Ropa a zemní plyn: Pro pár barelů černého zlata

Barel ropy s logem mušle. (Repro: Ryan McFarland)
Barel ropy s logem mušle. (Repro: Ryan McFarland)
23 červenec 2009 – Vrij Nederland (Amsterdam)

Shell je podle časopisu Fortune největší společností světa. Holandský týdeník přináší nahlédnutí do zákulisí světa těžby ropy a plynu. Neopomíná ani úzkou spolupráci s nigerijským režimem, který v roce 1995 popravil odpůrce těžby ropy v oblasti delty Nigeru.

Máme silnou kulturu a strategii,“ řekl Van der Veer na závěr svého proslovu na rozloučenou, který pronesl před valnou hromadou akcionářů letos v květnu. Tato slova měla zřejmě odkazovat k tíživému období, kterým Shell procházel v době Van der Veerova zvolení [v roce 2004], kdy vyšlo najevo, že společnost po léta až příliš básnila o „prokázaných zásobách“ plynu a ropy.

Není sporu o tom, že Van der Veerovo vedení bylo dlouho ovlivňováno důsledky tohoto těžkého období. Jeho prvotním cílem bylo vyprovokovat kulturní šok: Shell se měl zbavit svého egocentrismu. Tomu hodně napomohla Van der Veerova image prostého muže. „Je to diskrétní člověk, ne někdo, kdo se pyšní svým sociálním postavením a má velké ego,“ říká Piet Verschuren a Harry Verhulp z Odborového svazu středních a řídících kádrů Shell (VHP). Oba jsou toho názoru, že do podniku vnesl vyrovnanost, ale kritizují zavedenou kulturu konsensu: odsouhlasení projektu trvá v Shellu celou věčnost. Za tu dobu si konkurent postaví novou továrnu…

I přes složitou organizaci a vysoké náklady dokázal ropný gigant vykázat v loňském roce „rekordní zisk“ ve výši dvaceti šesti miliard dolarů. Podle Roela Gooskense, analytika investiční společnosti Franklin Mutual, to nebylo zas až tak náročné: „Cena ropy byla tak vysoká, že to byla hračka.“

Únik ropy

Co se týká dividend, předstihli Shell v roce 2008 jeho čtyři velcí konkurenti – Exxon, Total, BP a Chevron. Pokles ceny ropy způsobil propad, který bude potřeba dohnat. Zisky se v prvním trimestru snížily víc jak o polovinu. Přesto přese všechno finanční experti potvrzují, že Van der Veer obnovil důvěru akcionářů Shellu.

V porovnání se svými konkurenty získala společnost velký náskok v oblasti náročné, tak zvané „nekonvenční“ těžby ropy a plynu. V posledních letech je lídrem na trhu především v kapalném zemním plynu. Těžba fosilních paliv náročných na dobývání má však i svoji stinnou stránku: čím je těžba složitější, tím je energeticky dražší a víc znečišťuje prostředí. V Kanadě Shell takto těží ropu z asfaltových písků. Nejenom že tak výrazně zasahuje do krajiny, ale dochází i k uvolňování dalšího velkého množství skleníkových plynů.

Za Van der Veera se Shell prezentoval jako podnik se zeleným srdcem. Bývalého marketingového ředitele Paddyho Briggse to velice rozčiluje. „V posledních letech všichni nezávislí analytikové odsoudili greenwashing [termín používaný pro popis postupů společností, které klamně propagují své výrobky a svou politiku jako šetrné k životnímu prostředí] firmy Shell. Komunikaci firmy v této oblasti považují za snůšku lží a polopravd. Je neslýchané, že Van der Veer dal k této lživé reklamě souhlas.“

Kromě Kanady vyvíjí Shell činnost rovněž na ropných nalezištích na severním pólu, kde získal za několik miliard euro právo vrtat na více než čtyřech stovkách míst v Chukchi a Beaufortském moři na severozápadě od Aljašky. Projekt byl nicméně pozastaven, neboť dle vyjádření jednoho amerického soudce nebyly ještě dostatečně posouzeny jeho dopady na životní prostředí. Eskymáci kmene Inupiat se obávají úniku ropy, které by mohly zasáhnout domoviště velryb a polárních medvědů a ohrozit i jejich způsob života. Americké úřady odhadují riziko významného úniku ropy (více než 4 000 barelů) do moře Chukchi na čtyřicet procent.

V severním Rusku má Shell zálusk na poloostrov Jamal v Karském moři. Minulý rok podepsal první dohody směřující k uzavření partnerství s Gazpromem, který vyhání Něnce z jejich kraje.

Bez starostí s CO2

Ekologové tvrdí, že „se Shell, co se týče CO2, rozhodl pro nejintenzivnější a nejméně ekologickou variantu“. Podle výpočtů uvedených ve zprávě Irresponsible Energy, kterou vydaly organizace Greenpeace a Přátelé Země, je Shell ropnou společností s nejrychlejším nárůstem emisí CO2 na barel.

Ekologickému hnutí se rovněž nezamlouvá rozhodnutí podniku zastavit investice do sluneční a větrné energie ve prospěch biopaliv a ukládání uhlíkových plynů. Coby van der Linde, profesor energetiky, rozhodnutí Shellu chápe: „Prodloužení životnosti fosilních paliv otevírá perspektivy významného technologického vývoje. Z pohledu ropných a plynárenských společností je to zajímavé, protože se jedná o jejich hlavní činnost.“

Piet Verschuren z Odborového svazu středních a řídících kádrů společnosti Shell se domnívá, že přestat investovat do solární a větrné energie „je škoda a je to plýtvání vzhledem k tomu, jaké prostředky už byly vynaloženy. Mezi zaměstnanci panuje určité zklamání z toho, že Shell ve skutečnosti není oním inovativním lídrem.“

Obžaloba

Když se pak podíváme na těžební postupy Shellu v Nigérii, zjistíme, že rozdíl mezi slovy a realitou je tam rovněž propastný. Úzká spolupráce s nigerijským režimem, o níž společnost hrdě hovoří, nevyvolává u všech nadšení. Nedávnou velmi sledovanou newyorskou kauzu firma urovnala zaplacením 11 milionů euro.

Podle jednoho z nejtíživějších obvinění měl Shell podplatit dva svědky, aby křivě svědčili proti Ken Saro-Wiwovi. Tento vůdce Hnutí za přežití národa Ogoni, který se pacifisticky stavěl proti devastaci delty Nigeru, jejíž příčinou je právě těžba ropy, byl po pochybném procesu spolu s dalšími pěti aktivisty 10. listopadu 1995 popraven. Zaměstnanci Shellu měli navíc povolat policii k tvrdému zásahu proti vesničanům demonstrujícím proti výstavbě ropovodu.

Shell sedí na lavici obžalovaných i v Nizozemí, kde proti němu podali žalobu čtyři nigerijští rybáři spolu s holandskou Milieudefensie [asociace na ochranu životního prostředí]. Anne van Schaik z Milieudefensie vypráví: „V deltě Nigeru je všude vidět a cítit ropu. Jedna vdova, jejíž pozemky byly zamořeny, si stěžovala, že maniok už kvůli ropě není dobrý. Byla ale natolik chudá, že ho přesto dala jíst svým dětem, které pak onemocněly.

Shell na svou obranu tvrdí, že dělá všechno proto, aby k únikům ropy nedocházelo, a pokud k nim dojde, aby byly následky odstraněny.

Bezpečnost je leitmotivem téměř každého Van der Veerova projevu. Ve zprávě o udržitelnosti z roku 2008 se lze dočíst, jak velký význam jí společnost přikládá. Slova jsou ujišťující, ale realita občas vypadá jinak – na tom se shodují dokonce i Verhulp s Verschurenem (VHP): „V každém podniku se šetří na údržbě zařízení.“

Naučili jsme se naslouchat společnosti,“ řekl v květnu Jeroen van der Veer před valnou hromadou. O několik hodin později odmítlo šedesát procent akcionářů odstavec výroční zprávy týkající se odměn, včetně štědrých prémií pro řídící pracovníky Shellu. Miliony ale už byly vyplaceny. Valná hromada měla rovněž spoustu otázek ohledně investic Shellu v Íránu. Šlo jí především o průhlednost financování v zemi, kde jsou pošlapávána lidská práva. „Jsme velice transparentní,“ odpověděl Van der Veer, načež se zcela odmlčel.

Factual or translation error? Tell us.