„Mládež říká dost“ manifestace „Juventud sin futuro“ 7. dubna v Madridu.

Mladí jsou pasivní, ale ještě to nevzdali

Nezaměstnanost, prekarita, nejistá budoucnost: španělskou mládež zasáhla krize plnou silou. A ona se přitom nebouří, konstatuje El País.

Zveřejněno dne 27 dubna 2011 v 17:31
Crisis Inmobiliaria  | „Mládež říká dost“ manifestace „Juventud sin futuro“ 7. dubna v Madridu.

„To je jen začátek“, slibuje text, v němž organizace Juventud sin Futuro [Mládež bez budoucnosti] děkuje účastníkům demonstrace, která proběhla 7. dubna v Madridu. Zúčastnilo se jí 1 000-2 000 lidí, ale organizace je spokojena a vkládá velké naděje do další výzvy plánované na polovinu května. Jisté je, že se alespoň malá část mladých lidí – této „nejvíce diplomované mládeže“ v dějinách, která „bude mít horší život než její rodiče“, jak hlásá manifest – vzepřela a vyšla do ulic, jak k tomu vyzval třiadevadesátiletý francouzský aktivista Stéphane Hessel [v knize Vzpouzejte se!].

Ať bude reakce na toto hnutí jakákoliv – strach, odmítnutí, paternalismus, porozumění, účast – každý pochopí, z jakých důvodů se mladí Španělé bouří. Deset let pracovní nejistoty (ne-li hrozící nezaměstnanosti), živobytí s tisícovkou euro měsíčně, nadměrná kvalifikace absolventů vysokých škol a potíže (ne-li nemožnost) získat bydlení. Dnes, takřka po dvou letech hospodářské krize, je nezaměstnanost mladých (víc než 40 %) dvakrát vyšší, než činí evropský průměr, a polovině nezaměstnaných Španělů je méně než 34 let.

Vedle toho je ohrožena stabilita sociálního státu, z něhož sotva začali mít užitek, a otřesena je i podpora v podobě rodinného zázemí. Sociolog při UNED José Félix Tezanos tvrdí, že „atmosféra není výbušná, ale snadno vznětlivá ano. Stačí jiskřička…“ A dodává: „Kulturní semeniště vzniká na internetu.“

Země se zmocňuje apatie

Obecně se hospodářská krize jeví čím dál víc jako krize, na kterou doplácejí ti, kdo ji nezavinili, zatímco hospodářské elity, které za ni nesou odpovědnost, z ní vyvázly beze škody. Předmluvu španělského vydání Hesselovy knihy napsal José Luis Sampedro. Hessel je zase podepsán pod předmluvou sbírky článků s názvem Reacciona [Reaguj]. Třiadevadesátiletý Sampedro se v ní podobně jako francouzský aktivista obrací na tuto těžko identifikovatelnou skupinu, kterou nazýváme mládež, a to nejen proto, aby reagovala na problémy, které se jí týkají: „Systém potřebuje hlubokou změnu, kterou mladí lidé musejí pochopit a musejí si počínat lépe než starší generace, jež je stále uvězněná v minulosti.[…] I když jejich vůdci zůstávají na řídících postech a drží se kormidla, a dokonce i když odtamtud nadále vydávají anachronické rozkazy, mohou mladí lidé řídit loď, když budou veslovat.“

Newsletter v češtině

Nespokojenost vyostřená krizí tu bezpochyby existuje. Výzva k mobilizaci taktéž. Otázkou je, zda ji hnutí jako Juventud sin Futuro či nějaké jiné může určitým směrem kanalizovat nebo jít ještě dál. Dvaadvacetiletý student antropologie Pablo Padilla se v organizaci angažuje. Při zmínce o pasivitě mládeže protestuje: „A zbytek společnosti se snad bouří?“

Mnozí odborníci přesto hovoří o pasivitě a apatii. „Nedostatek důvěry k politikům se může projevit konfliktem, apatií nebo nezájmem. A právě tento poslední model se ujal. Absence politické tradice i nadále zatěžuje zemi, která nemá ve zvyku se bouřit, které chybí silná sdružení a nové generace odborářů,“ tvrdí profesorka Marta Gutiérrez Sastrová z univerzity v Salamance.

„Mladí se kapitalismu nevzdávají, on se vzdává jich“

Podle sociologa Antonia Alaminose z univerzity v Alicante jsou ke zdárnému završení takového typu protestu zapotřebí alternativy a jasné cíle. Anebo „iracionální roznětka“. Alaminos vysvětluje, že arabské revolty měly takové jasně vymezené cíle (hospodářský a demokratický pokrok) a že v zemích EU, kde byly formulovány, tato iracionální roznětka existovala. „Problém mobilizace mladých Španělů souvisí s absencí výsledků. Mladí Španělé (a mnoho Evropanů) se vyznačují tím, že chtějí žít jako jejich rodiče, v konzumní kapitalistické společnosti. Nechtějí se s tímto modelem rozejít, to kapitalismus se rozešel s nimi.“

Je možné, že až dosud vyšlo do ulic jen málo mladých. Je možné, že rodina, práce na černo a sociální ochrana nakonec dokážou tak nějak udržet nespokojenost na uzdě, dokavad budou uspokojeny základní potřeby. Dokonce je možné i to, že pasivita většiny mladých nakonec přebije i vzpurnost těch, kdo reagují. „Mladí lidé nejsou velkými rebelanty, jsou zmatení, protože byla poškozena sociální smlouva,“ vysvětluje sociolog Tezanos, který ale zároveň varuje: „V současnosti vznikají velice silná hnutí, a pokud nedojde k významným sociálním změnám, problémy se nakonec vynoří.“

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma