká ke splnění jejich snu ještě dlouhá cesta.