Vyberte si jazyk
Pro krajní pravici a protiislámské bloggery je bruselská čtvrť Molenbeek, přezdívaná kvůli své většinově muslimské a severoafrické populaci Malé Maroko, přízrakem z noční můry budoucnosti. Označují ji za inkubátor napětí a terorismu v hlavním městě Evropy a součást vlny „islamizace“, která se údajně žene na kontinent.
Katastrofické předpovědi náboženských a kulturních nepokojů dosáhly svého vrcholu mezi léty 2004 a 2006, když v Madridu a Londýně vybuchly nálože, v Amsterodamu byl ubodán kontroverzní filmový režisér a rozzuření demonstranti pochodovali na protest proti otištění satirických karikatur proroka Mohameda.
Podle Bruce Bawera, autora knihy Zatímco Evropa spala (While Europe Slept), budoucnost kontinentu spočívá „v krotkém podrobení se postupnému přechodu na právo šarí’a.“ Na konci tohoto století „Evropa bude islámská,“ varoval Bernard Lewis, proslulý americký dějepisec islámu. List Daily Mail popisoval nepokoje, které v roce 2005 otřásaly Francií jako „muslimskou intifádu“.
Po několika letech se tyto obavy zdají zbytečné. Nový průzkum veřejného mínění provedený Gallupovým ústavem ukazuje, že se obavy z radikalizace dvacetimilionové muslimské komunity v EU zkrátka nenaplnily. Na otázku, zda by se daly ospravedlnit násilné útoky na civilisty, odpovědělo 82% francouzských a 91% německých muslimů, že nikoliv. Zbylé procento těch, kteří uvedli, že násilí by v rámci „ušlechtilé věci“ použito být mohlo, se v podstatě shodovalo se zbytkem populace. Zásadní je fakt, že nehrálo roli, zda byli respondenti praktikujícími věřícími nebo ne.
Ačkoliv se průzkumy vždy liší, zůstává (často opakovaným) faktem, že „k bombovému útoku stačí půl tuctu lidí.“ Existuje nicméně domněnka, rozšířená v Evropě i mezi odborníky na boj proti terorismu, že radikalizace mladých muslimských mužů opadá. „Odhadujeme, že 10% naší islámské populace Západ i Evropu zavrhuje, 10% je evropštější než Evropané a okolo 80% se nachází někde uprostřed, jen se snaží životem probít,“ říká kriminalista Alain Bauer, bezpečnostní poradce prezidenta Nicolase Sarkozyho.
Minulý týden byl stupeň bezpečnostního ohrožení ve Velké Británii snížen z „vážného“ (útok hodnocen jako velmi pravděpodobný) na „podstatný“ (existuje velká možnost útoku). Je to tedy nejnižší stupeň od 11. září. V Nizozemí byl stupeň ohrožení loni zvýšen na druhý nejvyšší stupeň. Svou roli v tom částečně sehrál i dopad úspěchu protiislámského politika Geerta Wilderse na muslimskou komunitu. Ale i zde bezpečnostní služby pokládají „aktivity domácích (militantních) buněk za stabilní či dokonce slabší z důvodů špatného vedení a vnitřních sporů.”
Ubývá fundamentalistů
Sebastiano Guzzone změnu zpozoroval i v bruselské čtvrti Molenbeek. Během osmi let, co zde pracuje jako právní poradce pro místní obyvatele, se setkal s belgickými Maročany, kteří měli přicestovat z výcvikových táborů teroristů na afghánsko-pákistánském pomezí či severní Afriky a kteří odešli do Iráku zemřít jako sebevražední atentátníci. To bylo kdysi. „Nikoho takového jsem nepotkal už několik let,“ říká Guzzone. „S posledním muslimským fundamentalistou jsem jednal v roce 2006. Je jich stále méně. Ten problém se přehání.“
Kamel Bechik vede v jihozápadní Francii Organizaci muslimských skautů. Mladíci z tohoto hnutí každé ráno a večer hrdě zdraví národní vlajku a během dne se, pokud chtějí, v posvátném měsíci ramadánu postí. Podle něj mluví nedávná historie sama za sebe. „Je tu šest milionů muslimů,“ říká. „Pokud by se tato komunita opravdu radikalizovala, bylo by to jasně zřejmé.“
Muslimové se také velmi liší v dodržování náboženských předpisů. Vládní průzkum mezi německými muslimy ukázal, že každý den se modlí pouze 10% přistěhovalců z jihovýchodní Evropy, oproti více než polovině imigrantů ze Severní Afriky.
Ve Francii vedla ke sporům podobná rozdílnost pohledů ve chvíli, kdy vláda oznámila zákaz burky, uvnitř muslimské komunity.
Subtilní integrace
Na konec se nabízí otázka, co vlastně integrace znamená. Gallupův průzkum ukázal, že evropští muslimští přistěhovalci jako měřítko integrace berou hospodářské otázky – bydlení, práci, přístup ke vzdělání.Tzv. hostitelská společnost má spíše tendenci klást důraz na morálku, zvyky, přístup k homosexualitě, sex před manželstvím a pornografii.
Navzdory hojně medializovaným sporům ohledně nošení závoje, průzkumy ukazují, že zahalena chodí jen menšina evropských muslimek a jejich počet možná spíše klesá. Data z Německa dokládají, že ačkoliv se zahaluje čtvrtina imigrantek první generace, následuje je pouze 18% jejich dcer.
Existují též i mnohem subtilnější způsoby integrace. Průzkumy prokázaly, že muslimské komunity jsou hluboce ovlivněny zeměmi, ve kterých žijí. A tak ve Francii, kde podle průzkumů považuje 45% lidí cizoložství za morálně přijatelné, je stejného názoru i vysoké procento místních muslimů. V Německu, kde je 73% obyvatel proti trestu smrti, má stejný pohled i srovnatelné procento místních muslimů. Postupem času se tento trend prohlubuje. Ze zprávy Nizozemského statistického úřadu o imigraci vyplývá, že z hlediska norem, názorů a chování se druhá generace (přistěhovalců do Nizozemí) na nizozemskou společnost orientuje více než jejich rodiče.
Jednou z nejožehavějších otázek je demografie. Nikdo nepochybuje o tom, že muslimská populace během několika desetiletí rychle vzrostla. Ačkoliv demografové předpokládají její další růst, předpovídají zároveň i pokles porodnosti, který se stejně jako u jiných populací dostaví spolu s lepším materiálním zázemím, přístupem ke zdravotní péči a gramotností. Carl Haub, demograf při washingtonském Population Reference Bureau upozorňuje, že porodnost ve většinově muslimských zemích jako Tunisko, Turecko, Alžírsko a Maroko je jen o něco vyšší než v Británii a Francii. Tvrzení, že v příštích padesáti letech bude v EU muslimská většina, jsou podle jeho vyjádření „jednoduše hloupá“.
