Španělsko: Vítr španělských demonstrací vane z Islandu

19 květen 2011
El País Madrid

"Systémová chyba": účastníci demonstrace zorganizované hnutím ¡Democracia Real Ya!, 17. května v Madridu
"Systémová chyba": účastníci demonstrace zorganizované hnutím ¡Democracia Real Ya!, 17. května v Madridu

Mladí Španělé, kteří doposud zůstávali pasivní, konečně zaplavili ulice. Protesty posledních dní, které vypukly v předvečer komunálních voleb, se inspirují revoltou, která vedla k pádu vlády v Reykjavíku.

Hördur Torfason se jednoho říjnového dne roku 2008 v hlavním městě Reykjavíku vydal do Althingu, jak Islanďané nazývají svůj parlament. V té době už největší banka v zemi Kaupthing měla za sebou bankrot a islandský finanční systém byl vzhůru nohama. Torfason se s kytarou chopil mikrofonu a otevřel tak kanál, jehož prostřednictvím mohli občané toužící vyjádřit svou nespokojenost z propadu, který země zažívala, říct nahlas, co si mysleli. Následující sobotu Torfasova iniciativa shromáždila na stejném místě desítky lidí. O sobotách žádali lidé kolem hnutí Hlasy rozpuštění parlamentu a konání předčasných voleb, čehož bylo nakonec 23. února 2009 dosaženo.

Reptání islandského občana proniklo do hrdel tisíců demonstrantů, kteří se15. května sešli hned v několika španělských městech. Mezi množstvím sloganů bylo možné nalézt hesla jako „Vzhůru Španělsko, stejně jako Island“ a explicitní „Naším vzorem je Island“. Islanďané nezůstali jen u slov. Otřásli základy vládní moci, pronásledovali bankéře, kteří je nechali zbankrotovat, a v referendu o vrácení dluhu Velké Británii a Holandsku ve výši 4 miliard euro řekli jasné „ne“. A to není vše: Vytvořili shromáždění 25 volených občanů, kteří měli provést ústavní reformu. Paralelně se silně mediálně pokrývaným arabským jarem, které zachránil neovladatelný kanál sociálních sítí, se odvíjela celá jedna tichá revoluce.

Ale ti, co volají po opravdové revoluci, nežijí jen na Islandu, který má sotva 320 000 obyvatel. Zastřešující organizace, která jednotlivé mobilizace vede, Democracia Real Ya! [Opravdovou demokracii hned!], zformulovala ve 40 bodech své návrhy, které jdou od kontrol parlamentního absentérismu přes zrušení zákona Sinde [kontroverzní zákon na ochranu autorských práv] až po snížení vojenských výdajů. Toto hnutí vedlo k vytvoření již zhruba 500 organizací všech možných zaměření. Ale žádné strany. A také žádných odborů. Průvody jsou stále početnější, aniž by je někdo skutečně vedl. Ostatně podobně tomu bylo dříve u odpůrců globalizace či zastánců alternativního způsobu života, kteří dnes deset let po zapojení organizace Attac – jež protesty podporuje – do Světového sociálního fóra z brazilského Porto Alegre, fungují podle skromnějšího scénáře, protože soupeří se stařičkým a elitistickým Světovým hospodářským fórem ve švýcarském Davosu.

A toto všechno se odehrává závratnou rychlostí přes Síť, která znásobila ozvěnu nespokojenosti a otevřela cestu hackeraktivismu kolektivů, jakým je například Anonymous, který o sobě dal vědět zejména během kampaně na obranu Juliana Assangea, když jeho členové napadli společnosti jako PayPal či Visa. Na druhou stranu také byli na počátku povstání v arabském světě, aby umožnili obejít cenzuru tuniské a egyptské diktatury. Zatímco v arabských zemích vyrostly a vyspěly a zatímco se mladí Francouzi, Italové, Angličané a Řekové vydávali do ulic, aby vyjádřili svůj nesouhlas s politikou úsporných opatření, kterou Evropa reagovala na silnou hospodářskou recesí, Španělsko čekalo.

První vlaštovkou byla iniciativaNolesvotes [nevol je], která se snaží zabránit tomu, aby se volební urny zaplnily hlasovacími lístky stran jako PP, PSOE a CiU. Iniciativa obviňuje strany z toho, že využívají volební zákon k tomu, aby se udrželi v parlamentu s „takovou úrovní korupce, která je ve Španělsku alarmující“. Následovaly je výzvy hnutí jako Avaaz či Actuable za volební kandidátky bez kontroverzních politiků. A v aktivitě pokračovalo zhruba 2 000 mladých, kteří se účastnili pochodůMládeže bez budoucnosti 7. dubna, jež představovaly předehru větších demonstrací, které mají proběhnout 15. května hned v několika španělských městech.

„Až vyrosteme, chceme být Islanďany!“ křičel minulou neděli 15. května jeden z organizátorů v čele průvodu mladých i méně mladých lidí, rodičů i dětí, studentů i pracujících, nezaměstnaných i důchodců. Na Islandu uběhlo mnoho sobot, než došlo ke změnám, které občané žádali. Španělsko si prozatím prožilo svou neděli a úterý.

Factual or translation error? Tell us.